Requiem za sen

Jak by nám potvrdila leckterá celebrita a nekonečné zástupy zcela neznámých trosek (což se dnes nevylučuje s těmi cele(r)britami), drogy jsou svinstvo. Ale o "matroši" tenhle film tak docela není. To klíčové slovo je závislost, lépe řečeno patologická závislost. Od Leaving Las Vegas tu snad nebyl film, který by o tom humusu vyprávěl takhle otevřeně a bez příkras. A LLV je proti Requiem pohádka pro děti, co si budeme nalhávat. Jako minulé století mělo Děti Ze Stanice Zoo, tohle bude mít Requiem For A Dream a snad konečně někomu dojde, že dnešní mládež opravdu nepochopí, že na něčem jet není cool, když je filmy i jiná média přesvědčují o opaku. Udělat z tohohle povinnou část výuky nejlépe už na druhých stupních základek, možná by se situace o pár zachráněných životů zlepšila. Osobně mi bylo z celého filmu nejvíc na blití z pomyšlení na to, že podobné příšernosti jako JUICE opravdu existují a fungují, to okolo bylo už jen perfektní dílo režiséra a herců. Vykreslení té prázdnoty v níž je jediným světlem to, co na chvíli uspokojí potřebu objektu závislosti, to je největší šleha z celých těch proklamovaných 102 minut. Pro mě je nejdrsnějším obrazem Jennifer Connelly schoulená do klubíčka a mazlící se se svojí "odměnou". Ten její pohled mě asi bude ještě nějakou dobu pronásledovat. Syrový, hypnoticky se opakující hudební motiv Clinta Mansella ještě víc tlačí na tu pilu, která se divákovi propaluje do mozku, a lidem s živou představivostí a pamětí se rozhodně nedoporučuje poslouchat hudbu z tohoto filmu například před zkouškami;) Jak to patřičně nicneříkajícně shrnout? Od naturalisticky podaného, ale celkem nevinného úvodu v jedinečné obrazové formě pomalu ale jistě gradující k brutálnímu finále plnému hnusu, takový je tenhle film. Takové je Requiem Za Sen. 100% (25.08.2007)

Jako asi jsem ještě neviděl takhle hnusnej film a to myslím jako velký kompliment. Já si fakt nemyslím že tam byla jakákoli chyba co se filmografie, nápadů a režie týče. V tomhle ohledu je to jedno z těch AA věci které bez přemýšlení napálíte plný počet. Po stránce obsahu toho bylo ale moc. Jo ten film ukazuje drogy, ukazuje tohle všechno, ale i tak já jako divák potřebuju nějakou kotvu, to že furt dokola ukazuje explicitní snímky mě prostě fyzicky vyčerpalo. Na jednu stranu jo způsobilo to ve mě určitě emoci (velice nepříjemnou), ale je to strašně moc samoúčelné a v zásadě zbytečně. Když chceš člověku ukázat jak vypadá hovno nemusíš mu hlavu strčit do hajzlu a vás bohužel tenhle film v tom hajzlu topí.  zajímavé komentáře: Skejpr a Enšpígl (13.09.2020)

Aronofského odstrašující malá noční hudba ( aka nikdy nekončící můra ). Čtyři roční období, čtyři okruhy ohraničující jeden rok, čtyři schody do pekla lidské existence. Léto ještě představuje opojnou naději a snovou lehkost nadcházejícího přízraku budoucnosti, avšak podzim utopený ve vyvržených vnitřnostech a tělních tekutinách přináší vystřízlivění, aby mohlo být konečné delirium ukončeno zimním pádem až na samotné dno. Aronofsky svým postavám sadisticky odebírá a zároveň odepírá možnost snít. Sny a představy nechává přetavovat v přízraky, sebeklamy a noční můry nepřinášející žádné vydechnutí, jen vystřízlivění. Závěrečná sebedestruktivní koláž, bez veškeré naděje je režisérovým requiemem za ztracený sen. Na konci snímku jsem to byl já, kdo chtěl křičet z plných plic: „I want to live“. (08.09.2009)

Tohle se neděje…. A pokud ano, tak se to zlepší..…. Kdo lépe dokáže ztvárnit halucinace, deliria či absťáky než D.Aronofsky? Snad jen skutečný život! Rozehrává před námi hru s krásnými lidmi, plnými optimismu, očekávajících úspěch, aby nám i jim postupně vzal všechny iluze. Nevnímám hudbu a jen tupě zírám a soucítím s nimi. A BUDE JIM TO VÁŽNĚ LÍTO! Tam kde jiný režisér polopaticky znázorňuje, ON svojí filmovou poezií jen naznačuje a my přesto vidíme. Stáčíme se do klubíčka a zkoumáme, kdo má šťávu, KDO JE VÍTĚZ. D.Aronofsky není režisér pro každého. Na jeho filmy musíte mít maximální klid. Jinak jdou mimo vás, protože SEHNAT PRACHY NENÍ PROBLÉM. CO BUDU MUSET UDĚLAT, ABYCH TO DOSTALA? PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ **** (04.03.2009)

Darrena Aronofského nemám rád, nebaví ma, nudí ma, jeho filmy ma vôbec nezaujímajú. Ale toto je silná, depresívna a ťažko zabudnuteľná hardcore sonda do života drogovo závislých. Atmosféra a hudba majú niečo do seba, na niektoré scény nezabudnete, "strihačka" na záver nemá chybu a treba spomenúť aj excelujúcu Ellen Burstyn, nominovanú za svoj naturalistický výkon televízne súťaže milujúcej feťáčky na Oscara. Ale viac, ako raz tento film nechcem (a ani nepotrebujem) vidieť. (06.07.2006)