Requiem za sen

Snímek dost náročný na psychiku, pokud jste obzvlášť citliví a vnímaví. Téma drog je ve filmovém světě asi nevyčerpatelné a alespoň mě nikdy neomrzí. Requiem je sám o sobě hodně depresivní a snad v každém po shlédnutí něco zanechá. Je to asi tak, že Vás to na drogy naláká, anebo konečně odradí, nic mezi tím. I když co se toho strašlivého konce týká, tak většinu (snad) znechutí. Výborné atmosférou a hereckými výkony; především dvojice Leto a Conelly mě bavila, popravdě dějová linie s Ellen Burstyn nic moc a nezlobila bych se, kdyby ji vypustili. Za zmínku však určitě stojí hudba, kterou nemohli vybrat lépe, stejnojmenná píseň je zrovna tak depresivní a silná, jako celý film.. (05.03.2011)

Zajímavě zpracovaný příběh ze světa drog. Výborná hudba, při které jsem se cítil jako v sedmém nebi a říkal jsem si, že většina tvůrců filmovou hudbu přílíš neřeší a pak to podle toho taky vypadá. Díky skvělé kameře jsem se částěčně dokázal vžít do kůže protagonistů, ale čekal jsem, že mě film citově odbourá a to se nestalo. Možná je to tím, že jsem drogy nikdy nebral, a tak se sympatie k těm závislákům u mě nedostavily. (22.01.2010)

Tento film mi ležel několik týdnů vedle DVD přehrávače. A když jsem si ho pustil, nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Začíná celkem poklidně (veselí dealeři & televizní show), ale postupem času se přidává neklid, paranoia, nejsitota, zmatek, absťák, sex a beznaděj. Líbila se mi forma vyprávění, smyčce v soundtracku, kamera a přesní herci (zvlášť Ellen Burstyn), překvapil také Marlon Wayans. Autor má pravdu, droga může být cokoliv. Cokoliv, na co se příliš upneme a čekáme od toho neočekávatelné. Záveřečné prostřihy mě absolutne odbouraly, stejně tak bezvládnost a slzy na postelích. U některých filmů či knih si opravdu uvědomíme, že máme v podstatě všechno. Tohle vydá za deset instruktážních varovných dokumentů. Brr... (15.11.2004)

Někým jsem byla před tímto filmem varována, někým mi byl doporučován ... co na to říct, no ... možná by ho měl vidět každý narkoman a v tu chvíli, kdy by dokoukával poslední minuty filmu a do uší mu zněla ta neskutečně pod kůži vtíravá a grandiózní hudba, tak v tu chvíli by típnul posledního jointa, zlomil stříkačku, vysypal a spláchl by to všechno do haj ... do záchodu... Já jsem dnes večer hlavně jen seděla a zírala na úžasně dokonalý projev Ellen Burstyn a jsem ji vděčná, že tu roli nakonec vzala, protože ten její výkon byl ... byl (teď se mi momentálně nevybavuje dostatečně silné a přesně označující superlativum) byl prostě fa-mó-zní! Čest všem, kteří se na filmu podíleli a Aronofského začínám od nynějška velebit, ámen. (05.12.2013)

Moc mě to nenadchlo. Na to abych viděl co dělají drogy s člověkem se stačí zajít kouknout v Praze na Karlák nebo k Tescu na Národní třídě, případně několik let sledovat Jiřího X Doležela, takže po téhle stránce považuji film za zbytečný. Nicméně jedna věc mě dostala, kam až vede chorobná touha zhubnout. Lidi, doprdele vyserte se na diktát modních trendů týhle zkurvený doby. Všichni ti kluci a ty holky co nám představují různé modní magazíny vypadají tak strašně cool až mě je z jejich dokonalosti na blití. Přirozenost a obyčejnost je v životě přece mnohem víc krásnější než ženská nucená vychrtlost a mužská fyzická dokonalost utvořená ze všech možných chemických sraček zvaný prášky,koktejly, injekce a bůh ví co ještě. Opravdu nádherně tenhle film ukazuje kam až chorobná touha po fyzické dokonalosti může dojít ! Zásluhou monstrózně dokonalýho hudebního motivu celý tohle smutný divadlo vynikne ještě mnohem více. (18.11.2007)