Revízori

Mezi jinými festivalovými filmy je to jistě osvěžující a asi bych to hodnotil jinak. Takhle samostatně s tím mám celou řadu problémů. Asi se mi dostalo i něco jiného, než jsem čekal, což ale nutně nevadí. Je to kotlík plný žánrů, každý z nich je natočen vlastně svým způsobem dobře, každému z nich toho hodně chybí. Dohromady mi to moc nefunguje. Pokud bych bral film jako sociologickou studii mezi revizory a obyčejným lidem, selhávají Revizoři na nerealistickém chování všech zúčastněných dovedeném ad absurdum a absolutní nemožnosti se byť s jedinou postavou nějakým způsobem ztotožnit. Ne tak, abych si řekl "jo, ten je jako já", ale abych vůbec mohl uvěřit, že takový člověk může existovat. Naopak jako surrealismus je to zasazené zas do příliš důvěrně známého a realistického prostředí a když už se něco objeví, jsou to jen laciné prvky typu sov a je to tam jaksi navíc. Není to tam vloženo zajímavě ani vizuálně, ani zvukově. Pokud mám brát film jako mystérium, je to příliš jednoduché a přímočaré. Prostě záhadný týpek, co strká lidi do metra. Nic není vysvětleno, film se až do konce nedostane s tou postavou nikam dál, než byl na samém začátku. A zejména se tento snímek ani nesnaží o to, aby mi to trochu vrtalo hlavou. Jako akční film...samotné scény jsou ok, ale chybí mi tam trochu větší motivace. Perou a honí se zbytečně snadno, motivace postav na mě ani náhodou nepřešla, na postavách mi nezáleží. Reakce postav na cokoliv jsou neadekvátní situaci. Jakožto temný thriller/horor - trochu na mě dýchla atmosféra na začátku filmu, škoda, že to bylo těsně poté, co k nám promlouvá ředitel budapešťského metra, takže je to trochu zabité. Komedie - pár úsměvných momentů se našlo. Od totohle žánru jsem si před sledováním sliboval nejvíc, takže i když to někdy bylo celkem fajn, je zároveň tím největším zklamáním. Romantický film - "femme fatale" z počátku zajímavá, pak již ztratila v mých očích své kouzlo. Revizoři tak mohou zaujmout zejména ve své nejvíce neuchopitelné rovině, a sice filosofie a metafora. V té jediné dokáží naplno bodovat, a i ta je asi nejvíce subjektivní. V téhle rovině jako jediné nevadí všechny ty mé předchozí výtky a každý si v tom může najít něco svého. Bohužel já jsem hlava dubová, mě ty myšlenky zas tak neoslovily, případně jsem nedosáhl na nějakou zajímavější rovinu. (24.12.2015)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)

Samozřejmě nejsem debil, abych tvůrcům naletěl na ten upozorňující úvod, kterým se snažili divákům nakecat, že je celý snímek fikcí. Je mi úplně jasné, že takhle to v tamním metru pologramotného východního bloku vypadá i v realitě. Ale chápu, že tím úvodem nechtěli ze své země odehnat poslední náplavu turistů z Rumunska. Kdo má rád věci divné a nevšední, ten by si měl přijít rozhodně na své. Lidi, chovejte úctu k revizorům, vzorně jim plaťte pokuty, ba dokonce dávejte jim dýško. Jejich život není žádné peříčko. Oceňuji zejména bizarnost a šílenou atmosféru snímku. Něco takového se přeci jen nevidí každý den. Celkem se mi pobyt v podzemí zamlouval. (16.04.2018)

maďarská kinematografia je v posledných rokoch na silnom vzostupe, rodí sa veľmi výrazná generácia režisérov a vznikajú pozoruhodné filmy. jedným z nich je aj tento "experiment" natočený celý v podzemí budapeštianskeho metra (točené po nociach, keď bolo metro odstavené, všetci ľudia a účastníci sú komparz). Technicky a kameramansky je tento film priam DOKONALÝ, tvorcovia možnosť točiť vo vizuálne príťažlivom prostredí metra využili naozaj naplno, príbeh je tajomný, jednoduchý a je to akási symbolistická vízia. Naozaj sa oplatí pozrieť si to, je to jeden z mála stredoerópskych filmov posledných rokov, ktorý sa stal vyslovene kultovým (11.02.2007)

Hodně atmosferická podívaná, která spíš než z propracované dějové struktury čerpá z uzavřených prostor metra, z temného a inspirativího motivu světa na periferii našeho zraku. Poněkud sypký narativní materiál táhnou skvělí herci a vypointované situace ze života maďarských revizorů a v závěru ho uspokojivě posune završení symbolické roviny. Příběh "renegáta" Bulcse, který v temnotě metra hledá exil před venkovním světem, je místy prostoupený lynchovským balancováním na hraně snu a skutečnosti, na hraně reality a fantazie. Je to spíše náznakové, ale v důsledku velmi důležité pro atmosféru Revizorů. Zvláštní, svojský a vrcholně moderní snímek (výtečné spojení hudby a obrazu!), který třeba naší harmonické menzelovsko-svěrávkovské kinematografii citelně chybí. (20.01.2007)