Fáze IV

Pozoruhodná věcička v mnoha ohledech, k tomu já mám ráda filmové hrátky kočky s myší, obzvláště když se s jistotou neví, kdo je kočka.. Začátek na mě příliš nezapůsobil, ale postupně jsem se nechala vtáhnout a v závěru jsem byla napnutá, jak to celé soupeření dopadne.. Každopádně se jedná o snímek k zamyšlení a tím získává v mých očích na ceně.. Poděkování Willymu za tip, pro mě příjemné filmové překvapení.. (18.01.2024)

„V kuchyni po kredenci, lezou čtyři mravenci. Kam, pánové, kam jdete? Postříkám vás DDT!“ Ty odolnější z vás i žlutým insekticidem doktora Hubbse, pěkně hnusným sajrajtem, po kterém vám slezou tykadla, zvadnou kusadla a doživotně vás přejde chuť na Berušku. Natož na samici mravencodlaka kolegy PetrPan. Vizionářské scifi Phase IV zdařile kombinuje detailní hmyzí záběry jak z National Geographic se strhujícím sportovním přenosem z ringu, kde probíhá box bez rukavic mezi vědci a matkou přírodou. OKÉNKO LABORATOŘE: [][] Co James R. Lesko extrapoloval z vědeckých dat Dr. Hubbse?  ̊Ϫ̊  Že 40.000 mravenců, pouhá jedna kolonie, má v součtu tolik mozkových buněk jako člověk!  ̊Ϫ̊  Schopnost mravenců komunikovat pomocí obrazců.  ̊Ϫ̊  My pošleme čtverec, oni nám... kosočtverec. Sprosťáci!  ̊Ϫ̊ Jak životně důležité je nacházet se na té správné straně okuláru mikroskopu.  ̊Ϫ̊  Že nejen lidi, ale i mravenci moc rádi grilují. Lidi. [][] R.I.P. farmář s bábou, podomek Clete i zaživa požíraný kůň. Na 4* zvyšuji za závěr s ant-i-girl, z faraonského písku k milostnému objetí vynořenou, což mě rozněžnilo. Asi si uvážu Ferdův puntíkovaný šátek a půjdu strašit Faustku. (19.01.2024)

Kamenné stĺpy mi pripomínali obal albumu The Who, na ktorom bolo Baba O'Riley, a podobné psychedelické veci, čiže atmosféra ok. Aj originálne katastrofické nápady fajn. Len budovanie napätia na mňa moc nefungovalo kvôli slabším efektom. Ja chápem, že v dobe vzniku boli obmedzenejšie možnosti. Ale časom mi začalo vadiť, keď bol každý výbuch zostrihaný tak, že najprv vidíme objekt celý a potom detail explózie extrémne zblízka, aby nebolo viditeľné, čo vlastne vybuchuje. Možno vďaka tomu štáb nemusel demolovať nákladné kulisy, výsledok je však taký, že všetko vybuchuje dvakrát, čo nepôsobí dynamicky. A tiež som mal trochu problém s Lynne Frederick. Vizuálne super, len hrala dosť slabo. Jasné, mala byť postava, ktorá zažila traumu, tak sa chová nedôverčivo. No vyzeralo to tak, že sa bojí na ľudí aj pozrieť, ale potom im zrazu roztrieska laboratórium od hnevu. To som jej moc neveril. Napriek tomu dobrý tip od Willyho z VRK. (19.02.2024)

V titulnej Fáze IV, z roku 1974, sa to vskutku len tak akosi hrôzostrašne, a k tomu i úplne mimoriadne hemžilo čo najdetailnejšími zábermi - akýchsi zvláštnym spôsobom ["mimozemsky"] vyspelých, či povedzme ešte i obzvláštne jedovatých, a brutálne premnožených, arizonských mravcov, ktoré sa teda v tomto prípade rozhodne čo najviac odpútali od svojich mravenísk, aby skrátka čo najviac zdeptali nielen azda práve iba týchto dvoch univerzitných vedeckých pracovníkov v zložení staršieho Dr. Hubbsa & mladšieho Leska, ktorí zrovna prišli do tejto naprosto nehostinnej, arizonskej oblasti, študovať ich pomerne dosť atypické správanie sa, čiže tým pádom plánovali sa s nimi najskoršie len nejako zvláštne a účinne vysporiadať, resp. v podstate by sa dalo rovnako tiež podotknúť, že tieto mravce začali postupne študovať ich samotných, uzavretých v akejsi počítačovo vybavenej kupole - uprostred samotnej mravčej expanzie → so science-fiction a desivých, hororových prvkov, vďaka ktorým som sa napokon cítil celkom prazvláštne, akoby som pociťoval akési vnútorné mravčenie na dolných končatinách, ktoré sa začalo postupne šíriť naprieč celým telom, čo ma ešte oveľa viac znepokojovalo, ako tomu bolo vlastne na úplnom začiatku. • Jediný režisérsky zárez od amerického grafického dizajnéra - Saula Bassa, ktorý pravdepodobne počas svojej jedinej hranej vízie - popridával b-a-s-y aj na takých miestach, kde to nebolo vôbec ani nijako extra zvlášť zase potrebné, čím sa de-facto predsa začal trocha viacej znižovať i výsledný kredit daného titulu, ktorý aspoňže miestami vhodne vyvažovalo príslušné obsadenie v podobe Brita N. Davenporta a Američana M. Murphyho, ktorým ešte zručne sekundovala britská predstaviteľka Lynne Fredericková - s akýmsi neblahým osudom v pásme skutočných reálií. • Naopak, čo bolo podľa mňa skutočne fascinujúcim objavením na danom titule; je hádam najmä to, že všetky »mravčie sekvencie« doslova sršali nadštandardným, no zároveň aj sakramentsky desivým spracovaním, ktoré ako by ste [ne]normálne skúmali rovno pod «filmovým mikroskopom,» čo bolo určite najsilnejšou Bassovou stránkou v rámci celku; to by totižto asi vystačilo i na samotnú kapitolu. • Škoda tej celkovej veci v tom zmysle, že popri naozaj zaujímavo budovanému napätiu - titul na konci skĺzol do akejsi „surreálnej rozprávky,” keďže si avšak okrem toho taktiež myslím, že mal tentoraz proste omnoho navyše... (27.04.2024)

Polodokumentární mravenčí preapo, které asi konvenčního hororového diváka příliš nepotěší. Má několikero  skutečně hrůzostrašných scén, to ne, že ne. Ať už je to scéna s rozevíráním pěstí (kdo viděl, bude vědět) nebo i samotné finále, ale prim tu hraje spíš obraz řekněme celkový. Tedy zamyšlení nad křehkou lidskou společností a našimi schopnostmi, jimiž se tak rádi jako "druh všem nadřazený" honosíme. A přitom by stačilo vcelku málo, aby se ta naše civilizace rychle zhroutila. Víte, že zítra bude na celém světě vypnutý internet? .....   Osobně bych nakonec, namlsán začátkem, přivítal i více Mikrokosmosu, poněvadž některé skutečně trochu liché pasáže s lidskými herci  nepůsobily ani tím dokumentárním, jako spíš amatérským dojmem místy i s nádechem Eda Wooda, ale jinak jsem byl děním vcelku pohlcen a mravenci to v hlavní roli v pohodě utáhli.  Jako hororový fanoušek jsem v závěru pocítil lehké zklamání z naznačené ale nedokončené metamorfózy v mravencodlaka, i když ...ale na to už si musíte přijít sami. (18.01.2024)