Johnny Mnemonic

Když jsem to viděl poprvé v televizi, hodně jsem se na to těšil. Vybavuju si, že ukázky z toho filmu na mě působily hodně sofistikovaně. Čekal jsem nějakou efektní kombinaci akce a moderních trikových scén. Výsledek mě hodně zklamal - a to jsem byl tehdy vůči těmhle typům filmů hodně shovívavý, protože jsem ji je prostě chtěl užít. Tehdy mi to přišlo - nevím, jak to přesně říct. Takové vláčné a ukoptěné. Už od prvních scén jsem nabyl dojem, že se ten film snaží nějak působit, ale vůbec mu to nejde. A že někde uprostřed tomu prostě spadne řetěz a utápí se to v jakési chtěné, nudné a nedotažené post-apokalyptické vizi s vykonstruovanými náznaky rádoby symbolických přesahů. Bavily mě akorát animované sekvence, kdy hlavní hrdina vstupuje do 3D prostředí počítačové sítě. S odstupem se mi to překvapivě líbilo. Hned zkraje jsem přistoupil na brakovou nadsázku, která spíš než pro kina byla určena pro estetický prostor videotrhu. Děj překvapivě frčel. Většina těch dobových elementů do sebe relativně funkčně zapadala - barvy, ploché svícení, hojně užívané rakurzy, digitální animované sekvence a laciná výprava navazující na osmdesátkový trash ("Útěk z New Yorku"). Překvapil mne i solidní Reeves - zvláštní účes ( který v průběhu filmu skript neuhlídal), zvláštní kostým, zvláštní herecký projev, specificky ostrý a relativně důvěryhodný i v teatrálních momentech, Místama jsem měl i dojem, že ten týpek hraje jinak, než jsem zvyklý. Že dokonce se svým omezeným rejstříkem vytváří jedinečnou postavu - která není čistě hrdinská a místy dokonce není úplně sympatická. Kdysi to v Cinemě dostalo 20 %. Žádný velký kult bych z toho nedělal. Ale rozhodně to není až taková sračka. (08.02.2018)

S odstupem každé další dekády se tyhle představy přetechnizované budoucnosti nechtěně stávají vtipnější a mimóznější, o to víc, pokud se točí kolem hustohusté počítačovo-hackerské subkultury. Což Johnnyho nespasí, protože už od data výroby jde o mizerně natočenou koninu s tragickou režií, designem i hereckými výkony. (08.12.2015)

"Proč ti chtěli uříznout hlavu? Tady lidi většinou normálně zabijou." Už si snad ani nedokážu představit, jak moc sci-fi byl v roce 1995 přenos 320 GB dat. I když si matně vzpomínám, že mé první Pentium 75 MHz mělo tehdy HD 540 MB, takže to asi bylo hodně. Jenže ono je těžké hodnotit něco, co ve své době patrně působilo hodně moderně. Dneska už je to archaická záležitost, ale její myšlenky jsou ale stále aktuální. Mám tím na mysli to, že zmírňovat chorobu je mnohem výnosnější, než ji vyléčit a že naši civilizaci mohou zachránit jedině delfíni. Mne to tedy přiměřeně bavilo, mezi Johnnym a Jane to sympaticky jiskřilo a Kazatel byl fantastický, kdykoli začal kázat svými implantáty. (03.02.2019)

Zajímavý námět, špatné zpracování. Nejhorší stránkou Mnemonica jsou kulisy, ve kterých se odehrává. Tvůrčí vize budoucnosti je naprosto tristní. Herci jsou dost dřevění (včetně Reevese). Takeshi Kitano mě šokoval. Vůbec jsem netušil, že v tom "hraje". Občas se ve filmu blýskne zajímavá scéna, nebo alespoň nápad. Moc bych si přál, aby Mnemonicka natočili bratři Wachowští. To by bylo jinačí kafe. (10.03.2005)

Tohle je podle mě povedený příspěvek do žánru kyberpunkových filmů. Rozhodně není dokonalý, ale za povšimnutí stojí, jeho nízké hodnocení tady mě dost překvapuje. Jistě, není to Matrix, ale také to neni taková blbina, jak tu všichni píší. Největším problémem je skutečně mizerná režie Roberta Longo. Ta poněkud ničí zajímavý námět. (11.06.2010)