동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(viac)Videá (1)
Recenzie (86)
Krásný film plný citu. Navíc s velmi příjemnými herci. Téma o dvou lidech, kteří spolu mluví skrz pokažený radiopřímač i přes časovou bariéru dvou desítek let, se mírně podobá filmu IL MARE (popřípadě jeho zkopírované americké verzi Dům u jezera). Avšak právě toto velké časové rozmezí, které je dělí, způsobí, že tyto dvě hlavní postavy neskončí spolu, ale vše dopadne úplně jinak, přesto nádherně a jak dopadnout má. Z korejských filmů jsem ráda, že jsem si zrovna tento nenechala ujít. :) ~(4,6★)~ ()
Korejské filmy jdou mimo mne už delší dobu. Stejně tak tento, který je vlastně jednoduchou historkou tak na dvacet třicet minut, navíc několikrát použitou, s přehnanými a patetickými hereckými výkony (plus např. sdělovat někomu, že si někdo druhý zlomil nohu, a to s rozzářeným úsměvem na tváři, mi také přijde divné), podobně je tomu i s obrazovým pojetím (ze záběrů Měsíce už mi časem bylo krapet k smíchu, a ty vločky, podzimní listy také působily již spíše parodicky.) a patetickým pianem (ten Bach je pak už skutečně pěst na oko). Navíc konec to spíš zazdil - k nějakému vyznění nebo katarzi vůbec nedošlo. ()
Nevím jak ve skutečnosti, ale ve filmu pravděpodobně nikdo nevěří v osudovou lásku tak, jako Korejci. Pokud budu chtít nějakou romanci, v nejmenším nebudu váhat kam sáhnout. Ale součástí mého prožitku je samo filmové zpracování, zvláště, když vám je jasné, KAM se film bude ubírat a zajímá vás tedy mnohem více JAK . Od zajímavých momentů, jakoby režisér spíš utíkal a také mám trochu smůlu, že ty vrcholné, pro větší účinek znásobené nějakým klasickým flákem, na mě působí přesně opačně. ()
Donggam je skutočne skôr dráma ako romantický film, ale i tak zostáva nežnou výpoveďou o spoznávaní ľudí, ktorá pomocou hlavného dua skutočne zájde do hĺbky. Ale to vlastne ani nie je potrebné pripomínať, väčšina ľudí, čo videla nejaké juhokórejské filmy z týchto žánrov, mi iste dá za pravdu, že tieto filmy majú tú tendenciu. ()
Další nádherná korejská romance. Viděl jsem to den pár dní po shlédnutí A moment to remember, který je sice lepší, ale Ditto je přesto krásný film. Možná by ještě trochu pomohl rychlejší rozdjezd, ale jakmile si začnou hlavní hrdinové povídat přes rádio, tak jsem byl totálně lapen a až do konce filmu jsem dýchal s nimi. ()
Reklama