Bob hazardér
Bob le flambeur
Bob the Gambler
Bob le flambeur
Bob le flambeur
Réžia:
Jean-Pierre MelvilleScenár:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Henri DecaëHudba:
Eddie BarclayHrajú:
Roger Duchesne, Isabelle Corey, Daniel Cauchy, Guy Decomble, Howard Vernon, Simone Paris, Gérard Buhr, Claude Cerval, René Havard, Roland Charbaux (viac)Obsahy(2)
Nade všechno miloval hru. Elegán Bob je legendou Montmartru. Jeho největší vášní je hazard. Při hře dokáže na všechno kolem sebe zapomenout. Toulá se po kavárnách a nočních klubech na Montmartru a kolem Pigalle, vždy pečlivě upraven. Všichni ho respektují, včetně policejního komisaře. Má chráněnce, Paola, který je synem jeho přátel. Ale Paolo je příliš mladý a lehkomyslný, než aby udržel tajemství poslední velké „rány", po níž toho Bob hazardér definitivně nechá. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (39)
Jeden z tých filmov, ktoré glorifikujú zločinnosť. Teda aspoň v rámci medzí. Pohľad na ( väčšinou nočný ) život zlodejíčkov, hazardérov a kupliarov zalieza pod kožu a nejeden divák si musí v duchu povedať, aké by to bolo celé dni sa len tak flákať, pohárik tu, taneček tam, plné vrecká a stále obklopený mladými ( a chtivými ) čučoriedkami. Profesionálne natočený snímok, ktorý strhne. ()
Začátek byl tragicky pomalý, pomalý dokonce i na Melvilla, který se teprve propracovával ke svému perfekcionismu a svým dlouhým záběrům. Ale už zde prokázal svůj vztah ke starým dobrým časům, kdy slovo znamenalo více než život. A měrou vrchovatou mu k navození dokonalé atmosféry pomohla skvělá a zajímavá hudba. ()
S Bobem jsem moc válčil. Měl jsem ho snad tucetkrát puštěný jako film "na usnutí", a svou roli plnil až příliš dobře. Nakonec jsem ho uštval na dovolené v Řecku na iPODu a musím říct, že odmyslím-li si současný (byť podle soudu mnohých pečlivě vyrobený, a já docela souhlasím) dabing, je to film docela zajímavý. Sleduje osud postavy, která není v žádném případě kladná, ale několika překvapivými momenty dovede probudit (no konečně!) diváka a otočit kormidlem děje. Náladu z filmu poměrně přesně vystihl ve svém příspěvku Lukiz na dabingforu, jeho názor podepisuji. ()
Začátek filmu mě nadchl. Paříž 50. let někdy na pomezí noci a dne; po ulicích se potácejí ospalí lidé a vše je podbarveno nostalgickým jazzem a klidným hlasem vypravěče: ,,Toto je příběh, který se vypráví po celém Montmartru..." Kdyby se tam pak už nic víc nedělo, úplně by mi k pěti hvězdičkám stačilo jen nasávat tu výsostně francouzskou atmosféru. Bohužel ale zhruba v půlce se film úplně změní a z príma melancholického bijáku o životě kuplířů, prostitutek, hazardérů a lupičů-gentlemanů se stává konvenční a docela nudná gangsterka o vyloupení trezoru (konvence a nuda obzvlášť vyniknou při srovnání s geniálním a tematicky podobným Kubrickovým Killing natočeném ve stejném roce). Tento snímek má nesporné kvality a mnoho hezkých scén, ovšem poněkud je utopí v předvídatelném a nedotaženém závěru. ()
Velmi příjemné konverzační a psychologické drama, které je v kategorii "krimi" dle mého soudu dosti omylem. Melville představuje Boba jako vášnivého hazardního hráče, akceprovanou postavu u místní policie, respektovanou postavou nočního Montmartru i nonšalantního gentlemana, který vnímá život jako hru. Moc se mi líbil typický moment - zásah ženských do organizačního plánu připravované loupeže :-) ()
Galéria (24)
Zaujímavosti (11)
- Keď Bob privedie mladú ženu do svojho bytu, upozorňuje ju i diváka na číslo domu 36. Je to odkaz na Clouzotov film Nábřeží zlatníků (1947) (nábrežie zlatníkov, policajné riaditeľstvo). (Biopler)
- Úvodné panoramatické zábery na známe parížské objekty ako Sacré Coeur či Moulin Rouge sú odkazom k Beckerovmu filmu Nesiahajte na prachy (1954). V tejto snímke je však kamera severnejšie, pred bazilikou Sacré Coeur a otočená je smerom na juh. Odlišný prístup k zobrazeniu mesta v úvode je rozvedený ďalej v tom ako sa oba príbehy vyvíjajú ďalej. Vo filme Nesiahajte na prachy nasleduje po panoráme strih na interiér reštaurácie, ktorý je vyhotovený v štúdiu, z ktorého sa potom vyjde na reálnu ulicu. Tým Becker nastolil vzorec striedania interiérov a ulíc. V tomto diele Melville po panoramatickom zábere na Sacré Coeur premostí záberom na lanovku smerujúcu dole na Pigalle, a po kartografickej lokalizácii miesta vďaka záberu na stanicu metra Pigalle nasleduje séria typických nápisov, názvov pigallských kabaretov – “Les Naturistes”, “Eve”, “Aux Pierrots”, “Narcisse”, “Le Grand Jeu”, “Le Tabarin”, “Le Can Can. (Biopler)
- Claude Chabrol chválil dielo za jeho kvalitu nedokonalosti. Na Godarda zapôsobil film a najmä režisér tak, že ho obsadil ako spisovateľa Parvulesca do snímky Na konci s dychom (1960). (Biopler)
Reklama