Keby...

Atmosféra roku 1968 je atmosférou mojej generácie, takže veľmi dobre vnímam o čom tento film chcel byť. V kameramanovi Miroslavovi Ondříčkovi, režisérovi Lindsayovi Andersonovi a mladom Malcolmovi McDowellovi mal k tomu najlepšie predpoklady. Vynikajúcim spôsobom sa podarilo zachytiť postupne hustnúcu atmosféru v tradíciami spútanej internátnej škole. Vítané boli aj absurditou poznačené vsuvky a experimentovanie s farbami. Neubránil som sa však pocitu nesúrodosti a prílišnému tlačeniu na pílu v snahe dosiahnuť čo najväčší efekt. V každom prípade zaujímavý a podnetný film. (06.10.2011)

Některé filmy mají sílu ve dvou případech, za prvé, když je vidíte v době vzniku či ještě nějakou dobu poté, za druhé, pokud je vidíte v určitém věku. U If.... jsem si téměř jistá, že vidět to před takovými dvanácti lety, oslovilo by mne, možná i nějakým způsobem ovlivnilo, možná by se If... stalo i mým oblíbeným filmem. Bohužel, a zde mne to o to více mrzí, protože i přes rozvleklost a hluchá místa si If... drží dobrou úroveň a patrně bylo ve své době určitým mezníkem v zobrazování vzpour tohoto typu, je film přežitý (ne však jeho námět a poselství), a doslova převálcovaný jinými snímky, které si s podobnou tematikou pohrály lépe, ať už z toho či onoho důvodu. (27.02.2014)

Zaujímavý, tak aj rozporuplný film, ktorý rovnako ako aj spracovaním tak i účasťou rebelanta McDowella v mnohom pripomína Mechanický pomaranč. Treba tiež však povedať, že som od tohto filmu očakával niečo viac. Herecké výkony síce nie sú nijak oslnivé, rozhodne však snahu hercom nemožno uprieť, hlavne keď sa berie v úvahu že sa vo väčšine prípadov jedná o nováčikov. Pochvalu si tiež zaslúžia aj režisér a autor hudby, ktorý v dobe big-bítového ošialu sprevádzajúci hlavne mladú generáciu o ktorej film je zložil k filmu až historické epické melódie. Značný problém však vidím v rozťahanosti filmu, kde mu hlavne v druhej polovici akosi dochádza dych, čo nemôže zachrániť ani výborných posledných 5 minút, ktoré film v poslednej scéne skvelo zakončujú. KEBY bol film o niečo kratší, vypustilo by sa niekoľko zbytočne filozofujúcich pasáži, mohlo by sa jednať o omnoho lepší film. Za niekoľko viet potom ešte stojí aj kamera. Čiernobielo - farebným prechodom som naozaj veľmi nerozumel, snažil som sa tomu nájsť hlbší zmysel, no na nič som neprišiel. Nakoniec ma napadlo iba to, čo tu napísal liborek_ a myslím, že je naozaj tomu tak, jednoducho sa muselo šetriť. Tiež sa mi zdá, že Miroslav Ondříček je tu akosi preceňovaný, kamera je skôr obyčajná, nijak zvlášť ma nezaujala a ak by sa nejednalo o Čecha nikto by si toho nevšimol. (25.06.2008)

A tohle sakra mělo znamenat co? Se svým IQ, se kterým se mohu bez problémů řadit do 2% šťastlivců si nejsem zcela jistý zda jsem tohle dílko pochopil. Pokud jsem ho však čirou náhodou pochopil správně, tak v něm nevidím zrnko geniality. Je to pouze prachsprostá příšerně zastaralá výpověď o šikaně. Nic nového. Nic zajímavého. Zkrátka film ničím nevybočující z řady, možná maximálně svoji aktuálností v době vzniku, ale věříte, že to je mi celkem jedno? A tam ty artové pokusy mě taky nějak minuly. Takže jediným zářícím světélkem filmu zůstává Malcolm McDowell. Budiž hvězdičku za něj. (04.09.2011)

Internátní škola jako (britský) společenský celek, striktní hierarchické uspořádání představuje náznaky totality. Jednotlivé skupiny jsou rozčleněny do systému "tříd" - v čele stojí ředitel, jehož poskokem je jeho zástupce, ten má zase pod sebou několik pomocníků (mazáků), kteří již přímo prováděli šikanu a mučení na nově příchozích studentech (bažantech). Lindsay Anderson film koncipuje do osmi vzájemně propojených kapitol oddělených vysvětlujícími mezititulky, první polovina filmu je prezentována jako důsledná analýza školního řádu a pravidel a jednotlivých charakterů, spíše tedy propracovaného systému šikany. V hlavním hrdinovi Mickovi postupně vzrůstá nenávist a chuť po revoltě, která vrcholí závěrečnou fantazijně stylizovanou sekvencí totálního anarchistického masakru. Film je znepokojivý o to víc, když si uvědomíme, že byl natočen v revolučním roce 1968, což mu dodávalo obrovskou politickou aktuálnost. (26.02.2011)