Kráľovná prekliatych

Výborná hudba, krásní mladí lidi v sexy hadrech, skvělá choreografie koncertů X tupost děje, hrozní mužští představitelé hlavních rolí, výsměch předloze a v neposlední řadě ostuda nesahající ani po kotníky Interwiev s upírem. Vzhledem k tumu že se jedná o film a nikoliv o koncertní DVD, tak hodnotím takto. (06.05.2007)

Knihu od Anne Rice jsem nečetl takže to budu posuzovat jako film. Popravdě nechápu tolik negativního hodnocení od místních uživatelů. Atmosféra byla bezvadná, rozhodně jsem neměl žádný pocit béčkovosti z filmu. Za skvěle hrajícím Stuartem Townsendem trochu pokulhává démonická Aaliyah, každopádně zaujme víc než Kate Beckinsale v Underworldu :-) Navíc film má kromě atmosféry výbornou hudbu/soundtrack. Troufnu si říct že rozhodně jeden z nejlepších (ocení spíše rock/metaloví fandové). Jinak nemám filmu co vytknout. Z mého pohledu jsem nenašel nic co bych třeba jen trochu mohl zkritizovat. (25.04.2007)

Ne,nástup upírů na věřejnost se nekoná.Upíři chtěli do televize,ale publikum je neocenilo potleskem,nýbrž si šlo radši lehnout,aby mohlo tento zážitek bez problémů strávit.Upíři začali být smutní a zůstali se svým žalem skryti ve stínech,kde jim to také nejvíce sluší.Spíše než film mi toto dílo připadá jako propagace novodobého metalu,protože díky shlédnutí tohoto filmu jsem si konečně stáhnul další CDčka od KoRnů a objevil jsem Disturbed,za což jsem tomuto filmu velmi vděčný,mimochodem se tato hudba k filmu velmi hodí a za ní si u mě film rozhodně polepšil na 3 hvězdičky. (18.06.2007)

Ze samých temnot nelidské existence vyplouvá na vlně moderního „hororu“ velmi ošizená kopie zavedených postupů a krom myšlenky, že být upírem je celkem cool nepřináší na zřetel hororoživců nic převratného, či jinak alespoň zajímavého. Když vyšel na spalující světlo upírský projekt Interview s upírem (1994), spojoval v sobě jistou gotickou temnotu, silné charisma hlavních postav a jisté znepokojivé napětí, jenž se s vyprávěním pojilo. Královna prokletých nemá ani jeden z těhle prvků a krom snahy vymanit se cucání z krku teenage produkci, můžu vyzdvihnout jediný prvek: Hudbu! Moderní alternativní metal současných velmožů tohoto řemesla jako jsou Disturbed, Marilyn Manson nebo Papa Roach, chytře napsané Jonathanovi texty s návazností na příběh, temný sound a když už i to nevinné přitakávání původně asi dobře myšlenou kamerou zařízli jak rosoloidního pašíka na zabíjačce, patří Jonathanu Davisovi hlavní dík, že jsem vydržel až do konce. Lestat, jakožto kříženec Erica Dravena z Vrány a kupy pokusů vyrovnat se lepším představitelům česneko-nemilovného řemesla, působí spíš tragikomicky a kdyby Stuart Townsend vysával dívčí krčky Megacucem 6000, alespoň by byl něčím originální. Stejný problém jsem měl u všech postav, které nebýt té slušné kostýmní základny, nijak nezaujali, nedoplnili snahu scenáristů (byla-li nějaká). Michael Rymer tak natočil mizerný horor, slušný koncertní miniklip, televizně se tvářící spletenec slepený žvýkačkama v podobě několika podobných filmů, ale rozhodně nenatočil napínavou podívanou, která by stála za nějakou investici času a těžce vydřených měďáků. 3/10 (29.05.2005)

Když na scénu vkráčí hladová upíří pramáti, entita, která by (pravděpodobně) měla budit respekt a posvátnou bázeň na první pohled, a já se začnu dusit smíchy, je něco v nepořádku. A já tvrdím, že v nepořádku je v tomhle případě Aaliyah, ne já. ...Townsend a Perez celkem dobrý, muzika místy dost prima, ale i kdybych se třeba rozhodla na Jordanův film i na Anne Rice úplně zapomenout, tenhle počin prostě není možný brát vážně... Že jsem se u toho přeci jen nenudila, tak hodně ušmudlaný 4/10. (18.01.2007)