Povolenie zabíjať

"Pokud to chápu - jel na lyžích za letadlem, skočil na něj …" No prostě jako vždycky. Jenže tentokrát protřepanej a nemíchanej agent ještě postavil kamion na zadní nebo se převlíkl za rejnoka. To bylo fajn a obě bondgirl byly vynikající - Pam byla drsná, Lupe zase něžná a obě mi ladily k pyžamu. Na druhou stranu mě dost nebavili kladní agenti vhodní pouze k likvidaci či trapárny typu únik z drtičky. Ale bouchalo to, bojovalo se pod vodou i vysoko nad zemí a tak mám Bonda rád. Jen to svádění tentokrát poměrně odflákl. (06.06.2019)

Povolení zabíjet znamená optikou obyčejného diváka přesně ten samý problém, jako v novém miléniu Quantum of Solace. Tedy žánrově naprosto ryzí film, který je sebevědomý, sveřepý, se syrovou akcí, vědom si "sám sebe" a svých kvalit. Licence to Kill není samostatně příliš funkční. Je potřeba, aby měl divák Bonda trochu "nakoukaného" a dokázal číst mezi řádky, spojit si paralely. V tu chvíli ví, že se koukáme na nejsevědomější díl, který v rámci tvrdé akce posouvá laťku o level dále. To samé se koná v rámci bondgirls, kdy poprvé můžeme vidět to, co v následujících letech bude samozřejmost - tedy sebevědomé mladé ženy, uhlazené, elegantní, "imidžové", reprezentující nejnovější módní trendy. Do té doby to byly až na výjimky (např. Barbara Bach - Spy Who Loved Me) jen doplňky téměř s absencí mozkových závitů. Zde se trademarky trochu mění - či snad upravují. A změnu dostává i samotný hrdina, který je tady paradoxně mnohem tvrdší a přímočařejší než kdy dříve a přece jen je mnohem víc člověk než by se na první pohled mohlo zdát. Jeden ze stavebních kamenů Jamese Bonda. Náklaďákové finále je na učebnici. (21.05.2014)

Bond bez povolení zabíjet, hodinek s vodotryskem, létajícího auta a neprůstřelných spoďárů. Bond s emocemi. Bond prahnoucí po pomstě. Bond ignorující všechny předpisy a jdoucí za svým cílem klidně i přes mrtvoly. Bond, kterého se snaží dostat i jeho vlastní lidé. Bond v mnoha ohledech jedinečný, dá-li se říci, tak i revoluční. Bond nepřijatý jak fanoušky, tak ani kritiky. O dvacet let později vstupuje do kin Quantum of Solace... a přesto divák chce stále pouze naivní sci-fi o uhlazeném děvkaři. (pozn. první nulasedmičky s Connerym nejsou započítány) (28.09.2010)

Bond č. 16 - Podruhé s Daltonem a za mě lepší než předchozí Dech života. 007, který dosud oddaně sloužil zájmům své vlasti, ztratí povolení vzít život a má odevzdat zbraň, ale zároveň je i poměrně tvrdší a přímočařejší než naposledy. Cool je Robert Davi, bavil i noži vládnoucí Benicio Del Toro v roli mafiánského pohunka. Pro řadu scén posloužilo Mexiku, zároveň se jednalo o první bondovku, která dostala označení PG-13 – nevěsta se tu nedočká ani první svatební noci, pak je tu ukousnutí nohy žralokem či rozmašírování padoucha v drtičce. Kamionové finále fajn. (23.10.2022)

Daltonovkám jsem původně docela křivdil. Ale měl jsem k tomu své důvody. Timothy Dalton se svým úsměvem a charizmatem do role Bonda absolutně nepasuje, stejně poloha Bonda jako emocemi ovládaného romantika, navíc beze smyslu pro humor. V tomhle díle je vůbec všechno postaveno tak trochu na hlavu. Soupeřem mu jsou "obyčejní" drogový dealeři (podruhé, po těch neobyčejných z "Live and Let Die"), motivem osobní msta, která se střetává se zájmy CIA i azijské rozvědky, jedná mimo MI6, o Bonda soupeří obě Bond-Girl a do skutečné akce se dostává i Q, který tu má asi nejvíc prostoru ze všech dílů. A tou skutečnou akcí myslím akci, za kterou by se nemusely stydět ani thrillery let '90. Jako film to rozhodně špatné není, ale osobně mám problém s tím, že když zazní bondovské téma, přijde mi to trochu jako omylem. Jsem na trochu jinou stylizaci a skloubit bondovský feeling s moderním thrillerem se povedlo až následovníkům jak Daltona, tak Johna Glenna. (15.02.2007)