Povolenie zabíjať

Je škoda, že Dalton natočil pouze dvě bondovky. S tím, co mu bylo vytýkáno (Bond není Bond, ale spíš Rambo s britským přízvukem), dnes slaví úspěchy Daniel Craig, a na Daltonovy kousky se pořád hledí jako na nejslabší z celé série. Povolení zabíjet za vidění určitě stojí - je to od začátku do konce akce, akce a zase akce, v níž ovšem nechybí humor, napětí, pěkné ženy, vynálezy pana Q a jeho oddělení... No kruci, tak je to Bond nebo ne? Odpověď : Je. A určitě ne méněcenný! Přesně o takovém chlapíkovi Flemming psal! (08.02.2010)

Překvapuje mě, že zrovna Povolení zabíjet mohlo být polibkem smrti pro celou sérii. Dalton ani tady nezklamal. Jeho Bond je emocionálně pestřejší a dává tak zapomenout na tragický pokus Lazenbyho o něco podobného. Cesta za odplatou je však značně utahaná a nebýt odmítnutí poslušnosti, tak nenabízí další vypjaté zkoušky charakteru, ale jen hromady mrtvol. (06.05.2019)

Bond č. 16 - Podruhé s Daltonem a za mě lepší než předchozí Dech života. 007, který dosud oddaně sloužil zájmům své vlasti, ztratí povolení vzít život a má odevzdat zbraň, ale zároveň je i poměrně tvrdší a přímočařejší než naposledy. Cool je Robert Davi, bavil i noži vládnoucí Benicio Del Toro v roli mafiánského pohunka. Pro řadu scén posloužilo Mexiku, zároveň se jednalo o první bondovku, která dostala označení PG-13 – nevěsta se tu nedočká ani první svatební noci, pak je tu ukousnutí nohy žralokem či rozmašírování padoucha v drtičce. Kamionové finále fajn. (23.10.2022)

JB 16: Bondovky se vždycky snažily držet krok s dobou a proto tentokrát producenti zvolili příběh, který se měl slunit vedle ostatních "odplatovek" . Možná chtěli Bonda posunout někam dál. Vychýlit ho ze zaběhnuté cesty. Bohužel musím konstatovat, že tento protřepaný filmový koktejl nefunguje. Skvělý Timothy Dalton se může snažit jak chce, ale "béčkovost" filmu prosakuje v každém záběru. Nemůžu si pomoc, ale spousta scén na mě působí laciným dojmem a nebýt několika bondovských songů, tak by si člověk myslel, že se dívá na stý pokračování Přání smrti a ne na svého oblíbeného hrdinu (25.09.2006)

Povolení zabíjet znamená optikou obyčejného diváka přesně ten samý problém, jako v novém miléniu Quantum of Solace. Tedy žánrově naprosto ryzí film, který je sebevědomý, sveřepý, se syrovou akcí, vědom si "sám sebe" a svých kvalit. Licence to Kill není samostatně příliš funkční. Je potřeba, aby měl divák Bonda trochu "nakoukaného" a dokázal číst mezi řádky, spojit si paralely. V tu chvíli ví, že se koukáme na nejsevědomější díl, který v rámci tvrdé akce posouvá laťku o level dále. To samé se koná v rámci bondgirls, kdy poprvé můžeme vidět to, co v následujících letech bude samozřejmost - tedy sebevědomé mladé ženy, uhlazené, elegantní, "imidžové", reprezentující nejnovější módní trendy. Do té doby to byly až na výjimky (např. Barbara Bach - Spy Who Loved Me) jen doplňky téměř s absencí mozkových závitů. Zde se trademarky trochu mění - či snad upravují. A změnu dostává i samotný hrdina, který je tady paradoxně mnohem tvrdší a přímočařejší než kdy dříve a přece jen je mnohem víc člověk než by se na první pohled mohlo zdát. Jeden ze stavebních kamenů Jamese Bonda. Náklaďákové finále je na učebnici. (21.05.2014)