Epizódy(9)
-
Dobytí kóty 78 (E01)
-
Loď vyplouvá (E02)
-
Archa Noemova (E03)
-
Jízdenka do Bagdádu (E04)
-
Radostné zlézání katedrály (E05)
-
Holka do deště (E06)
-
Chybujícím neodpouštěti (E07)
-
Obtíže sicilské obrany (E08)
-
Domov jménem Praha (E09)
Obsahy(1)
Zatím co se v seriálu Oldřicha Daňka a Jana Otčenáška "Byl jednou jeden dům" diváci seznámili s osudy lidiček žijících v domě špeditéra Nerudného na sklonku třicátých let, zavede nás další devítidílný seriál stejných autorů do doby podstatně novější. Jak už říká název seriálu, hrdiny příběhů budou lidé, kteří našli domov v jednom ze sídlištních bloků. Tomuto nenápadnému a na pohled nezajímavému místu se říká Sojčí vrch. Zpočátku se tu budoucí nájemníci potkávají při obhlídkách vytouženého domova to ještě nevědí, že jednou spolu budou bydlet. Přicházejí sem s různými pocity:mladý dělník Krejza a jeho žena Jarka sem chodí snít o vlastním bytě, Zdena Pilichová, takto pedikérka, už na holém prostranství vidí nejen dům, ale i vzorné středisko služeb, stavbyvedoucí Panc tu na sídlišti pracuje a dům staví i pro sebe ale například důchodce Petrbok se vší mocí vzpírá opustit půvabnou Kampu a se svou ženou sem přijde jen z donucení. Tato část končí v předvečer všeobecného stěhování. Dům číslo 78, zatím bez dějin a bez paměti, čeká už netrpělivě na lidi, kteří zítra začnou psát jeho historii. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (83)
To je takovej hnůj, že nemám slov. Všichni obyvatelé domu v ulici Brixi mají IQ asi 8 letých chlapců. Dialogy jsou děsivé. Jediné normální dialogy tam vede Pepa Somr s hnusnou dcerou Kolářovou a Martin Růžek s manželkou. Jinak je to taková debilita, že mě z toho chytla zimnice. Scénář je tak děsivý, že může konkurovat jen Ordinaci v růžové zahradě. Prostě hrůza!!!! ()
9/9 Není to úplně ono, tento román pro televizní obrazovku. Zadání znělo jasně, ale pokud budeme srovnávat například s jiným panelovým seriálem Heřmánci a nikoli s předchozím opusem Byl jednou jeden dům, můžeme dojít ke smířlivějšímu hodnocení. Příběh jednoho roku v čerstvě postaveném panelovém sídlišti logicky bude vždycky víc připomínat Panelstory, než cokoli jiného, ale zatímco příběhy obyčejných lidí za okupace jsou součástí naší historie, malé životy na sídlištích pořád pokračují. A v tom je (bohužel) cosi nadčasového, žádné umění, žádný přesah, ale poskládané mikropříběhy z jednoho vchodu. Dokonce propletené tak, že ten dělá na stavbě, ten uklízí chodníky, další pingluje v místní knajpě a její sousedka vám naproti udělá frizúru. A všichni společně chodí pro vodu ve sněhu, když se prokopne potrubí, v létě odjíždějí na povinné dovolené a společně vítají nové občánky. Někteří i pro takový seriál sehráli vcelku zajímavé etudy, jiní šli hluboko pod svůj průměr. Ale například z hlediska pestrosti profesí je to vcelku zábavný mišmaš. Pro dospělé je tu sexy trojúhelník Adamíra-Šulcová-Munzar, pro teeny je tu jiný milostný příběh Kolářová-Hanzlík-Kořínková, pak několik hlubokých lidských příběhů, samozřejmě česko-slovenské přátelství, protože na každém pražském sídlišti mají všichni Slováci otevřené dveře. Hodně mimo je příběh cikánských recidivistů (samozřejmě Lackovič-Skořepová), problematické je obsazení mini roliček bývalými stary z doby před rokem 1945 (Dohnal, Gollová, Hajská, Schránil) a minimálně prapodivné jsou pohledy do zákulisí televize (soutěž Deset stupňů ke zlaté) a filmu, nicméně určitá dobová výpověď v tom je. A není ani tolik důležité, jestli více přehrává unavené manželství Vránová nebo Cupák a zda nakonec dojde svého štěstí příšerná sekretářka Devátá. Trocha kýče, trocha civilsmu, povinně pozitivní a mravní vyznění a je to. Aspoň člověk není tolik líto, že opravdu všichni v Nerudovce bydlet nemůžeme. ()
Něco mezi. Rozhodně to nedosahuje úrovní našich nejpodařenějších seriálů, ale je to profesionálně odvedená práce-lehce poplatná tehdejší době. A když se to srovná s jinou tvorbou,buď rudě angažovanou, či dnešní-debilní, tak Dnes v jednom domě vychází jako solidní *** sonda do života normálního normalizovaného člověka:-). ()
moje zaujímavosti: Luděk Munzar stvárnil v seriáli sochára a expriateľa Jany Šulcovej, pričom vytvoril bustu podľa jej hlavy, ktorú si herečka mohla po skončení ponechať ako pamiatku na filmovanie. (dyfur) Jediná úloha herca Václava Postráneckého, kde sa objavil v posteľnej scéne. (dyfur) Herec Jan Pixa mal v čase natáčania seriálu už zakázané filmovať, napriek tomu sa ho režisérovi Filipovi podarilo dostať na obrazovky. Objavil sa v časti, kde je televízna súťaž Desať stupňov ku zlatej - bol v zábere za riadiacim pultom. (dyfur) ()
Trošku jsem to přecenil...tenhle seriál potvrzuje mou teorii, že v těch "trezorech" ČT, plných socialistických seriálů, není už v podstatě nic, nad čím by srdce divákovo nějak zvlášť plesalo. Na to, že je to v podstatě jen "serioš vo baráku" je to takové celé přitrouble heroické (viz prology Václava Vosky.) Samozřejmě je to také dílo o lidech, co v té králíkárně bydlej, ale jejich osudy mě nedokázaly dostatečně zaujmout - ovšem kromě hereckého výkonu Josefa Somra, s jeho postavou už by to bylo horší... ()
Galéria (24)
Zaujímavosti (48)
- Dům, ve kterém bydlí hlavní protagonisté seriálu, najdeme na adrese Snopkova 13, Praha-Kamýk. (sator)
- Panc (Josef Vinklář) neřekne své sekretářce Slezákové (Ivanka Devátá) jinak, než „traviatka“, což není úplně šťastná přezdívka. Vysvětluje to tím, že je tráví kávou. „La traviata“ je však postava kurtizány ze slavné opery „La traviata“. (sator)
- Krejza (Václav Postránecký) se vyjádří o svém bytu, že je to herberk. Herberk byl středověký útulek a jelikož v něm bývalo málokdy uklizeno, stalo se slovo synonymem pro nepořádek. K nám slovo přišlo z německého „herberg“, tedy „noclehárna“. (sator)
Reklama