Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (184)
S cimrmanovskými hrami mám, kromě jedné výjimky, vždycky stejný problém - pokaždé je výrazně lepší seminář nebo samotná hra, přičemž to druhé je zase výrazně slabší. A stalo se to i zde. Seminář mě bavil úplně neskutečně, ale u samotné hry jsem se spíš jen pousmíval, než že bych se pořádně bavil. Nicméně ta slabší polovina mi tu nepřišla tak "slabá" jako u ostatních her a i ji samotnou jsem si celkem užil, takže u mě Lijavec nakonec dopadl dost slušně. Ale na Dobytí severního pólu pro mě pořád nemá - a popravdě mám pocit, že žádná jiná hra ani mít nebude. 4* ()
je těžké u Cimrmana říct slovo nejoblíbenější,ale tato hra se pohybuje rozhodně mezi čtyřmi,které si pouštím nejčastěji...seminář perfektní stejně jako druhá část,kde se to hláškami,vtipy a narážkami jen hemží...ovšem naprostou nutností je,aby pani správcovou hrál Jan Hraběta...absolutně jeho nejlepší výkon u Cimrmana vůbec....No jo,jen si ještě chvilku blbněte,ale v devět se zhasíná a jde se spát.. ()
„Toto nevelké městečko vynikalo v Rakousku pouze ve dvou směrech: byla tu největší továrna na dynamit a také největší sirotčinec.“ „Ale záhy zjistil, že se problematika starobince a sirotčince v mnohém shodují: jeho dotazníková anketa připravená původně pro sirotčinec to také potvrdila, ukázalo se například, že všichni chovanci ústavu pro přestárlé jsou v současné době bez výjimky sirotky!“ „Hrabě Bohumil: Byl jsem hrabě a vlastnil jsem veliké panství. Ale chudoba mých poddaných mě tak dojímala, že jsem jim chodil pomáhat robotovat na svých polích“. Krásny prídavok – Elektrický valčík. Skvelý seminár, o niečo slabšie predstavenie. Ale! V tejto hre som pochopila, aká sila je spolupracujúce publikum. ()
Vysoký cimrmanovský standard, hvězdičku srážím za trochu depresivní hru o tom, co některé, možná většinu z nás čeká - domov důchodců s neustálými spory se spolubydlícími a vedením, před kterými se bohužel dá uniknout už pouze smrtí, jiná cesta už není. Taktéž se mi nelíbil poněkud fekální vtip o porodu a Tůnovi. ()
Ad Kulmon: Narážka na Jaroslava Weigela může dnes patřit též Petru Bruknerovi, který s ním v této hře alternuje. Že patřila Jaroslavu Vozábovi, o tom nepochybuji, neb s ním tehdy též alternoval (leden 1982-říjen 1983 (zákaz hry)). A opět, dle alternace - "mistrem sportu" může být i Marek Šimon, jež se střídá s Václavem Kotkem v roli Mlynáře. Líbí se mi ten pokus vymyslet na dané téma anekdotu. Na audiozáznamu z prosince 1990 není (nevešel se), tak je zařazen do CD "Posel světla a další cimrmanovské texty, na něž se nedostalo". (záznam z Brna z října roku 1982), dnes si místo jmen "Kašpar " dosaďme "Hraběta/Penc" a místo "Vozáb" si dosaďme "Brukner/Weigel" "Nevzpomínáte si na nějaký nešvar? Kolega Kašpar nezná nějaký nešvar? Vy si neustále na něco stěžujete". "Ne" ... Vozáb: A nevadí, že je to trochu košilaté? Svěrák: Pokud to bude vkusné, tak ne Vozáb: Na slepé koleji stojí vagón plný pánských košil. Pak tam bude ten ředitel a sekretářka, akorát místo červů bych tam dal moly Svěrák: Jsem rád, že to kolega Vozáb naznačit, neb je těžké sestavit dobrou anekdotu. Ale tady jsme se dostali do jakéhsi stereotypu... Kašpar: Mně zaujal tady kolega Vozáb-Straka tou košilatostí ... .... No a ze hry (toto video) Já věděla, že to počítám zbytečně. Bouřka říkáte? Já vám dám bouřku! Neschovávejse! Dědku plesnivej...Babo!...Dědo....Dej si pozor na obočí!...Mužatko!....To bylo naposledy! ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (30)
- Věta: "někdo si pustí hubu na špacír a pak se klepe, že půjde za katr" musela být zcela odstraněna. (Kulmon)
- "Vedle veliké rakve monarchie pohřbí lidstvo i malé rakvičky jejich přisluhovačů. Děti, které přivedete na svět, pane Formánku, už nebudou znát slovo Pihrt." I tato věta se v představení nesměla v 80. letech objevit. (Kulmon)
- Po revoluci se žádná hra nezměnila až právě na Lijavec. V něm prakticky se všechno vrátilo do původního stavu až na pár výjimek. Např. když na konci Vrchní Inspektor všech starobinců říká, že vyhynuli Pihrtové, tak to tam vráceno nebylo, avšak třeba to, že „provokační anekdota“ bylo nahrazeno za„"návnada pro lidové vrstvy“ nakonec ve hře zůstalo. A ještě ve hře byl původně seminář „Cimrmanův názor na sex,“ který sám o sobě zakázán nebyl, ve hře nakonec nezůstal. Zřejmě proto, že se autorům přestal líbit. (mnaucz)
Reklama