Obsahy(1)
Cimrman jako pedagog byl požádán, aby zpracoval do Kapesní učebnice c. k. poddůstojnického sboru heslo Země česká. V té době znal Čechy jen z mapy rakousko-uherského mocnářství v měřítku 1:500 000. Napsal: "Zemi českou co do jejího povrchu lze charakterizovati jako hory, doly, černý les. Mezi Sušicí a Pískem je poušť. Severně od města Kouřim táhnou se rozsáhlé tabákové plantáže až ke kuřácké metropoli Šluknov. Zkamenělé výměšky vyhynulých mamutů dolují pilní Čechové v okolí Veltrus. Za zmínku stojí též okultistické doupě Duchcov a letovisko jihočeských zbohatlíků Prachatice. Léčbou štítné žlázy jsou známy lázně Volary. Český ráj je krajem nudistů. Zdejší adamité a evité chodí zde, jak je Pánbůh stvořil, oděni jen tu a tam, nedbajíce církevních pohrůžek z Mnichova Hradiště. Své centrum, památný to hrad, pojmenovali si nudisté českým názvem pro krásnou ženu: Kost." Zůstává dodnes tajemstvím, zda Jára Cimrman přispěl takto do příručky z pouhé neznalosti, či zda byl veden úmyslem rozložit poddůstojnický sbor a znemožnit mu případné operace na českém území. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (282)
Sám jsem učitel...takže vím dobře, o čem se tady mluví... Ladislav Smoljak (ještě bez autorské kooperace se Zdeňkem Svěrákem) napsal hru o absurditách výchovného systému založeném na deprimující byrokracii, paradoxní subordinaci přežívající do dnešních časů ještě z dob c & k monarchie (moc se toho od té doby ve školství nezměnilo), devótnosti podřízených, bezzubých pedagogických metodách (střídavé vyhrožování a slibování), které jsou postupem doby čím dál více aktuálnější... Vyšetřování ztráty třídní knihy je vlastně absurdním divadelním kusem, jelikož absurdní divadlo bylo v době napsání hry hodně v kurzu, navíc sám Smoljak měl hodně blízko ke kruhům okolo Václava Havla, který je v našem prostředí etalonem této dramatické odnože - jeden ze členů Divadla Járy Cimrmana Marek Šimon sám dokonce Chartu 77 podepsal, čímž oba světy personálně propojil... Je to nepřímý důkaz toho, že Divadlo Járy Cimrmana nabylo jen nadčasovým fenoménem českého dramatického dění 2. poloviny 20. století, ale že bylo i pevně propojeno s místem a dobou svého vzniku, třeba už jen tím, že jde o typické divadlo malé formy (stojící v opozici proti klasickým kamenným divadlům), kterážto jsou příznačná pro toto období... ()
Zřejmě nejlepší hra celého Cimrmanova divadla. Seminář úžasný, ale ještě více byla skvělá celá scénka ze školního prostředí. Musím vyzdvihnout hlavně povedený nápad zapojit do účinkování i divácké publikum. Téměř geniální dílo. * * * * Po dalším zhlédnutí jsem nezaznamenal pokles kvality a za nejlepším dílem Cimrmanova divadla si stojím. ()
"Vždycky jsem si udělal čárku, když se zmínilo jméno Cimrman. Ani jednou, přátelé!" Seminář se opravdu jenom hemžil hláškami, se samotnou hrou už to bylo horší. Dokud se na scéně objevoval jenom Svěrák, velice jsem se bavila. Další postavy už přidávají hře na nudnosti až trapnosti, konec naprosto vyšuměl do ztracena. ()
Měla jsem možnost vidět naživo v alternaci pana Smoljaka coby třídního učitele. Hra je plná úžasných a nezapomenutelných hlášek ,(která ostatně ne, že ano), a představení jsem si opravdu užila. Musím ale přiznat, že konec mě trochu zaskočil a tahle hra v mým žebříčku nepatrně pokulhává za mými nejoblíbenějšími. ()
Moje nejoblíbenější inscenace od divadla Járy Cimrmanna. Myslím, že sálodlouhý komentář není třeba, jelikož tomuto divadlu naprosto nic nechybí. Obsahuje vše, co jsem od intelektuálního humoru čekala. Herci alias neherci jsou výborní. Takže už jen dodám můj oblíbený výrok. "Hodní chlapci?! Tady je to jeden vedle druhého debil nebo blbeček! Debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček. Jedině támhle vzadu, tam je světlá výjimka, tam sedí dva blbečci vedle sebe." ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (14)
- V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
- Jedná se o jediné představení z repertoáru Divadla Járy Cimrmana, ve kterém nikdy nehrál Petr Brukner. V představení 30 let Divadla Járy Cimrmana (1997) přednesl Petr Brukner přednášku zásady Posilování nenávisti k potkanům, která byla později v představení nahrazena zásadou oživlá dřeva. (TomasSlach)
- Zdeněk Svěrák vzpomíná, že se jednou stalo, že mu na jeviště přinesli třídní knihu, kterou ve hře hledá. „Nevěděl jsem, co dělat. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem řekl: ‚To není ona. To jsou blbé vtipy,‘ a jelo se dál. No a nakonec jsem se rozhodl, že když někdo přinese třídní knihu, tak řeknu: ‚Děkuji tomuto poctivci, můžete jít domů,‘ a zavře se opona.“ (mnaucz)
Reklama