Réžia:
Petr KolihaScenár:
Václav ŠašekKamera:
Vladimír HolomekHudba:
Miki JelínekHrajú:
Ondřej Pavelka, Karel Heřmánek, Vladislav Beneš, Iva Hüttnerová, Jan Hartl, Radoslav Brzobohatý, Josef Vinklář, Luděk Munzar, Radovan Lukavský, Vladimír Salač, Eva Salzmannová, Jiří Císler (viac)Obsahy(1)
"Tento příběh byl volně inspirován skutečným kriminálním a soudním případem. Odehrál se v Praze a v Tatrách v letech 1926-1928 a byl později označen za jeden z největších, ne-li vůbec největší, jaký předmnichovská republika zažila. Přesto se tehdejší policii a justici nepodařilo objasnit a uzavřít případ tak, aby ještě dlouho po skončení procesu nevyvolával oprávněné otázky. I když soud vynesl rozsudky, zůstal případ svým způsobem otevřený, a tak je také zachycen ve scénáři, který zůstal v základním půdorysu věrný skutečnosti," říká scenárista Václav Šašek, autor dvoudílné televizní inscenace Proces s vrahy Martynové... Proces zabíral první stránky tehdejších raníků i večerníků, novin všech politických stran a směrů. Proč tolik senzace? Do té doby pro vraždu před soudem stávali většinou lidé, kteří trestný čin páchali z běžných pohnutek: žárlivost, sociální motivace, loupež. Tentokrát se před soudem pro vraždu ocitli tři mladí intelektuálové: lékař, spisovatel, esejista, překladatel, divadelní kritik a recenzent - v jedné osobě, známý novinář se styky ve vysokých kruzích a herec. (Česká televize)
(viac)Recenzie (28)
Ondřej Pavelka v roli cynického údajného hlavního padoucha prostě nemá chybu. Jinak ovšem rozsudek ani závěrečné resumé neodpovídají skutečnosti (stejně jako mylný komentář jednoho zdejšího kolegy). Skutečný Jan Klepetář byl z vězení propuštěn v roce 1937, pracoval jako redaktor a příležitostný novinář až do roku 1949, kdy se vystěhoval do Švédska a později do USA. V sedmdesátých letech znormalizované Československo několikrát navštívil (některé zdroje hovoří i o návratu jako takovém) a snažil se prokázat svoji nevinu v případu Vörösmartyová. Zemřel v Praze 10. 8. 1978. ()
Já mám obecně rád filmy, který jsou inspirovaný něčím skutečným, získávaj tím jistej punc aspoň částečný věrohodnosti (měly by). Akorát by v takovym snímku neměla chybět i herecká autentičnost. Naprosto nevhodně až pitoreskně přehrávající Pavelka a Beneš, kterej se skutečně našel až v dabingu (kde je vážně nad průměr) docela celej narativ sráží do nechtěnýho průměru. I tak mě celuloid donutil si o celym případu něco najít a nakonec: proč ne. ()
Jako studie lidských charakterů, především té záporné části lidských vlastností je to víc než ucházející. Pavelka jako sebestředný cynický manipulátor, Heřmánek jako sobec, defraudant a lhář a Beneš jako slaboch a pokrytec tvoří dohromady pěkně zvrhlý trojlístek... Dobrá příležitost k charakternímu herectví, které využil především Pavelka vzhledem k tomu, že má největší prostor a jeho postava k sobě váže největší pozornost. Celkový dojem: 75 %. Jen ta stopáž vzhledem ke dvěma dílům je přetažená. ()
Na konci filmu schází, že po propuštění z basy hlavní protagonista emigroval do USA, vrátil se před 1968, dožadoval nového procesu. Po vstupu přátelských armád a potlačení Dubčekovského snílkovstí zase zmizel v USA, kde i zemřel. Další dva odsouzení zemřeli mladí, jeden údajně na tyfus, druhý neznámo kde, za druhé světové války. ()
Po prvním díle prozetím za 4*. ///Druhý díl taktéž dobrý ///Výborný televizní film s dosti zajímavým námětem, režiie spíše průměrná, to je ovšem vynahrazeno kvalitním scénářem a velice dobrými hereckými výkony, Ondřej Pavelka výborný, dále pak skvělý především Vladislav Beneš a v menší roli Luděk Munzar, ostatní herci samozřejmě také dobří. ()
Reklama