Mačka na rozpálenej plechovej streche

Americká obdoba českého kritického realismu se vydařila nad všechno očekávání. Pro mladé a hvězdné, kteří později budou zralí a ještě hvězdnější (Newman, Taylorová) vynikající příležitost. Na tak silný zážitek se nezapomíná stejně tak jako na poznání, že všude, bez ohledu na kulisy a další dílčí průvodnosti, se jí chleba o dvou kůrkách. V amerických poměrech jde přitom o film-mezník; psychologie postav, způsob vedení herců atd. kolísají mezi klasikou čtyřicátých a novými přístupy šedesátých let. Tedy o film na zážitky a finesy víc než vydatný. (28.03.2008)

Konverzačka je pojem, který je doména především v divadle, ale když se přetaví do filmu (a udělá se to pořádně) může sklízet vavříny i v jiné sféře. A tady se to jednoznačně povedlo. Ono ještě aby ne, když tu půdu naklepává Elizabeth Taylor a Paul Newman. Neměl jsem slov. Chytrá, emotivní záležitost, která je silná v momentě, kdy si jinak naprosto levá rodina začne říkat pravdy a silnější, když je jedna postava říká, druhá jí slyší, ale první o tom neví. No prostě paráda. na rok 1958 neuvěřitelně vyzrálá záležitost, která nebude poplatná době ani za tisíc let. (15.08.2022)

Vynikajícím způsobem zrežírované a na filmové plátno převedené psychologické drama Richardem Brooksem s mistrně napsanými dialogy a snad ještě lépe zahrané! Opravdu vynikající výkony jímž vévodí E. Taylor, Burl Ives a především Paul Newman. Drama, které se po poněkud vlažnějším začátku, rozjíždí stále více a více s každou další minutou až do opravdu gradujícího finále! Silný zážitek! (18.05.2009)

Upřímně musím konstatovat, že jsem očekával větší blbost. Jsem tedy mile překvapen, protože film se dá v pořádku strávit. Elizabeth Taylor byla v době vzniku filmu skutečně nadstandartní kus a Paul Newman hrál již tehdy jako pán. Společně tvoří ďábelskou dvojici, na kterou se koukat rozhodně dá. Když se k tomu přidá ještě strašně zlý big daddy, tak je pokoukání ještě o kousek lepší. Vlastně celý film je založen na principu neustálého podlézání tomuto tlustému a nemocnému jedinci. Kdybych to měl říct úplně jednoduše, tak tento žánr mi rozhodně není blízký, tudíž je třeba brát moje 2* s patřičnou rezervou. (02.09.2012)

„Pravda je bolest, pot, placení účtů a milování se s ženou, kterou už nemiluješ. Ve skutečnosti se sny neplní a tvoje jméno otisknou v novinách až když umřeš.“ A o pravdu a lež tu jde především…Kočka na rozpálené plechové střeše je jedním z těch filmových příspěvků, které hezky ilustrují, jak vypadá skutečná narozeninová idyla v kruhu milujících příbuzných, a přitom ukazuje, jak „krásné“ rodinné vztahy panují mezi jednotlivými příslušníky (z nichž někteří opravdu nejdou vystát…ostatně i ty „bezkrké“ zrůdy byly přesně tím, čím je Maggie nazývala, ehm). Ano, najde se pár nedostatků. Konec byl už trošku vybájený, citové výlevy občas kapánek přepjaté a výstupy teatrální. To ale nic nemění na tom, že jde o solidní emocionální jízdu, navíc výborně herecky podpořenou, mnohými pravdivými postřehy protkanou. („Bez peněz můžeš bejt mladej. Ale starej bez nich být nemůžeš.“). A jistá „divadelnost“ téhle konverzačky na údernosti také nijak zvlášť neubírá. Za mě to budou solidní 4*. „Já mám odvahu umřít. Ale chci vědět, jestli ty máš odvahu žít?“ (13.12.2020)