Mačka na rozpálenej plechovej streche

„A-L-K-O-H-O-L problémy nevyrieši, ale akoby som hrach na stenu hádzal, keď by som mal Brickovi Pollittovi dohovárať, aby sa spamätal, pokiaľ sa ešte dá. Typicky ho uvidíte extrémne zamysleného s pohárikom Whiskey v ruke, a takto ide deň za dňom, pričom všetkých vôkol seba nahnevá tým, že opitý o 3. ráno behá po ihrisku cez prekážky, ale je taký naliaty, že si doláme nohu, a tento HANDICAP mu znemožňuje vypadnúť z domu, a tak bude musieť počúvať svojich nielen pokrvných príbuzných, trebárs ženu Maggie tak nádhernú, že ju nemôže ani cítiť, nenávisť je na vzostupe, brutálne hádky len tak svištia cez veľký DOM, kam čochvíľa prichádza BIG DADDY... Komplikované medziľudské vzťahy klopú na dvere, a ešte, ak sa jedná o DEDIČSTVO, tak vtedy brat nepozná brata = 11 000 hektárov pôdy a 10 000 000 dolárov CASH, hm... , ako by ste sa vy zachovali, ak by ste zacítili vo vetre takúto príležitosť ? A pritom utrápený Brick nie je vôbec chamtivý, pretože najskôr jeho brat Gooper aj s manželkou Mae, i zo začiatku Maggie intenzívne myslia na to, čo bude, keď už Big Daddy Pollitt nebude ? Ako sa rozdelíme, kto si bude najviac nárokovať ? Práveže jestvuje dôvod na to, prečo PIJE, a to sa z minúty na minútu postupne odhaľuje DO NAHA, tak isto, ako sa Maggie správa, je veľmi oddaná, len to nemá spätnú odozvu. _ K FILMU_ MIMORIADNY HERECKÝ KONCERT „najsvätejšej trojice” : TAYLOR, NEWMAN a IVES. Sledovať ich = prežívať strastiplné konfrontácie, ktoré sa vo väčšine odohrávajú vo veľkom dome, v takých hádam aj v 90. % sa zdržujem s nimi v tejto nehnuteľnosti, pričom atmosféra je tak nepríjemná, lebo vonku LEJE AKO Z KRHLY, a vy nemáte kde utiecť, schovať sa, skryť sa. Divadelný nádych sa dostavil aj s určitým opakovaním sa zo strany hereckého ansámblu. Našťastie mi to vykompenzovali títo špičkoví herci, ktorí sú nepredvídateľní. RICHARD BROOKS sa pôvodne volal RUBEN SAX, a je to pozoruhodne šikovný scenárista i režisér v jednej osobe !!! Jeho CHLADNOKRVNE O.B.D.I.V.U.J.E.M DOTERAZ ! Ja osobne obdivujem LIZ, na ktorú nedám nikdy dopustiť aj s jej patričnými vrtochmi, ale úprimne : „Vymenujte mi iba jednu jedinú OSOBNOSŤ, súčasnú herečku, ktorá by sa jej vyrovnala nielen svojou krásou, ale najmä hereckým nasadením, aké nemá obdoby” ! . (20.05.2018)

Když není Brick gay, o čem to vlastně je? To byla moje první myšlenka, ale není to vůči filmu tak úplně fér. Je to o hercích. A mamka, taťka a Kočka byli fantastičtí. O Newmanovi se nemůžu rozhodnout, přijde mi, že s povahou té postavy strašně bojuje a ve výsledku nemá koule na to být slaboch a zbabělec. Mám dojem, že už jsem to psala i u jiného filmu, ale škoda, že to nevzal dříve oslovený Montgomery Clift. (27.03.2024)

Marně pátrám v paměti, kdy jsem naposledy viděl tak funkční a přitom dokonale nenásilnou moralitu. A přitom když jsem se zadíval do rozvíjejícího se příběhu zdánlivě marnivé Taylorové a z neznámých důvodů zapšklého Newmana, rozhodně bych nečekal závěrečný citový apel na diváka ve smylu "Je důležité si umět v rodině věřit a mít se upřímně rád." V tomhle filmu je totiž překvapivě hodně věcí nepředvídatelných a přestože se vlastně jedná jen o dlouhý dialog s měnícími se aktéry a střídavou pozorností pro hlavní postavy, neměl jsem šanci odtrhnout oči od dění na obrazovce. Díky Ivesově charizmatu a Newmanově opileckému žáru v očích tahle geniálně vygradovaná zápletka získala body na všech frontách. (04.05.2007)

Neskutečně dobře rozehrané drama o rozpadu zažitých představ a domnělých jistot jedné staré jižanské plantážnické rodiny. Drama na malém prostoru (vlastně jen v jednom domě, odmyslíme-li si epizodku na letišti a prologický překážkový běh nemehla Newmana) s nebývalým nábojem a vnitřním napětím, které se podivuhodně stupňuje a rozhodně nepříliš smířlivě vrcholí. Hlavní zásluhu na tom má pochopitelně především ústřední dvojice Newman - Taylorová. Ať už znechucený Newman, nebo Taylorová, která nemá všechny ty po zemi se plazící caparty příliš v lásce. (30.01.2005)

Ta pochopitelná, ale mě přesto nepříjemná divadelnost, mi celou první půlku lezla na nervy - zvlášť když přecházela až v přepjatou teatrálnost, kdy jsou nepřirozeně vyčištěné, přespříliš zinscenované a vždy dokonale vypointované promluvy podporovány údery blesků a hromobitím. Až Newmanovo "prokecnutí" tátovi mě vtáhlo, protože s tímhle silným motivem v zádech (kdo by se těšil na smrt) může Brooksovo drama skvěle vygradovat. Takže stále živé dílko. (15.11.2005)