Mačka na rozpálenej plechovej streche

Zfimovaná divadelní hra Tennessee Williamse postavená na působivé kameře a kvalitních hereckých výkonech, kde se všichni zúčastnění vhodně doplňují a každá postava má přiměřený prostor. Pro mě osobně je Kočka jedna z nejlepších her T.W. (také Tramvaj a Sestup Orfeův), která obsahuje typické prvky W. literárního dílla, bohužel ale ve filmové verzi je část těchto motivů potlačena, nebo přímo vyloučena. (03.08.2007)

Přes občasné pochyby ve mě tenhle kousek dokázal vyvolat takové to příjemné mrazení z dobrého filmového zážitku. V první půlce mě nechal režisér v napětí, co že se asi skrývá v Paulově a Lizině minulosti, v čemž doteď nemám zcela jasno (viz věta „Zapomínáš na moje podmínky, jestli máme dál žít spolu!“), nebo mi postava Paula Newmana připadá prostě malicherná; zbytek filmu to bylo porcování medvěda v rámci bohaté rodiny a řešení vztahů. Trochu jako Dallas. Scénář nebyl silnou stránkou, ale byl dobře natočený a ode všech výborně zahraný; Paul skvělý, Liz krásná. Líbilo se mi, že postavy nejsou tak úplně černobílé, jak jsem si na začátku myslel. # [viděno: monitor, 2.0->5.1] # příběh 7 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 6 (02.09.2012)

Marně pátrám v paměti, kdy jsem naposledy viděl tak funkční a přitom dokonale nenásilnou moralitu. A přitom když jsem se zadíval do rozvíjejícího se příběhu zdánlivě marnivé Taylorové a z neznámých důvodů zapšklého Newmana, rozhodně bych nečekal závěrečný citový apel na diváka ve smylu "Je důležité si umět v rodině věřit a mít se upřímně rád." V tomhle filmu je totiž překvapivě hodně věcí nepředvídatelných a přestože se vlastně jedná jen o dlouhý dialog s měnícími se aktéry a střídavou pozorností pro hlavní postavy, neměl jsem šanci odtrhnout oči od dění na obrazovce. Díky Ivesově charizmatu a Newmanově opileckému žáru v očích tahle geniálně vygradovaná zápletka získala body na všech frontách. (04.05.2007)

Komorní drama o znesvářené rodině dává navýsost vyniknout skvělým hercům. A já se klaním. A to i přesto, že tuhle intenzivní smršť Williamsových dialogů všichni velmi dobře známe. Pětašedesáté narozeniny despoticky vládnoucí hlavy rodiny nabídnou vyhrocené slovní přestřelky, kde se dá atmosféra opravdu krájet. Celému osazenstvu vládne hysterická Maggie, jejíž ženský půvab přehlíží užírající se Brick, nesmířený se vztah k otci raději sahá po flašce. Rodinný dialog par excellence. (11.11.2013)

„People like doing what they used to do, after they've stopped being able to do it..“ I když se Maggie na rozpálené plechové střeše nakonec udržela, po úpravách Williamsovy hry je z toho spíš Tomcat under a hot tin roof. Newmanovu Brickovi se není co divit, že nasává. Někteří by začali už jen kvůli Dixie v podání kapely bezkrkých zrůdiček, ale pod střechou rodiny Pollittů je toho mnohem víc, na co by chtěl člověk zapomenout. Milosrdné lži a nemilosrdné pravdy. Z klece licoměrnosti vede cesta jen nadřazením lásky nad hmotné statky, ale to je věc, která nevydrží věčně ani kočkám a kocourům.. (05.08.2020)