Tak mě někdy napadá

Když se kácí les, létají třísky na všechny strany, to je (dávno) známá věc. Nikoliv „Foglarovi Hoši od Bobří řeky, ale Jiráskovo Proti všem“ zasazené do amerického Oregonu, kde klan místních dřevařů Stamperových vedený samorostem Henrym (živelný Henry Fonda) žije podle rodinného hesla „neustupuj ani o píď“. To (i) navzdory tomu, že to může být vykoupeno tím nejcenějším, tj. ztrátou (soukromého) života resp. životů. Snímku bez sebemenších pochyb dominuje Frajer (Luke) resp. P. Newman coby Henryho syn Hank, pokračující v otcových šlépějích. To jak za, tak i před kamerou. P.s. co se samotného konce týče SPOILER, neznám stylovějšího závěru. Henry Fonda (prostřednictvím P. Newmana) významně nastavuje (zdejším dřevařům) prostředníček a já následně zvedám oba (zdravé) palce. Takové snímky se již dnes netočí, stejně jako se nerodí takoví (zásadoví) chlapi (resp. je to druh téměř před vymřením). A je to jenom dobře, alespoň je co si připomínat. (12.12.2012)

Pod tímhle neurčitým názvem se skrývá film, na kterém se dá dobře vysledovat, jak se mění přístup k filmové látce v rozdílném prostředí a v běhu času. Dnes by tentýž snímek patrně obsahoval ekologický apel. Záběry na vykácené kopce, ze kterých smutně trčí k nebi pahýly někdejších pyšných lesních velikánů, motorové pily a těžká technika, které dokonávají dílo zkázy na místě, kde ještě nedávno byla panenská příroda a neprostupný prales, to vše nahrává environmentálnímu pohledu a odsudku průmyslové civilizace. Ve filmu se sice obří kmeny řítí k zemi a z holin jde nepříjemný pocit, ale Paul Newman evidentně skládá hold tvrdé a nebezpečné chlapské práci dřevařů, která si vybírá krutou daň. Začátek 70. let zkrátka některé věci ještě nebral na zřetel. Evropská kinematografie by vykreslila partu dřevařů v nelichotivém světle jako sobecké stávkokazy, kteří narušují princip solidarity, kdežto americký snímek vyznívá jako obhajoba tradičního amerického individualismu, houževnatosti, cílevědomosti a schopnosti poprat se s nepřízní osudu. Film vedle toho, že se odehrává v pro americkou kinematografii značně netypickém prostředí, nabízí i špičkové herectví, chlapské charaktery a hvězdné obsazení. Celkový dojem: 80 %. (05.11.2014)

Přelet nad dřevařským hnízdem. Tvrdohlavá rodina Stamperů s mottem „Never give a inch“ a skálopevnými principy: pracovat, spát, jíst, souložit a táhnout to dál (u třetí a čtvrté položky jsou zvyklý, že to dostanou až pod nos). Jenže znáte to, ani se nemusí kácet les, aby létaly třísky dávných křivd.. Poutavě natočená tvrdá dřina, poctivě vytěžený Oregon kameramanem Richardem Moorem, jedna brilantně zrežírovaná scéna s neodvratným střetem zlehčujícího optimismu a tragédie a poněkud bizarní závěr, kdy starouš naposledy ukáže stávkujícím, co si o nich myslí.. Tento film nedoporučuje Josef Středula.. (10.02.2023)

Ano, je to hezký film, bezesporu; řádná režie, dobrý scénář, skvěle zahrané (především uhrančivý Henry Fonda), a má to koule. Jen ty chlapácké a frajerské kousky, jízlivosti, sarkasmy (až do utopení), hulvátství, neústupnost (ani o píď) a bezmezná asertivita mi už nejsou příliš milé. Chtělo by to mít Kleopatřiny zkušenosti s knihou, pak by se možná snadněji našla ztracená rovnováha. (11.05.2014)

Rodinné drama Stamperů je výborné po všech stránkách, ode mne bez připomínek.. Příběh dřevorubců zaslouží obrovskou poklonu i pochvalu, naladěno jsem měla ihned, pánové Henry Fonda a Paul Newman se o to postarali úchvatným způsobem, pak se mi ještě líbil nejmladší z bratrů Michael Sarrazin.. Ohromná dřina těžařů dřeva vyobrazena s takovou lehkostí a uvěřitelností, že mi spadla brada, něco takového se jen tak nevidí, každopádně stojí za pozornost tenhle polozapomenutý filmový klenot.. (12.02.2023)