Schmidtov príbeh

Krize pozdního věku přinášející smutek, hněv, strach a osamění. Myslet sobecky jen na sebe, či vzdát se svého štěstí na úkor štěstí jiných? A co dělat, když ani jedno není útěchou? Payneho hořce smířlivé pojednání o tom, že život je tak prázdný, jak si jej naplníte.. Vedle exemplárního trouby v podání Mulroneyho či nelítostného praktika Archimedova zákona Kathy Bates si film samozřejmě krade Nicholson, který v pro sebe neobvyklé poloze podává zásadní výkon a ještě si stačí podobně jako ve Vlkovi označkovat své nové teritorium.. (22.08.2019)

No tak tenhle film jsem chtel dlouho videt, takze jsem se na nej docela tesil, ale byl jsem dost zklamanej. Jediny, co stoji za to, je Jack Nicholson, kterej je naprosto dokonalej, coz je skoro vzdy. Jinak je ale tenhle film o nicem, pomalej, nic zajimavyho se nedeje a docela casto nudnej. Horsi hodnoceni nedam jen kuli Nicholsonovi. (25.05.2006)

Přesto, že jsem si od tohoto filmu nic moc neslibovala (už ten obal) a v půjčovně jsem po něm sáhla jen kvůli Nicholsonovi, mě velmi mile překvapil. Už jen vidět Jacka v roli proplešlého důchodce, který "když už to konečně měl, tak nevěděl, co s tím", je zážitek. A způsob, jak je jeho vyprávění vystavěno prostřednictvím dopisů adresovaných adoptovanému chlapci Ndugu, který je jen imaginárním terčem, do kterého Schmidt napřed strefuje vztek na všechno od práce až po manželčinu buzeraci, aby pak coby čerstvý vdovec a prohlédnuvší otec přešel v dopisech k laskavějšímu tónu, je více než dojemný. Scény, jako třeba ta s počuráváním prkénka na důkaz vzdoru, nebo ta s Kathy Bates, kdy Jack leží v posteli se zafixovaným krkem, ona ho krmí a přitom mu vypráví svoje sexuální dějiny a potřeby, nebo další, kdy si čte dopis z charitativní organizace, to jsou ukázky nejen Nicholsonova hereckého mistrovství. (04.11.2004)

Tedy nevím, co znamená to srovnávání s Americkou krásou. Oba jsou to dobré filmy, ale každý zcela jiný. Zatímco Krása je hořká satira a na zmenšeném prostoru si utahuje z životního stylu určité společenské vrstvy, Schmidt je komediálním dramatem stárnoucího muže, který se snaží na cestě za svou minulostí najít, co je pro něj důležité (uf, to to zní knižně). JIstě, oba filmy se dotýkají populárního "krachu amerického snu", ale to je jako byste chtěli srovnávat Vyšší princip a Ryana podle toho, že se oba odehrávají za války. Schmidt je nádherný citlivý film, ve kterém je správně odměřena legrace i vážná náplň. Chválení Nicholsonova výkonu je jako nošení ledu na Titanic, zvláště jeho komentáře ve formě dopisů africkému klučinovi byly super. Na konci jsem měl vlhké oči, což se mi stává opravdu výjimečně. Film bez kamerových jízd, filtrů a podobných odpoutávaček od náplně samé. (19.05.2006)

Příběh o starém muži, který se zpětně ohlíží za svou minulostí a snaží se svůj zbývající čas naplnit smysluplnou činností. První polovina filmu je hereckým sólem Jacka Nicholsona, který bloudí sám po prázdném domě a následně po amerických silnicích. A abychom i tak chápali jeho pocity, motivace a činy, doprovází děj nediegetické citace z dopisů malému černošskému chlapci, kterého Warren adoptoval na dálku. Druhá polovina, kdy otec přijíždí na svatbu své dcery, je o poznání svižnější a humornější. Ač se film snaží dojmout (nemyslím, že lacině), tento příběh o obyčejném muži, na mě působil obyčejně a bez emocí. (20.05.2006)