Malé životné etudy

S filmem režiséra Boba Rafelsona jsem se setkal jenom jednou. Ten film se jmenoval Hra o čas a myslel jsem si, že u toho zemřu nudou. Rafelson je neskutečně nudný a beznápaditý režisér. S neblahým tušením jsem usedl k tomuto filmu a sledoval. Dostal jsem naprosto všechno co jsem čekal. Vlastně jednu věc jsem nečekal. Až do tohoto filmu jsem si myslel, že Jack umí zahrát naprosto všechno. Hm, chyba. Nevěřil jsem vlastní očím, ale Jack mi přišel naprosto nevýrazný. Jeho arogantní výraz se sem naprosto nehodí. Tak tohle jediné jsem nečekal. Ale, nudný příběh, celý film mi vrtalo hlavou o čem to vlastně je a nakonec jsem zjistil, že je to vlastně úplně o ničem, ještě hůře vyprávěný. Rafelson je nudař k zbláznění. Do kratinké stopáže 1 hodina 40 minut se dalo buď, nacpat toho daleko víc, ale to nedovolil scénář, a nebo film zkrátit tak o 20 minut, ale to zase... Ach jo, Rafelson asi moc na výběr neměl. To je jedno. Bob Rafelson je až nesmyslně nudný vypravěč a na jeho další film si dám hodně velký pozor a celkem si rozmyslím, jestli se na něj podívám. (28.12.2004)

Film potácajúci sa odnikadiaľ nikam - presne ako hlavný hrdina, nachádzajúci a opúšťajúci, tak ako sa mu v danej chvíli zachce. Niekoľko dialógov, podmanivá kamera a miestami nevyspytateľnosť ďalšieho smerovania deja vyplývajúca z charakteru pianistu-tuláka. Uvedené momenty povýšili celkový zážitok zo sledovania do ľahkého nadpriemeru. Rafelsonove diela, ktoré som mal možnosť vidieť charakterizuje zaujímavý, no režijne nedotiahnutý námet, kvalitní herci a pozoruhodná kamera. Ich režisér je Majster priemerného filmu. (29.12.2004)

Dosti kuriózní snímek, který bych si troufl označit za kontroverzní. Jedni umírají nudou, druzí ho sledují s entuziasmem. Pochopení mám pro obě strany. Sám však nevím, ke které se přiklonit. Rafelson nastolil náhled do života cholerického a pesimistického parchanta, který hledá cestu ven, což byl skvělý nápad. Formální stránkou si však už nezíská každého. Najde se tu pár vtipných momentů (hra na piáno na náklaďáku, shození skleniček v restauraci atd.), které trochu kompenzují ten nudný stereotyp. Vychvalovat famózní výkon Nicholsna by bylo nošením dříví do lesa. Na proti tomu taková Karen Black i přesto, že hraje výborně, respektive přesně tak jak má, tak je na facku a na místě Nicholsna bych nejspíš zastřelil jí a pak sebe. Co se týče, dialogů tak u některých jsem kroutil palicí, hlavně u těch, kterých se zúčastnila madam Black. Nezvyklý ale originální film, který zaujme velmi malé procento diváků. (11.10.2012)

I když se tam jezdí hodně a daleko, road movie to není, neb to postrádá jakýkoli vnitřní pohyb postav; na celovečerní stopáž natažená filmová „povídka“ nám „jenom“ postupně představuje chlápka, který pořád odněkud utíká a přitom stojí na místě, uvízlý mezi vlastním nadáním a intelektuálsko-snobským původem, které nechce přijmout, a jednodušším a z jeho pohledu asi opravdovějším světem ohraničeným naftovými věžemi a bowlingovými drahami, který ale zase tak úplně nepřijímá jeho a on jím v hloubi duše zároveň tak trochu pohrdá, což nejvíc odnáší jeho nebohé prostoduché děvče, zkrátka zmítač k pohledání, s kterým se dá jakž takž sympatizovat jedině proto, že ho skvěle hraje sympaťák Nicholson. Rozhodně žádná oddechovka ani film pro zábavu (byť místy vtipný), zato jemná náznaková charakterokresba, konstruktivně depresivní pojednání o vzdálenostech mezi lidmi i výstižný obrázek post-hippie kocoviny přelomu šedesátých a sedmdesátých let. (04.11.2018)

Na některé filmy se člověk dívá proto, že je zajímá příběh, na některé se dívá proto, že chce vidět skvělý herecký výkon. V tomhle případě se rozhodně jedná o film, který vyniká hereckým výkonem Jacka Nicholsona. Dějově mě tak nezaujal, i když ono hledání svého místa na světě a jeho nenalezení je tématem rozhodně zajímavým. (20.07.2015)