Dievča s ihlou

Výsostne expresionistická, alegorická nočná mora, miestami až nekompromisne štylizovaná vo svojej brutalite a naturalistickej krutosti. Čiastočne odôvodnená dobovým kontextom Kodane po 1. svetovej vojne, v ktorej je hlavná hrdinka vyňatá na spoločenskú perifériu spolu s ďalšími ženami "opustenými spoločnosťou," navyše čeliace ďalšej životnej skúške: materstvu. Morálna špinavosť dievčaťa s ihlou je iba následkom mizérie, ktorej je hlavná hrdinka vystavená. Jej jazvy a duševné traumy (vo filme znázornené najmä cez jeho manžela, ktorého vojna znetvorila na nepoznanie) sú mozaikou zablátenej robotníckej triedy spamätávajúcej sa z následkov prvej svetovej vojny. Najvýraznejší štylizovaný vizuálny "gore" tohtoročného Cannes. “The world is a horrible place, but we need to believe it is not so.” [Cannes Film Festival 2024] (26.05.2024)

Příběh o postupně eskalujících útrapách chudé evropské těhotné dívky krátce po konci první světové války začíná jako sociální drama z prostředí dělnic, postupně se ale propracuje do mnohem temnějších poloh expresionistického hororu, čemuž odpovídá i krásná černobílá kamera a práce se svícením a kontrastem. Skutečnou událostí inspirovaný děj svou naturalističností místy hraničí s exploatací, drsnější scény s šokujícími pointami jsou ale naštěstí nasnímané decentně a neexplicitně. Herecký výkon představitelky hlavní role je velmi sugestivní, dobová atmosféra je správně ponurá a prostředí špinavé a smrduté. Velkou devizou je pak i to, že nikdy není dopředu zřejmé, kam se bude vyprávění ubírat nadále, přičemž hned několikrát se vydá opravdu pozoruhodným směrem. (01.07.2024)

Uf, tak to bylo tedy veselé! Už z Cannes se nesly zvěsti o poměrně temném a mučivém snímku, ale musím říct, že Dívka s jehlicí se vydala ještě dál a takovými směry, jaké jsem vůbec nečekal. Klobouk dolů před naprosto odevzdaným hereckým výkonem Victorie Carmen Sonne, jejíž odvážné a naprosto přirozené herectví je pro diváka opravdu pohlcující. Magnus von Horn má cit pro atmosféru a velmi uvěřitelné dobové zasazení, chvílemi jsem se do toho černobílého světa cítil opravdu naprosto ponořen. Těžká, depresivní záležitost. Ne pro slabší povahy. [KVIFF 2024] (02.07.2024)

Od prvního okamžiku navozuje film dost tíživé pocity. Černobílé zpracování nejen, že vytváří velmi deprimující atmosféru spojenou s těžkostmi dané doby, ale také při sledování osudů hlavních postav dokonale zesiluje emocionální dopad na diváka. Tato estetika nejen že vizuálně přitahuje, ale také umocňuje pocit bezvýchodnosti, který prostupuje celý film. Seveřané jsou mistři v evokování tohoto typu atmosféry, a Dívka s jehlicí není výjimkou. Vlastně jsem nic jiného nečekala, ale dostala jsem mnohem více. To, co tento film činí nezapomenutelným, je jeho velmi temné a nesmírně odvážné vyústění. Je obdivuhodné, jak režisér dokázal zakomponovat takové téma do příběhu, aniž by sklouzl k lacinému senzacionalismu. Film odráží těžkosti poválečné doby, a také se nebojí poukázat na nejtemnější stránky lidské povahy. Myslím, že Dívka s jehlicí je silný a působivý snímek, který si zaslouží pozornost každého milovníka kvalitního filmu. [Festival de Cannes 2024] (25.07.2024)

Komorní silná dánská filmařina, která dobře pracuje s psychologií postav a hereckými projevy a nabízí poměrně citlivé téma, které potrápí nejen ženské publikum. Volba černobílého zpracování umně koreluje se zvoleným námětem, historickým kontextem i společností, v níž se hlavní "hrdinka" nachází. Film pokrývá několik nenápadných témat, které přispívají k autenticitě prvoválečné doby a nabízí tak komplexní, čirý zážitek, který se obejde bez větších diváckých výtek. (04.07.2024)