Dívka a moře

4.5* Sportovní filmy mám moc ráda, tak jsem se na film těšila. Dostala jsem ještě víc, než jsem čekala. Nejenže jsem o Trudy a jejím příběhu nic nevěděla, ale netušila jsem ani jak moc velký problém byl s tím, aby ženy sportovaly. Jinak 2 hodinová stopáž utekla jako voda a herci byli fakt super. (31.07.2024)

„Když to dokáže, zapíšete se do dějin. Jako muž, který to nepřeplaval. A ani neodtrénoval.“ Právě odpor mužské společnosti tady hraje podstatnou roli, protože s ženami se tehdy ve sportu zkrátka nepočítalo. Trudy Ederle tak nebojuje pouze se soupeřkami v plaveckém bazénu a následně s rozbouřenými vlnami mezi Calais a Doverem, ale i s hlavouny ze sportovního prostředí, zhrzenými trenéry a částečně i s členy vlastní rodiny. Každopádně se nám tu s těmi dálkovými plavkyněmi roztrhl (dobře, jen hodně malý) pytel, protože loni se coby první člověk na světě pokusila přeplavat z Kuby na Floridu bez přestávky a bez klece proti žralokům zabejčená Annette Bening, respektive kdysi dávno to nevyšlo, a tak se na stará kolena rozhodla nemožnou výzvu zopakovat. Nejenže si oproti Trudyinu „uzoučkému“ Lamanšskému průlivu ukousla 160 kilometrů neklidných vod, ale uchopení rekordu plavkyně a spisovatelky Diany Nyad mě jednoduše zaujalo víc. Možná proto, že… že Disney. Prostě to má tu všudypřítomnou medovou náladu, je to uchopené a natočené hrozně bezpečně, šablonovitě, opatrně, bez skutečného konfliktu, holt aby se to líbilo celé rodině. Ostatně Joachim Rønning je docela rutinér, ani jeho „podobné“ drama Kon-Tiki nepřineslo žádné ostré hrany, žádnou psychologii nebo skutečně zapamatovatelnou scénu. Navíc je tam pár „úprav“ v zájmu dramatizace, třeba druhý pokus rozhodně nenásledoval jen pár dní po prvním, ale na anglické pobřeží Trudy srdnatě plavala až po roce. Disney ždíme, ale proč ne, jen čtyři hvězdy prostě nedám… (18.08.2024)

Film mě okamžitě vtáhl dobovou atmosférou. Výprava a kostýmy zaslouží Oskara! Příběh sám je působivý oběma liniemi - bojem dívky za uskutečnění snu a tehdejším společenským nastavením, pro které by dnes používané sousloví genderová nekorektnost znělo jako nepatřičný eufemismus. Neakceptování žen sportovkyň, dokonce popírání jejich výsledků, z mnoha scén přímo křičí. Oba tyto motivy, ačkoli dobře vygradované, jsou také slabým článkem filmu. Už je vnímáme jako ohraná klišé, takže ani hrdince moc fandit nemusíme, víme, jak to dopadne. Přesto vidím snímek v nominacích na nejvyšší filmové ceny. Nejen za vizuál, ale i za herecké výkony ve vedlejších rolích. Němka Jeanette Hain byla do role matky obsazena jistě proto, že rodina hlavní hrdinky pocházela z Německa. Tvůrci možná netušili, že právě ona svou roli tak bravurně zahraje. Podle mě nejvýraznější postava celého filmu. Ona nemusí mluvit. Její držení těla, fyziognomie, mimika... to vše je tak autentické a silné, že jen těžko hledám, kdo by se jí ve filmu vyrovnal. Samotná Trudy je ve svém snažení o dost méně výrazná než její setra v podání Tildy Cobham-Hervey. Rovněž velitel lodi (Stephen Graham) se mi moc líbil. Mezinárodní obsazení filmu opravdu sedlo. Vysoko hodnotím i zvuk a hudbu. Řemeslně dokonalé. (06.09.2024)

Když máte super herce (včetně samotného castingu, kdy jsou si představitelky členek jedné rodiny  vážně trochu podobné), krásnou výpravu a kameru, epickou (byť zapomenutelnou) hudbu a režiséra, jenž má už několik zkušeností s natáčením na moři, NĚCO vám z toho nakonec vyleze. Škoda, že do téhle party nezapadl i scenárista. Přeplavba kanálu La Manche byla totiž nesmírně atraktivní i ve své skutečné podobě a nepotřebovala předělávat na vymyšlené, polopatické a poněkud nablblé panoptikum kýče. Útěk z lodi, medúzy, zlotřilý trenér, instantní druhý pokus, opakované odhazování brýlí, osamocení v mlze a nezbytné ohně na pobřeží, protože SILNÁ ŽENA a LIDSKÁ SOUNÁLEŽITOST - díky, příště radši více příběhu i péče o charaktery a méně hloupé podbízivosti. (12.09.2024)

Já sportovní věci o tom, jak někdo dře jak vůl, a kdy je předem jasný, jak to dopadne, moc rád nemám. Ale tohle bylo jiný. Jednak jsem věděl o Trudy pendrek a nevěděl jistě, jak to skončí, za druhý mě dostalo vidět na vlastní oči tehdejší přespříliš úzkoprsý pohled na ženy ve sportu, vidět zákulisní politikaření a nakonec jsem rád viděl i Daisy, kterou jsem si oblíbil v Rogue One.  # příběh ***** | hudba **** | humor * | akce – | napětí * | pustil bych si znovu *** (21.07.2024)