Dívka a moře

Film je plný feministických narážok, neuvidíte snáď jedinú scénu v ktorej by muž verbálne neubližoval nejakej žene. Tieto propagandy (feminizmus, LGBT a BLM) v každom druhom filme mi už lezú hore krkom, ale to čo ma vytočilo najviac je tá historická nepresnosť. Na olympiáde v Paríži 1924 americké plavkyne valcovali. Z 13 možných medajlí získali 10. Po návrate boli oslavované. Čo vidíme vo filme? Jeden bronz pre Ederle. Totálny prepadák amerických plavkýň a hanba na 100 rokov. Prečo to vidíme? Trebalo predsa dať niečo tým zlým mužom za vinu. Nemohli pred pretekmi trénovať, a tomu sa museli prispôsobiť aj výsledky, ktoré nesedia s realitou. Čo sme mali vidieť? V pretekoch na 400m získa bronz. Že v skutočnosti pred ňou skončili ďalšie 2 Američanky Martha Norelius a Helen Wainwright zamlčia. Striebro berie vymyslená Austrálčanka, pričom austrálska plavkyňa na tej olympiáde nebola žiadna. Ako víťazku dajú Britku Sybil Bauer. Sybil Bauer získala na tej istej olympiáde zlato na 100m znak a je to predstavte si Američanka. Potom vidíme preteky, v ktorých skončí mimo stupňa víťazov. Ide pravdepodobne o preteky 100m v.sp., v ktorých brala v skutočnosti bronz a pred ňou skončili zas dve Američanky Ethel Lackie a Mariechen Wehselau. Okrem dvoch bronzov brala ešte zlato v ženskej štafete, ale o tom nie je vo filme ani zmienka. Je to totálna neúcta voči tým spomenutým ženám. Podobným spôsobom je sfalšovaná história aj čo sa týka prekonania La Manche. Jej prvý pokus bol naozaj odsabotovaný, ale nebolo tam žiadne otrávenie čajom, akurát ju vytiahli z vody proti jej vôli. Jej druhý pokus neprišiel o pár hodín po skoku z okna lode (kristepanenanebi!!!). Vrátila sa tam o rok a dala to. Azda tá realita nebola dosť hrdinská a uznaniahodná? S podobnou tematikou odporúčam oveľa lepší film Nyad. (30.07.2024)

Poslední dobou jsou nám předkládány příběhy, kdy se na sílu tlačí women power. Jen aby se ukázalo, že ženy dokáží být silnější, než muži. Takové příběhy se setkávají s nepochopením protože nejsou uvěřitelné. A pak tu máme příběh plavkyně Trudy Ederle, která jako první žena v historii přeplavala Kanál La Manche. Příběh, který ukazuje pravdu, že i ženy dokáží to co muži a možná i lépe. Není to jen film o tom, že jedna žena přeplavala jeden kanál. Oproti jiným příběhům, na tenhle jsem se dívala opravdu s obdivem. (26.07.2024)

„Když to dokáže, zapíšete se do dějin. Jako muž, který to nepřeplaval. A ani neodtrénoval.“ Právě odpor mužské společnosti tady hraje podstatnou roli, protože s ženami se tehdy ve sportu zkrátka nepočítalo. Trudy Ederle tak nebojuje pouze se soupeřkami v plaveckém bazénu a následně s rozbouřenými vlnami mezi Calais a Doverem, ale i s hlavouny ze sportovního prostředí, zhrzenými trenéry a částečně i s členy vlastní rodiny. Každopádně se nám tu s těmi dálkovými plavkyněmi roztrhl (dobře, jen hodně malý) pytel, protože loni se coby první člověk na světě pokusila přeplavat z Kuby na Floridu bez přestávky a bez klece proti žralokům zabejčená Annette Bening, respektive kdysi dávno to nevyšlo, a tak se na stará kolena rozhodla nemožnou výzvu zopakovat. Nejenže si oproti Trudyinu „uzoučkému“ Lamanšskému průlivu ukousla 160 kilometrů neklidných vod, ale uchopení rekordu plavkyně a spisovatelky Diany Nyad mě jednoduše zaujalo víc. Možná proto, že… že Disney. Prostě to má tu všudypřítomnou medovou náladu, je to uchopené a natočené hrozně bezpečně, šablonovitě, opatrně, bez skutečného konfliktu, holt aby se to líbilo celé rodině. Ostatně Joachim Rønning je docela rutinér, ani jeho „podobné“ drama Kon-Tiki nepřineslo žádné ostré hrany, žádnou psychologii nebo skutečně zapamatovatelnou scénu. Navíc je tam pár „úprav“ v zájmu dramatizace, třeba druhý pokus rozhodně nenásledoval jen pár dní po prvním, ale na anglické pobřeží Trudy srdnatě plavala až po roce. Disney ždíme, ale proč ne, jen čtyři hvězdy prostě nedám… (18.08.2024)

Ľudia majú radi hrdinské filmy, aj keď sú silne prifarbené, v niektorých pasážach si vymýšľajú až klamú. A ľudia to aj tušia, ale veď kvôli dramatizácii na to predsa hľadieť nebudeme, hlavne nech mi stúpne falošná emócia do hlavy. Trudy je určite hrdinkou v tom, že dokázala to, o čom sa hovorilo, že žena nedokáže. Zvyšok okolo toho sú dosť silne dokreslené veci, aby sa ukázalo, že v silnom patriarcháte jej každý dával polená pod nohy, hoci to celkom tak nebolo. Ako film nakrútené celkom dobre, ako historická udalosť s nánosom potrebných súčasných formuliek to už pokulháva a Disney heroické vložky, kde môžeš preteky vyhrať aj keď prehrávaš po pošmyknutí sa na štarte o pol bazénu, to už je fakt na podlomenie celej dôveryhodnosti filmu. Alebo že by mala v plavkách ukrytý pr(ú)dový motor? (22.07.2024)

Film sme zhliadli v 4K, čiže krásne farby, krásne rozlíšenie, krásne more - no a pachuť Vola Disneya: pri scénach začiatkov minulého storočia si musieť nechať bičovať uši americkým shitným songom, je hodná tortúra. Rovnako je tortúra sledovať bezduché ploché frašky typu: si žena, budeš rodiť deti a prať; zvíťazím nad prúdom, lebo som žena; som zlý, otrávim ťa čajom; som silná, neotrávil si ma, zvíťazím pri druhom pokuse.. niet divu, kam tento apokaliptický svet speje, keď si takto masírujeme mozgy duševnou kolou s hamburgerom. Dávam 2*: jednu že je to životopisné, a jednu pre remeselne dobrú kameru a že sme si vďaka 4K po čase zasa mohli užiť technické vymoženosti tejto doby. Inak, tá babenka bola v realite o dva stupne nemodelkovitejšia a o dva stupne zaoblenejšia: a bolo mi divné, že sa v 12-stupňovej vode dá plávať 13 hodín, nakoľko by Daisy Ridley s tou jej konštrukciou najneskôr po hodine zamrzla aj vo vlažnej vani. A na záver treba spomenúť aj rukopis Vola Disneya: máme tu romantického hrdinu v tmavom prevedení a máme tu aj športového exhibicionistu s fľašou v ruke, ktorý všetko zachráni: prečo je potrebné fokusovať na holú ožranovu riť v nechutných tangách viac ráz pri rôznych scénach a prečo musí vyliezť naproti fanúšikom s holým pimpasom z mora, to zostáva záhadou. Silne pochybujem, že ten ritný alkoholik v realite existoval, a ak aj existoval, že ako super-plavec toľko slopal a bol exhibicionista: no a keby aj existoval a bol exhibicionista, tak stále životopisu nepridá na hodnote, ak sa mu venuje pozornosť réžie. Z toho zasa raz pekne vidno, čo sa nám z krajiny pobitých Indiánov podsúva do podvedomia. (17.09.2024)