Prvotný strach

„I speak. You do not speak. Your job is to just sit there and look innocent.“ Hoblitův chytrý thriller ze soudního prostředí, v němž si chameleon Norton systematicky lepí na svůj dlouhý jazyk sebevědomou právnickou mouchu v drahém obleku. Právě herecké výkony jsou prvek, o který se Primal Fear může opřít a dokonce i u mě ne zrovna dvakrát oblíbení F.McDormand či seladónek Gere skvěle zapadli do rámce svých rolí. A Edward Norton? To, že před svým debutem spláchl na konkurzu 2100 uchazečů, připravil se na budoucí roli Hulka a v titulcích byl uveden až někde na šestém místě, nepotřebuje dalšího komentáře. (07.06.2010)

Zjistil jsem, že soudní thrillery jsou mou krevní skupinou. Ten film je tak skvěle napsaný, zahraný, inteligentní, napínavý, místy dech beroucí a s úžasným a nepředvídatelným závěrečným zvratem, že opravdu nemohu nic vytknout. Gerard Gere geniální, nikdy jsem ho nemusel, zde jsem mu však velmi fandil a Edward Norton byť jako mlaďík tak klobouk dolů před jeho talentem. 90% (18.01.2015)

Mediální zájem je přesně tím, co prominentní právník Martin (spolehlivý Richard Gere) miluje. Proto se ujímá případu brutální vraždy váženého chicagského arcibiskupa, který ale (jak se brzy ukáže) trochu fušoval do porna. Právnické drama je prozatímním vrcholem rutinéra Gregory Hoblita, především ale jízdou hereckého zjevení Edwarda Nortona (hnedle nominace na Oscara). O debutu duševně rozpolceného skautíka Aarona se začalo záhy mluvit, Norton se okamžitě díky své inteligenci a instinktu prosadil i do dalších rolí a dnes platí za nejvýraznější ikonu své generace. Hoblitovo drama ale místy sráží přespříliš upovídané scény, návaly klišé i nudnější rytmus vyprávění. *** a ½.. (10.05.2008)

Prvotní strach jsem pocítil já, když moje oko v programu zavadilo o film s Ríšou a Edou. Všechny obavy ale rozcupovalo jedno z nejlépe natočených soudních dramat, co jsem kdy viděl. Je pravdou, že největší plusové body naskočily především díky vynikajícímu finiši a závěru, v tomhle si Hoblitův film ničím nezadá s průběhem každého průměrného pelešení. Ale povedený závěr patří jak k dobrému filmu, tak i k dobrému milování, takže není důvod křivdit ani Hoblitovi, ani slečně vedle vás. (30.04.2012)

Ilúziu o nevyhnutnosti zastupovania obhajcom v prípade súdneho procesu vytvoril mocenský systém. Rovnaký systém, ktorého záujmy obhajujú advokáti vlastníkov a hráčov filmového priemyslu, prináša do kín filmy, utvrdzujúce divákov o potrebe presne takéhoto fungovania súdnictva. Vďaka nemu dobrý a dostatočne drahý advokát zvíťazí vždy. Stačí mať tie správne precedensy, špicľovské zázemie a výrečnosť! Prvotný strach prináša atraktívny príbeh, kde sa zmiešavajú otázky advokátskej cti, vzťahové problémy s otázkou duševne chorých páchateľov. Je postavený na šikovnom hereckom výkone obvineného v kontraste so sivo nezaujímavými (avšak potrebnými!) advokátmi, sudcami a prokurátormi. Prekvapivé vyústenie smeruje k interesantnej poučke: "Nikomu never! Ani sebe samému.". Systém predražených ohýbačov paragrafov, umožňujúci vždy iný výklad zdanlivo jednoznačného pravidla však ostáva nespochybnený. Dôkazom toho je vo filme vyvolaná debata právnikov o tom, že v priebehu procesu nie je možné meniť raz začatý smer obhajoby. Ani v prípade, ak je to žiadúce, pretože sa v priebehu procesu objavili nové dôkazy. Mašinéria pravidiel vedenia súdneho pojednávania nepustí - je možné robiť kadejaké iné lotroviny (ako sa aj v priebehu procesu ukáže), ale toto v žiadnom prípade nie! Rezultát: dejovo pozerateľná súdnička nespochybňujúca systém. (03.04.2014)