Panika v Needle Parku

Hezké.. Žádná nesmyslná protidrogová propaganda.. Tenhle film nepotřebuje vtíravý hudební motiv ani absurdně vybičované emoční onanie. Postavy nejsou prvoplánově dokopávany z idylky a dokonalosti až do nejhorších žabích sraček(že zdravím aronofského a DEA).... Nic takového. Tenhle biják je prostě o tom jak to fičí. Nic nezveličuje, nic neromantizuje. Zbytečně nestraší ani neláká. Droga má prostě svá pravidla(rytmus, priority ...) a těm se podřizuje všechno-něco funguje, něco né, někdy je to tak jindy onak... Panic in needle park to ví a chladně, střízlivě a nestranně to zaznamenává.... Srdcovka typu Drugstore cowboy, nebo Junkys christmas to nebude, ale rád si to dám někdy znovu. (26.06.2014)

Velké zklamání pro mě. Jak tradičně tvrdím, feťák je mrtvý od prvního vpichu, a naprosto mě jeho denní sháňka chleba nezajímá, ani jeho příští osud. Tentokrát nemůžu přejít obsah a formu filmu, ani přes výborné herectví, natož miláčka Alfreda. Byla to nuda sledovat jednoduchou náplň života smažek, jejich stereotypní kecy o drogách, prachy, dávka, šleha, trans, absťák, furt dokola v rozličném pořadí. Když se nad tím zamyslím, aniž chci, vyšlo mi absurdní, že zde nikdo nevytuhl, nikoho nezabili, a přesto šlo o destrukci srovnatelnou svou hloubkou s válkami a katastrofami. Možná to není tak jak to vypadá, ale většina herců už je dávno pod drnem.☻Co mi vadí nejvíce, jsou záběry vpichů a blaženosti s takovým účinkem, jako by šlo o záměrné instruktážní video. Feťáci se na filmy asi moc nedívají, ale děti jako budoucí zákazníci ano. Nadaný Al dal o sobě náležitě vědět, což za rok proměnil ve své životní a jedné z největších rolí. (31.03.2012)

Velikánov fenomenálny, feťácky, skoro, takmer DEBUT a VSTUPENKA do prvej hereckej super ligy ! Al Pacino sa objavil na plátne vôbec po druhýkrát, a to v úlohe nekompromisného DEALERA DROG BOBBYHO, a je to prvotriedny a úspešný vzostup v kariére vpred, keď si ho všimol, nik iný, ako F. F. Coppola ! Normálne ma až zamrazilo pri pozeraní sa na týchto stratených ľudí, premárnené životy, ktorí sa utápajú v drogách, a stávajú sa z nich automatické zabité prípady, ktorým už niet pomoci ? Po celý čas to tak aj vyzerá, pretože, ak nemá dotyčný jedinec svoju pravidelnú dávku, dostáva šialené abstinenčné príznaky, čiže urobí čokoľvek, aby sa dopracoval ku svojej nezvládnuteľnej závislosti, ktorá ho môže ľahko priviesť do hrobu. Veď komu niet rady, tomu niet pomoci. Keď sa nad tým hlbšie zamyslím, im nemá, kto pomôcť, pretože sa zdržiavajú vedľa takých skupín ľudí, kde toto svinstvo doslova tečie potokom, a potom nehrozí žiadne spamätanie sa, aj keď Helen koketuje s tým, že by mohla prestať ? Otáznik, áno, neviem, ako dopadli ? Pomerne dosť surový a sugestívny film, ktorý hravo schová do vrecka všetkých svojich napodobovateľov. Odporúčam najmä fanúšikom Ala, aby vedeli, ako voľakedy inšpiratívne začínal, a aký je k tomu extrémne presvedčivý, až si myslím, že je z toho cesta ! (29.07.2017)

Ve své době dravá omladina, dnes to působí jako stará škola… Působivý průnik do drogové čtvrtě, neuspořádané společnosti, od níž se příliš rad, jak žít, pochytit nedá. Pokud mi cosi neušlo, tak ve filmu nezazní ani na minutu hudba, což ovšem není prakticky k postřehnutí, neboť ostatní hluk se neustále stará o barvitou zvukovou plochu. Již úvodní titulky avizují „hlukový film“ se vším všudy – nehostinný ruch mimo obraz, jehož adresáti si snad ani nemůžou rozumět. Schatzbergovi se výborně podařilo ukázat tep ulice, na níž se najednou odehrává padesát věcí. Kolem jednoho hrdiny se takový svět netočí, ač mu mladý Al Pacino dodal velkou energii a respekt. Rovněž on se potýká se zmatkem a životní neuspořádaností – bordel je v bytech, životních vyhlídkách i proměnách postav. Film plyne tak pozvolna, že bych mu další hodinu klidně přál. Zasloužil by si epickou strukturu, kterou uměl/umí Coppola nebo Scorsese. K tomu drobný krok schází, i když více na straně možností než schopností. Schatzberg pravděpodobně patřil en do této krátké doby a v jiné podmínky nenašel. Splnil historickou roli a odporoučel se. Naštěstí nemusel jako ceněný fotograf donekonečna rozmělňovat sám sebe ve filmovém průmyslu... (MFFKV 2013) (01.11.2013)

Bůh pomoz Bobbymu a Helen. ♥♥♥ Drogovým filmem číslo jedna pro mě i nadále zůstávají My děti ze stanice Zoo, přesto jsem se do Paniky v Needle Parku okamžitě a zcela zamilovala, ovšem z úplně jiných důvodů. "Děti" vnímám víc jako sebereflexivní a ironické a pracující na vytvoření komentáře ke společenskému problému, kdežto "Panika" nabízí hluboký ponor do svých postav a věnuje se jejich osobní proměně na základě vývoje okolností. Oba filmy si v sobě nesou silný pocit dokumentárnosti, který je ale zároveň výrazně vypravěčsky tvarovaný. "Děti" jsou víc jako rekonstrukce s naturščiky, kdežto "Panika" je inscenací velkého dramatu se soustředěnými herci. Oba filmy mají ve svém jádru lásku a vztah mezi mužem a ženou, ale zatímco Detlef prohlásí, že Christiane nikdy nemiloval, tak Helen na Bobbyho čeká. A když upustím od srovnávání, tak vedle zcela spektakulární hlavní dvojice (ani to snad neumím popsat jinak, než že co dělá Kitty je geniální a co dělá Al je geniální) mě v "Panice" mě ještě velmi odrovnaly dvě perfektní vedlejší postavy: hmatatelně slizký bratr Hank a andělsky manipulativní policajt Hotch. Hodně mi vyhovovala vypravěčská zkratka, která vypouštěla nepodstatné situace a soustředila se na konkrétní detaily. (29.08.2016)