Strašiak

Tulácká road movie podle všech pravidel žánru. 1) Zaujalo mě silně heterácké pojetí přátelství dvou mužů. Ne vždy se filmařům podaří bez pózy a křeče vyjádřit vzájemné sympatie mezi chlapy._____ 2) Ty postavy jsou vlastně hodní lidé, jak neurvalý Max tak i katatonický Lion. Jenom se mentálně (i reálně) pohybují kapku mimo mainstream - a to myslím spíš v negativním smyslu._____ 3) Trochu mi vadila předvídatelnost děje a chování._____ 4) Pointa ve mně vzbuzuje ambivalentní pocity. Na jedné straně pěkně dokončuje portréty obou postav, dává jim takový ten finální dotek osudovosti. Na druhé straně ale děj zůstává otevřený a film končí v okamžiku, kdy si to rozhodně nepřeji._____ 5) Nejlepší na věci jsou oba hlavní protagonisté: pěkný sexy 33letý Al Pacino (bývalý námořník Lion) a přesvědčivý 43letý Gene Hackman (drsňák Max)._____ 6) Alespoň jsem se naučil pár vhodných výrazů pro stopaře: Up yours, you two-bit sonofabitch you! Eat canteloupe, you bellyaching rhinoceros! (20.07.2021)

Film o jemném, ale pevném přátelství dvou obyčejných vagabundů, natočený neuvěřitelně citlivým a příjemným způsobem, který by sám o sobě diváka zahřál a pohladil po duši, ať by byl konec příběhu smutný jakkoliv. A on, ačkoliv je smutný dost, je ze všeho nejvíce pravdivý, ale přece nějak zvláštní. Neocenitelná sonda do duše malého člověka. (01.08.2005)

Jedna větrná a opuštěná silnice a dva toulaví smolaři. Hned si do oka nepadli. Jeden strávil posledních pár let na moři, druhý ve vězení. Mají drobné i velkorysejší sny, třeba otevřít si myčku aut nebo prostě jen navštívit dítě, které zatím neměl možnost vidět. Teď jsou tady, spolu, a tak nějak se potřebují. Celé je to protkané dávkou bezprostřednosti dané doby, časů, kdy se i film zajímal o to, co se reálně venku mezi obyčejnými lidmi děje. Jerry Schatzberg dovoluje svým hrdinům směle improvizovat, volí dlouhé záběry bez střihu, občas to mezi nimi zaskřípe a postupně nechává dvojici střízlivět ze svých snů. Baví bezstarostnost, baví působivá kamera oscarového Vilmose Zsigmonda, baví dva výjimeční herci, kteří dostali dvě vděčné role. Není to nic, co bych chtěl mít ve své sbírce nebo si jednou za deset let znovu pustit, ale své kvality to má. Přijelo, neublížilo a zmizelo. (27.08.2024)

Tak trochu neprávem zapadlý a opomíjený film, který však snese srovnání s nejvěhlasnějšími snímky své doby. Přímo se nabízí srovnání s dřívějším oscarovým Půlnočním kovbojem. Strašák je mu podobný jak tématem výjimečného přátelství mezi dvěma zcela odlišnými lidmi, tak zvláštní atmosférou, která dokáže být příjemná až optimistická, i přestože se jedná o smutný příběh. Schatzbergova civilní režie je tak suverénní, že film působí svěže i po čtyřiceti letech bez známek zestárnutí. A protagonisté ústřední dvojice jsem bezpochyby výteční, jak zupácký, nedůvěřivý a rvavý Hackman, tak Pacino v roli tak trochu naivního prosťáčka. Herec, který se rok předtím proslavil rolí mafiánského kmotra tu předvádí pro mě až neuvěřitelný, jemně komediální výkon. Scéna s "krádeží" kabelky v obchoďáku je prostě fenomenální. (30.06.2013)

Na můj vkus povolil režisér až moc (dlouhé sekvence) improvizačního skotačení a blbnutí, Pacino a Hackman jsou výborní, ale rád bych viděl dramaticky sevřenější příběh. A taky asi první film, kde mě trochu "nudila" kamera Vilmose Zsigmonda - veterána Nového Hollywoodu (např. několik Altmanových a De Palmových raných filmů, Blízká setkání třetího druhu, Vysvobození, Lovec jelenů.. z poslední doby The Black Dahlia), který umí mistrovsky snímat scény v dlouhých záběrech a z velkého odstupu, v celcích dokáže sledovat postavy v prostředí ve kterém se pohybují bez zbytečných střihů, spíše jen s pomalým zoomováním. (15.09.2008)