Sherlock Holmes: Pes baskervillský
The Hound of the Baskervilles
Obsahy(1)
Nad blaty se opět nese hrozivé vytí, věštící smrt dalšího z rodu Baskervillů. Sherlock Holmes posílá svého přítele doktora Watsona, aby odhalil tajemství dávné kletby... Slavného detektiva Sherlocka Holmese a jeho přítele dr. Watsona navštíví doktor Mortimer, vykonavatel závěti Sira Charlese Baskervilla, který právě za záhadných okolností zemřel. Jediným dědicem je, jak se zdá, syn Henry, dosud žijící v cizině. O rodu Baskervillů se vypráví hrůzná pověst pro poklesek jednoho z předků jej prý stíhá prokletí v podobě obrovského pekelného psa, který má dosud žít na blatech u jeho sídla. Jelikož existují obavy, že smrt Sira Charlese mohla být pomstou za dávný čin předka, Mortimer žádá Holmese, aby záhadu objasnil. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (80)
Velmi věrná adaptace, bohužel při detailní znalosti celého příběhu a zápletky jsem se dost nudila a film mi nenabídl nic, co by mě udrželo u TV obrazovky. Pokud existuje někdo neznalý slavné knihy sira A.C. Doylea, případně některého z filmů natočených podle této předlohy, pak ať si k mému hodnocení přihodí hvězdičku až dvě a doplní si mezery v klasice;-). 65% ()
No tak tohle se teda zrovna nepovedlo. Zacnu pribehem. Pes Baskervillsky je jeden z nejzasadnejsich pribehu Sherlocka, aspon pro me, ale tady mi to zpracovani prislo dost divny. Jednak Sherlock je tu v podstate poradne az zaverecnou pulhodinku, vysetrovani je sfouknuty vetou, ze tajne vse zkoumal a uz to vyresil a konec je takovej podivnej. Ani Jeremy Brett mi dvakrat nesed, ne ze by hral spatne, jen se nehodil ani vzhledem ani oblecenim. A samotny zpracovani je sice televizni, ale kulisy ujdou, nicmene zadna atmosfera, zadna gradace napeti, nic. Takze krome par scen sem se casto solidne nudil a i kdyz sem si uz nepamatoval, kdo je vrah, tak jsem to celkem lehce odhad. Lepsi 2*. ()
Zařazení Sherlockových případů na půl jedenáctou večer potvrzuje mou teorii o společné snaze televizních stanic za každou cenu vytočit pracující lid. Jelikož jsem byla v onu nekřesťanskou hodinu, kdy běžel Pes baskervillský, stále ještě pracující, už jsem vytočenější být stejně nemohla, čímž jeden problém odpadal a mohla jsem se během datlování do počítače na sesterně aspoň rozptylovat svým oblíbeným detektivem, který v podání Jeremyho Bretta jako obvykle nezklamal, ale příběh v jedné podstatné věci zklamal, a to ve strašidelnosti. Když se hluboko po půlnoci vracím domů z pracovních prostor umístěných v prastarém zámečku uprostřed pochmurného parku a nablízku zavyje pes, mělo by to vzbudit aspoň náznak tísně, ne zařvání: "Co kdybys toho chudáka aspoň občas odvázal, hajzle!" ()
Slabota po dramatické i po herecké stránce. Úplná nuda to sice není (příběh sám o sobě díky předloze ani nudný být nemůže), ale dramatická stavba dost pokulhává, tudíž se neubrání hluchým místům. Atmosféra není vůbec strašidelná, postavy jsou příliš ploché. A Sherlock Holmes má paradoxně málo prostoru. 40%. ()
Půjdu na to kulantně, a protože mám fakt problém se rozhodnout, jestli se mi víc líbí verze tahle, nebo ta Fisherova z roku 59, řeknu, že se mi obě líbí stejně. Příběh je klasika, všichni víme, jak to dopadne, ale stejně si pořád můžete užít zpracování a herce a mlhu nad blaty. A nakolik se pro mě Jeremy Brett stává definitivním Sherlockem, překonávajícím i božského Petera Cushinga, tohle jsem si užil maximálně. ()
Reklama