Sherlock Holmes: Majster medzi vydieračmi

Takhle vyvadet jsem Holmese asi jeste nevidel. Vloupe se do baraku, pouziva prevleky, sbali sluzku a celou dobu je nasranej, ze nemuze porazit mistra vyderace. Od toho se taky odviji konec, ze tu neni zadne odhaleni. Ale i tak tu zustava docela solidni detektivka s perfektnim parchantem Roberta Hardyho. (15.12.2008)

Tak sebejistého vyděrače aby člověk pohledal. Problém ho usvědčit má i samotný Sherlock Holmes. Ano, takový vyděrač se skutečně dá považovat za krále všech vyděračů. Jak je to však nakonec vyřešeno je zcela mimo chápání. Sherlock Holmes ve finále asistuje vraždě? Kam se poděl ten starý dobrý Sherlock Holmes nemající problém cokoliv vyřešit? Snímek se od předešlých atmosférou nijak ne vymaňuje. Divák je sice zvědavý jak to nakonec celé dopadne, ale opět to postrádá napětí a hlavně typickou Holmesovskou sebejistotu. Jedná se o další krátkou povídku převedenou do celovečerní stopáže. Úkol pro scenáristu vskutku nelehký. No, nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. (10.01.2020)

I když je tato epizoda dvakrát delší než běžné případy, stopáž má rozhodně své opodstatnění - v běžném dílu by nejspíš nebyl čas třeba na Sherlocka v převleku svádějícího služku (ty scény jsou tak vtipné a smutné zároveň, že je těžko popsat), a to by byla velká škoda. Finále bylo skvělé, opět snad až hororové, nicméně nelze se zbavit dojmu, že k němu ústřední duo příliš nepřispělo. (28.01.2018)

Medzi sherlockovskými celovečerákmi poemerne anomália. Sherlock dáva najavo zreteľne aj rozčúlenie a dokonca sme svedkami, že sa doňho zamiluje istá žena. Vzhľadom na okolnosti ale ide o celkom vtipné vsuvky, Sherlock totiž celú vec inicioval. Taktiež riešenie prípadu je neortodoxné, zločinca poznáme od začiatku a tu ide skôr o hru na mačku a myš. Konečne sa poriadne zapoj(t)il aj Watson, pri predchádzajúcich dielach som mal občas dojem, že je tam len na "čistenie Holmesových bôt". (06.01.2020)

Podmínky stanovené Tosimem splňuji, ale stejně jsem zase musela žehlit. Hned vysvětlím. Působí trochu naschválovitě, když chorobný nespavec jako já usíná do pěti minut před čímkoli připomínajícím obrazovku, navíc u něčeho, na co se dívat chtěl a co ho baví. Zkoušela jsem tomu zamezovat různě. Cvičením, jenže při klicích a sklapovačkách vidím na to, co se děje na obrazovce, jaksi blbě (i když to je u spousty filmů spíš výhoda). Žvýkáním svých oblíbených sušených jablek a celozrnných placiček. Zatím to vždycky skončilo tak, že jsem se probudila ve čtvrt na dvě ráno s hlavou visící přes opěradlo a zbytkem žvýkané hmoty nalepeným za uchem, což by také jednoho dne mohlo skončit tak, že se tiše udusím ve svém zákoutí a najdou mě ohlodanou od mé zvířeny. Není zbytí, žehlení to jistí, takže zatímco Sherlock řešil případ, já řešila případ záhadně zmizelých puků na kalhotách, a celkem jsme se doplňovali. "Prosím tě, jak můžeš žehlit, když Sherlock pátrá?" podivil se kamarád, tak jsem mu řekla, že proto, že naopak by to působilo divně. Případ tentokrát divně nepůsobil vůbec, můj drahý SH působil jako člověk, hlavní zloduch působil náležitě odporně a scénárista působil jako člověk, který předlohu nejen četl, ale také u ní přemýšlel a domýšlel. Chválím a někdy nashle. (07.05.2008)