Proslava
Celebration
Réžia:
Bruno AnkovićScenár:
Jelena PaljanHrajú:
Bernard Tomić, Krešimir Mikić, Klara Fiolić, Izudin Bajrović, Rakan Rushaidat, Nedim NezirovićObsahy(1)
Celovečerní debut Bruna Ankoviče je situován do prostředí chudé chorvatské vesnice mezi lety 1926 a 1945. Nekončící chudoba, opětovné změny státního zřízení a války prostoupily lesy a zavalily místo mlhou, zatemňující vidinu na lepší zítřky. Těžký život na vesnici zakusil i Mijo. Poté co jeho nevinnou dětskou duši obtěžkal okolní svět a nelidské příkazy, podlehl falešnému lesku pravicové ideologie. Stejnojmenná adaptace úspěšné knihy Damira Karakaše přináší nádherné scenerie rurální krajiny, ale i svědectví o krutosti všedního dne a příčiny, které z nevinných lidí dělají snadnou kořist ideologických věrozvěstů. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (7)
(KVIFF 2024) Oslava není moc dějovým jako spíše popisným filmem, který na čtyřech časových rovinách (1926, 1933, 1941 a 1945) zobrazuje situaci v (mezi)válečném Chorvatsku. A to je hlavním kamenem úrazu pro divácký prožitek - audiovizuálně jde o slušnou podívanou, avšak dějově se jedná o plochý film bez většího náboje, což je vzhledem k tématu na pováženou. Nejzapamatovatelnější scénou bylo ponechání psa jeho osudu a poslední výprava dědy do hor. Nutno však podotknout, že se jednalo o režisérův debut. ()
Film má tři vrcholy. První je zabití psa, druhý je uvázání psa v lese a třetí zabití kohouta. Více netřeba dodávat. ()
Já nechápu, čím si tento film zasloužil být v Hlavní soutěži, když má zcela jasně velkou absenci čehokoliv, co dělá film filmem. Příběh nulový, poslání nulové, výstavba postav nulová. Pokud bych měla přirovnat Oslavu k něčemu podobnému, určitě zvolím "meditativní" zážitek ze snímku Díra, taktéž z varského festivalu z roku 2021, kde se skupina jeskyňářů vydává na průzkum neprobádaných italských jeskyní a vy se nad tou poetickou krásou jen snažíte neusnout. V Oslavě mě sice probudila scény s uvázáním psa ke stromu a zabitím kohouta, které pro mě byly v porovnání se zbytkem "děje" šokujícím momentem, a to, že film nepostupuje chronologicky by mi ani tak nevadilo, ale tu prázdnotu a nicneříkají scény tomu nejsem s to schopna odpustit. Jediný důvod, proč jsem zůstala až do konce byl fakt, že jsem si užívala pohodlí velkosálové sedačky. KVIFF 2024 ()
Přibližně 76 minut si říkáte, proč se to jmenuje Oslava? Vždyť to o žádné oslavě není. Na závěr toho vlastně taky moc neuvidíte, jen titulkové vysvětlení. Škoda, docela fajn zpracování, jen vlastně o ničem. [KVIFF, 2024] ()
Mijo prchá lesem, aby unikl jisté smrti. Úvod, který jako by patřil jinému filmu, nás následně z roku 1945 vrací časem do let 1933, 1926 a na závěr 1941. Prolínání těchto linií, které toho zase tolik neslučuje, vrcholí objasněním, k jaké oslavě se to tvůrci v názvu odkazují - k oslavě národního státu. Film, který je tak trochu o ničem, dostává najednou alespoň částečně smysl. [KVIFF 2024] ()
58. KVIFF ()
Reklama