Fără suflet
The Alienated
Obsahy(1)
Učitelku filozofie Varvaru, která se studenty probírá smrt Boha, navštíví její sestra, renomovaná gynekoložka Angelina. Ta je z Moskvy povolána do města, aby omezila počet potratů. Do nemocnice za ní však vzápětí přichází dívka, která ji žádá o ukončení těhotenství, protože v sobě údajně nosí ďábla. Zatímco Varvara si v důsledku rozepře se studentem klade otázku ohledně zla jakožto součásti lidské přirozenosti, Angelina dívce nelegální potrat provede a uschová si embryo u sebe doma... Mysteriózní snímek Anji Kreis omamuje zlověstnou atmosférou a pokládá nepříjemné otázky o lidském svědomí, morálce a víře, přičemž na ně odmítá poskytnout jednoznačné odpovědi. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (8)
(KVIFF 2024) Bez duše je názorným příkladem toho, jak lze poutavý filmový námět úspěšně pohřbít pod unylým a zmatečným zpracováním. Antikristovské intro mělo opravdu slibný mysteriózní náboj, který však poté vystřelil někam úplně do prázdna - a už se nevrátil. Dějová linka s mrtvým Bohem, ale i tématika potratů přišly taktéž veskrze vniveč, a třešničkou na dortu byl bizarně useknutý konec. Jako by byl tento film opravdu bez duše. ()
Konečně první překvapení z Varů, kde jsem to příliš nečekal v pozitivním slova smyslu. Film na hlubší rozbor s několika zlověstnými myšlenkami a hlavně na samotném konci proběhla husí kůže. A jak píšou jiní, žádné dlouhé statické záběry tam v žádném případě nejsou... ()
Zároveň hejtuju i cením. Filmařsky mi to přišlo celkem neutěšené, jako taková hodně cheap variace na possession horory, která se snaží něco říct, ale vůbec jí to nejde a vypomáhá si zbytečně citáty z filozofie. Na druhou stranu, něco mě k tomu příběhu pořád táhlo a nemohla jsem odtrhnout oči, protože vás pořád drží v jakémsi napětí a v příslibu šokující pointy. Ve finále mi ten film hned po skončení připadal jako blbost, protože ta závěrečná scéna byla prostě taková extrémně odfláknutá, ale zároveň, světe div se, strašně silná, ale až po tom rychlém utnutí? FIlm Bez duše pro mě byl zkrátka strašně polarizujícím zážitkem a přišla jsem si po něm trochu jako schizofrenik. Postupem času jsem si ale v hlavě začala promítat veškeré ty detaily a náznaky a myšlenky, které byly hodně dobře schované a musím říct, že přesto, že jsem měla extrémné rozpačité pocity, není to vůbec blbý film. Hodně chladný a odtažitý, ale v dobrém slova smyslu. KVIFF 2024 ()
Na první pohled bude divákovi film připomínat rumunskou novou vlnu, po delší analýze zjistí, že film jen působí levně a není moc domyšlený. Motiv potratů se stále více objevuje - zde také - a tato část mi jako jediná dávala smysl a byla v celku slušně zpracovaná. Poté šla úroveň razantně dolů, i když si myslím, že samotný námět má ambice z něj dostat o mnohem více. Dlouhé a statické záběry reflektují atmosféru celého příběhu, ale mohou začít nudit, protože se moc nedá chytnout samotného tempa filmu. Zvuk byl asi míchán v hrnci na plotně, protože jeho kvalita byla opravdu slabá. Zkrátka podprůměrná podívaná, ze které šlo dostat více. [KVIFF 2024] ()
Ruská Lynch verze "Přichází Satan!" ()
Ze zdejší nové dálnice, která propojuje město s okolním světem, vychází neustále hučení. Kromě nových možnosti, jenž přinese, jsou tu i obavy, že se tu tak objeví průvody gayů, legální prostituce a možná i antikrist. Sérii znepokojujících události tak zvuk ještě umocňuje, graduje (hučení přechází místy až v drásavé pískání) - drásá mysl diváka a činí ze sledování ještě (ne)příjemnější zážitek. Na mysl mě tak vyvstala podobnost s jiným východoevropským nemocničním filmem a to Pavilon č. 6 Luciana Pintilieho, kde zvuk obdobně doplňuje dění v prostředí psychiatrického pavilonu, kde doktor nachází spřízněné se zdejším pacientem. Zde nemocniční linku jedné gynekoložky navíc doplňuje linka její sestry, učitelky filozofie. Odkazováni k Nietzschemu, fanatismus studenta snažícího se urputné získat neúspěšný zápočet podle mě skvěle doplňuje onu první linii. Atmosféru, kterou film úspěšně vytváří, ale ve své druhé polovině bohužel částečně opouští, z mysteriózního démonického zážitku se stává přehlídka prvoplánové absurdity. Pozdější snaha navrátit se ke svému počátečnímu rázu, ale tolik nefunguje ač se Anja Kreis opravdu snaží. [KVIFF 2024] ()
Jak už bylo napsáno, námět byl nejspíše velmi dobrý. Jenže scénáři chybí jakákoli elementární dramaturgie a podle toho to také vypadá. Veškerý potenciál svého nápadu pak autorka zabíjí šíleným zakončením po kterém si nelze říci nic jiného než: "wtf". Bohužel ani po technické stránce se nejedná o kvalitní dílo, neboť ruchová dramaturgie a zvuková mixáž obecně je dost amatérská a neposlouchatelná. Ve finále mi pak je docela líto, že se z poměrně zajímavé anotace stal pro mě asi nejslabší film letošních Varů. ()
(KVIFF 2024) V ten samý den, kdy jsem viděl dva silné snímky Paměť a V zemi našich bratrů přišla studená sprcha v podobě tohoto příšerného filmu. Před filmem přišla menší delegace, režisérka a hlavní herečky. Už v tu chvíli, kdy nám režisérka řekla, že si film nemáme užít, jsem věděl, že to bude katastrofa. No, moje predikce se nakonec vyplnila, bylo to opravdu katastrofální! Já jsem ten film absolutně nepochopil. Je tu antikrist, jsou tu potraty a jsou tu ty nejhorší herecký výkony, který jsem zatím ve Varech zažil. Nejprve bych začal u potratů, kterých tady není málo. Já vydržím sledovat leccos. Dokážu se dívat na rozřezání těla vejpůl (Terrifier), vyprsklý střeva na zdi (Saw), skalpování (Volyň), a dokonce i operace ve válečných filmech, které jsou všade (Stalingrad, Hacksaw Ridge, Pád třetí říše). Je tu ale jedna věc, kterou nedávám a asi se to do konce života nezmění, jsou to porody (1. série Rodu Draka, Tiché místo, Blade) a potraty (Bez duše) a právě druhá zmiňovaná věc je právě tu. Je to dokonce tak detailní, až jsem si musel po nevolnosti od žaludku odskočit na toaletu. Jo, to lehké bylo poprvé, kdy se mi v kině opravdu navalilo. Od té chvíle jsem si přál, aby tam podobné scény už nebyly. Pro mé štěstí se opravdu už podobné scény neobjevily. No a ten potrat se týkal právě antikrista, který se na konci filmu dostane nějakým záhadným způsobem do sestry gynekoložky, která ten potrat provedla, vůbec jsem to nepochopil a asi nikdy nepochopím. Takže jsme tu sledovali dva potraty antikrista, tomu říkám téma filmu. O poslední scéně a o podivným tanci se radši bavit nebudu a poradím vám, nekoukejte se na to! 5/10 Dva potraty antikrista, tomu říkám téma filmu! (Karlovarské Městské divadlo - 2.7.2024) ()
Reklama