Ovoce stromů rajských jíme

„Řekni mi pravdu.“ Usilování o pravdivost vlastního nitra, vztahu i společenství dá sice fušku, ale zkusme na to rezignovat: po čase zjistíme, že není čemu a komu důvěřovat. Příhodný snímek do dnešní postfaktické éry! A kromě toho Ovoce řve, až mu hlasivky jódlují, že FILM je jedním ze šlahounů UMĚNÍ, a tudíž MUSÍ blažit a jitřit smysly a mysli. Důsledek rezignace na tuto tezi je zřejmý: poklimbávající vědomí tvůrců i vnímatelů. (16.09.2019)

Chytilová a Krumbachová ulétly a Liška pochopil. Filmové vyprávění bez hranic a přece s omezenými možnostmi. Absurdní příběh, absurdní scény na motivy absurdních příběhů z absurdní knihy. Všichni konzumujeme servírované ovoce, rajské a šťavnaté, ale od hadů, kteří svou tvář přizpůsobují době. Nejen herci z Ypsilonky se zde jistě skvěle vyřádili. (05.04.2012)

Naprostá šílenost, jež najde pochopení u zvláštních a lehce "ujetých diváků", kteří si libují např. ve filmovém stylu Davida Lynche a jsou schopny vnímat film, který nemá jasně danou koncepci. Tohle je můj šálek čaje a mrzí mě, že se u nás podobná tvorba točí minimálně. Skvělá věc výtvarně vedená Ester Krumbachovou doplněná skvělou hudbou Zdeňka Lišky! Psychopatům vstup povolen! :) Ovšem běžnému divákovi - vstup přísně zakázán pod pokutou neustálého kroutění hlavou v průběhu snímku! (09.10.2007)

To já jsem se bál, že uvidím druhé Sedmikrásky a ono naštěstí ne. Ovoce stromů rajských jíme totiž o něčem jsou, ale o tom až později. Jejich největším kladem je precizní filmařská práce. Máme tu nádherné záběry kamery, podmanivou a i zvláštně mystickou hudbu, která k těm obrazům geniálně zapadá a stejně tak to je i se zvukem. Jenže i tak, forma je zde silně artová, v pár záběrech i experimentální a kvůli tomu to rozhodně není pro každého diváka. Měl jsem zde pocit, že už si Chytilová věděla rady s experimentováním o něco víc, než v Sedmikráskách, kde se střídají barvy v obraze naprosto bezúčelně a nahodile. Ve srovnání se Sedmikráskami tohle taky o něčem je, pokud jsem to dobře pochopil - celé to je o tom, že se ženská se svým manželem nudí a potká sympatického fešáka, do kterého se zamiluje, on do ní později taky, manžel se to dozví a pochopitelně je naštvaný, jenže ženská pak zjistí, že ten fešák skrývá jedno ne zrovna hezké tajemství a tak se snaží vrátit za manželem, ten k ní ale už lásku necítí. Ve zkratce, i když může být v manželství nuda, nevěra v něm se nevyplatí, protože nám může dost přitížit. Bohužel ona forma se snaží působit velkolepě, jenže je v ní dost vaty a celé to působí i lehce manýristicky, ale i tak to určité kouzlo má, to musím uznat. Akorát nějakých 25 minut před koncem už jsem toho filmu měl dost a přál jsem si jenom, aby už konečně skončil, jenže zase na druhou stranu, závěrečná scéna se hodně povedla. Celkově to vidím na 3* a nechápu, proč to má oproti Sedmikráskám tak nízké hodnocení, když jsou Sedmikrásky mnohem horší. 3* EDIT: Po čase zvyšuji hodnocení, ten film má něco do sebe, má co říct a 61% si nezaslouží ani náhodou, když tu i horší filmy "září" v červených číslech. Slabé 4* (27.11.2019)

Věra Chytilová tentokrát na téma lásky a všeho co je s ní spojené - zrady, nevěry, důvěry, hravosti. Všechno je opět zabaleno do dada kulisy, navíc mnohem těžší a hůře rozpoznatelné, než tomu bylo u Sedmikrásek. Sedmikrásky byly více hravé, lehké, barevné a také zajímavější, toto je bohužel na mě až moc těžkopádné. Ale svůj přínos v české kinematografii to bezesporu má. (12.02.2013)