Precitnutie v Garden State

Já se bez mučení přiznám, že jsem se závěrečných titulků nedočkala, protože mě hledání smyslu života jednoho emocionálního kripla unudilo do kómatu zhruba po hodině. Všechny postavy ve filmu mi byly víceméně nesympatické, nebo mě prdečně nezajímaly. Třeba taková princezna Amidala, co měla být nejroztomilejší hrdinkou "Garden State", mě jakýmsi obtížně definovatelným způsobem srala (chyba je na mé straně přijímače). Zach Braff mě sral zcela definovatelným způsobem - mohla za to ta jeho věčně tupě vypoulená očka. Nevím, zda šlo o herecký záměr, nebo prostě takhle blbě vypadá imrvére. Šoupnu do hodnocení průměr a je mi plně u mého celulitického pozadí, jestli závěrečnou třetinu někdy uvidím nebo ne. Prostě s tímto filmem nejsem psychicky kompatibilní, basta. 50% (03.05.2011)

Pro Američany naprosto kultovní a dobu definující záležitost - část lidí ten film miluje, část ho miluje nenávidět. Ale už jen proto, jak moc vystihuje konkrétní emoci a estetiku ho nejde nevidět - nejde se vyjadřovat k americkému indie filmu bez znalosti Garden State. A musím říct, že už jen to je na tom filmu vzrušující. (12.12.2009)

Odevzdaný Andrew se denně tak nějak ze zvyku láduje řadou léků, žije si svůj život, až ho jednoho dne překvapí zpráva o matčině úmrtí, která ho donutí vrátit se zpět do rodného kraje!! Postupně potkává figurky, které kdysi znamenaly jeho dospívání, snaží se usmířit s otcem a navázat hlubší vztah s „lhářkou“ Sam. Superlevný debut Zacha Braffa je nejen lehce (absurdně) humorný, ale i velice chytře napsaný. Celkové hodnocení kromě hereckých výkonů povznáší i nadupaný soundtrack. (25.08.2006)

Když sem to viděl někdy před šesti roky poprvé, tak sem byl nadšenej a napálil bych tomu okamžitě plnej počet. Ale ten film stárne. Schválně se na to zkuste podívat s odstupem a zjistíte, že to není nic víc než pohádková báchorka o návratu narušitele na místo činu. Protože jenom v pohádkách potkáte Natalii Portman a nadržené psy v čekárnách u doktora. Skvělej soundtrack, nezapomenutelná scéna řvaní na bagrech a "Only living boy in New York"... (27.04.2013)

Mám rád filmy, ktoré si vás postupne krok za krôčkom získajú, pričom tou "príťažlivou ingredienciou" nie je ani originálny príbeh, ani extravagantná forma audiovizuálu. Nie, čím si ma tento filmík získal je jeho jednoduchosť a poctivosť. Podobne ako pri Sideways, tak aj pri Garden state sa mi postupne rozširoval úsmev na tvári a dobra nálada pri srdci, ktoré vo mne rezonovali ešte dlho po zhliadnutí a to aj napriek pre mňa urýchlenému zakončeniu. Sideways je ako dobre víno, Garden State je podobne ako jedna sekvencia vo filme, cesta za cieľom, kde dôležitým nie je len samotný cieľ, ale podstatné je si rovnako vychutnať aj spomínanú cestu... . A ak k tomu hraje výborná muzička v podobe krásneho soundtracku, je to cesta o to príjemnejšia. (10.06.2005)