Duše jako kaviár

Když jsem viděl Duši poprvé,pomyslel jsem si,že je to průměrná komedie,na Český poměry nadprůměrná,ale po druhém zhlédnutí se mi rozsvítilo.Duše je film evropského měřítka se skvělým příběhem a skvělými herci.Občas sice byly pasáže,kde si nandal režisér moc velké sousto,ale to nic nemění na kvalitě této černé komedie. (02.02.2007)

Česká kinematografie je zvyklá na kvalitnější scénáře než je ten u filmu Duše jako kaviár. Příliš účelově a kostrbatě příběh směřuje k nepřekvapivé a nijak kulminující pointě. Cesta k této pointě však není zcela nudná, místy je i vtipná či věrně reflektující vztahy mezi lidmi v českých poměrech. Pokud se povznesete nad určitou těžkopádnost dialogů a scén, můžete peněz za lístek nelitovat. (08.11.2004)

Pohledně zabalená křeč. Co do řemeslného zpracování je "Duše jako kaviár" (tedy na současné české poměry) rozhodně nadprůměrný kousek, ale co je to platné, když to má naprosto pitomý a vykonstruovaný scénář? Už scéna krematoria zaplněného nekonečným zástupem milenek dává tušit, jak pitomý film to je. Něco podobného by totiž bylo děsně fajn řekněme v bláznivé komedii, umím si to představit jako skvělý skeč á la Monty Python, dokonce bych si to uměl představit i v nějakém velmi expresivně natočeném artovém kousku, v němž by taková nadsázka důrazně posilovala expresivní vyznění celého filmu, ale pokud je to míněno vážně, jako prostý filmový "fakt, který se udál", tak je jednoduše "něco špatně". Takovéhle věci se totiž zkrátka nedějí a pokud se všichni zúčastnění velmi snaží vytvořit věrohodně působící obraz současné zpromiskuizované společnosti, pak chtě nechtě hrají falešnými kartami. Ne že by neexistovala nevěra, milenky, nenaplněné vztahy... Je jich kolem nás až nepříjemně mnoho, jenže chtít o tom natočit věrohodně působící film znamená jediné, nejprve se hodně pozorně dívat kolem sebe, dlouze sbírat skutečné lidské příběhy, a teprve pak, velmi střídmě a s rozvahou, z těch ingrediencí namíchat scénář, který po pečlivé realizaci diváky nejen chytne za srdce a přiková je do křesla, ale navíc bude i opravdu o něčem vypovídat a opravdu sdělovat cosi podstatného, ať už to budou pouhé tišící tabletky, nebo přímo medicína která skutečně uzdravuje... Obojího se dnes v českém filmu bolesně nedostává... Celkový dojem: 45% (12.12.2012)

Jsem asi ovlivněn osobními nedávnými událostmi (stalo se mi něco lehce podobného, o čem pojednává film), ale nemohu hodnotit jinak. Tenhle film mě zase po delší době "odvařil". Přátelé, moc do smíchu mi při sledování nebylo. Takové to věci se totiž skutečně (bohužel) dějí. Od domácího násilí, přes každé druhé manželství v ČR, které se "úspěšně" rozvede, až po otřesnou determinaci dětí. Naprosto dokonale zachycena většina naší společnosti, téměř dokumentárním :) rozměrem se špičkovými hereckými výkony, alias první film, kde se mi Budař líbíl:). Zároveň ukázka naší brilantní kinematografie, hlavně v posledních letech se objevují nové, mladé, dynamické snímky, zachycující především svět "mladých". S trochou nadsázky by se to dalo brát i jako upozornění na alarmující stav naší společnosti. Horší technické zpracování na filmu vůbec nic neubírá.... (21.09.2005)

No, nevím co si mám pořádně myslet o tom co jsem viděl. O hořké komedii ze součastnosti mám trochu jiné představy. Dialogy jsou na úrovni ne moc zdatného jedince po třech vypitých pivech a krom standartně dobrého Ondry Vetchého jsou i herci špatní. Je mi líto, ale celkově až na výjimky mi novější česká kinematografie mnoho neříká. Problémy dnešní generace dokážu vnímat (vždyť k ní patřím, ne), což však zřejmě nedokáží tvůrci tohoto a jemu podobných filmů. Milan Cieslar není špatný tvůrce a svůj tvůrčí potenciál byl měl radši uplatnit ve filmech typu "Pramen života", "Krev zmizelého", popřípadě "Jak chutná smrt", čistě vážné (až vypjaté) podívané mu totiž jdou. Abych to zkrátil, jednu hvězdičku za Ondru Vetchého a pěknou postavu Táni Vilhelmové. (01.06.2006)