Šašek a královna

Vážení přátelé bohužel opravdu nemůžu pochválit, i když bych chtěl sebevíc... Pokus o zachycení nezachytitelného. Kdo neviděl naživo opravdu nikdy nepochopí... Byl jsem u Bolka v divadle na jednom z posledních představení a můžu suveréně říct, že to bylo nejlepší divadelní představení v mém životě...A říkám, že převézt na plátno divadelní hru, která je od začátku do konce založená na komunikaci s divákem je, jako přenášet oceán děravým vědrem. Viděl jsem pak někdy ještě TV záznam přímo z divadla a to je podle mě také jediný možný pokus, jak genialitu hry alespoň trochu zachovat. Ve filmu je toho 80% přimyšleno navíc... Celý příběh vztahu hradního kastelána a tajemné francouzky je tu navíc. Režisérka se tím rozdělením na dvě roviny pokusila vynahradit absensi živého diváka, jenže dopadlo to bohužel spíš tak, že to celý příběh jen roztříštilo a znepřehlednilo. Na divadle je jen královna a její šašek a celá hra popisuje jejich vzájemný vztah. Z toho občas Bolek vystupuje do reality a komunikuje s diváky. Ve filmu je naopak zbytečně mnoho postav navíc a zdlouhavá vata, která tam vůbec nemusela být. A ten zbytek - pasáže u kterých se na divadle řvalo smíchy, je tady nudné, nezáživné - místy dokonce až trapné. Je mi líto... (04.01.2007)

Po zhlédnutí divadelního představení jsem měl z filmové podoby jisté obavy. Netradiční pohled Věry Chytilové vnáší do této bravurní hry nový rozměr a posouvá ji někam dál. Nevím, jestli dopředu, ale prostě někam úplně jinam. Ostré střety se současností, ať už na hradě, na louce nebo v hospodě, jsou tím pravým kořením, které bylo potřeba do divadelního gulášku přimíchat. Bolek se Chantal opět září a ve vedlejších rolích perlí mistři Kodet a Brodský. Prostě lahoda. (22.02.2012)

Film s příliš vysokou frekvencí rádoby umělecko - estetických prvků. V jejich vršení se totiž ztrácí to,co mám na mých oblíbených filmech Chytilové (Kalamita, Panelstory, Kopytem sem, Faun) nejradši - ucelený obraz, zasazení, jednotný styl... Mě přišli Šašek s královnou bohužel trochu roztříštění... Možná by trochu odlehčení ve formě humoru také pomohlo... (02.04.2006)

Sice vím dobře, že film se oproti divadelní hře v mnohém liší, ale jelikož jsem zatím jenom o ní slyšel (což je pro mě jako Brňáka ostuda, ale vidět bych jí určitě chtěl), nemohu nijak srovnávat - hlavně nějaké porovnávání je úplně mimo mísu, protože film, stejně jako divadlo, rozhlas či kniha mají individuální spektrum možností a je tak naprosto neobjektivní hodnotit přísněji jen kvůli (byť sebelepší) předloze. Jako samostatný film je toto dílo brilantní. Aby ne, když má základní herecké obsazení z hry a scénář taktéž ošetřil sám Polívka. Víc než svérázný převod díla mě totiž vadí, jakmile se na tom nepodílí povolané osoby. To tu však nemusím řešit a mohu se jen rozplynout nad geniálním hereckým, komediálním a mimickým výkonem Bolka Polívky (omlouvám se tímto panu Trojanovi, ale Bolek si mé místo na výsluní asi zaslouží více). Přemýšlím, jak jeho talent popsat co nejpřesněji, pak si však uvědomím, že lépe to ocitoval Radek99 (jeho nejlepší komentář, dokonce ve mě vyvolal i touhu po návštěvě divadla). Sice to, co napíšu, bude znít trochu nefér, ale bohužel - v tomto filmu platí, že on je tahounem a zbytek se může více či méně přetrhnout, ale nedostihne jej. Navíc si myslím, že toto prolínání času není vůbec špatná dějová linie, přece jen, lze se tak přesvědčit, že se v podstatě, co se lidských vztahů týče, toho moc nezměnilo. Rozhodně skvělá nadčasová komedie, jak se však dívám na to hodnocení, chtělo by to opravdu zapomenout na divadlo a nechat se unést filmem. (17.08.2009)

Slabá komedie? Nepodařená adaptace? How dare you?... Film jsem viděl dvakrát - v roce 1988 a více než třicet let poté - a dvakrát mě silně zasáhl. Poprvé mě šokovala jeho svoboda - roztančená kamera, záměrná světelná nevyváženost, příběh narušující logická pravidla vyprávění, prolínání žánrů, množství (zdánlivých?) politických narážek, to vše působilo v letech zahnívající normalizace a její unylé filmové tvorby jako zjevení. To je rovina, kterou dnešní divák o generaci mladší může jen sotva docenit. Film má ale hlubší rovinu, díky které působivost rozhodně neztratil. Dvojitý sen kastelána Slacha, v němž se stává šaškem, pokoušejícím se bavit okouzlující, ale bezcitnou královnu/slečnu Reginu, se mění v krutou hru bez pravidel a nakonec se prolne do skutečnosti šokující pointou... Vítězství šaška nad brutální mocí zůstává precizně vystavěným, nadčasovým podobenstvím. Kromě autorského a hereckého mistrovství B. Polívky a Ch. Poullain a vynikající režisérské reinterpretace V. Chytilové bych chtěl zdůraznit hudbu J. Bulise, která mi připadá kongeniální. (01.04.2021)