Sedmokrásky

Sedmikrásky doslova od první minuty a od první pronesené repliky jasně odhalují Chytilové základní režijní slabiny. Ačkoliv jde o vizuálně nesmírně zajímavé a svěží dílko, herectví (zvláště dialogy) jsou dosti otřesné. Nejde ani o vybroušené herectví profesionálů ani o přirozené neherectví amatérů, jakým vynikají například raní Formanové, nýbrž o podivně křečovité a stylizované "herectví" několika (zřejmě) neherců. Chytilová těmto postavám odnímá to nejzajímavější, co mohli svým (ne)hereckým projevem přinést, totiž autentičnost a spontaneitu. Jeden z výrazných výrazových prostředků Československé nové filmové vlny tím vlastně obrací zcela naruby. Výrazná stylizovanost má samozřejmě i svoje přednosti, především už zmíněnou vizuální složku u níž lze mluvit o určité opulentnosti a touze po překvapivosti v kombinaci s hledáním esteticky působivých záběrů, a dále formální neuspořádanost a kolážovitost, která je rozhodně spíše dadaistická než surrealistická. Vedle Chytilové, jejíž hlavním přínosem je zřejmě značné "povolení opratí" a touha po experimentu jako výchozím tvůrčím přístupu, se na tomto výsledku evidentně výrazněji podíleli kameraman Jaroslav Kučera a výtvarnice Ester Krumbachová, která se také, spolu s Chytilovou, podílela na kompletním přepsání Juráčkova námětu. Jím zamýšlená "studie morálně rozložené mládeže" se ve filmu vlastně naprosto ztrácí a lze ji spíše jen tušit než jasněji sledovat a definovat. Tímhle přístupem ostatně Sedmikrásky výrazně připomenou o něco mladší Jakubiskův film "Vtáčkovia, siroty a blázni "... Suma sumárum: Filmový zázrak se rozhodně nekoná, jakkoli jde opravdu o jeden z nejzajímavějších Chytilové filmů. Spíše jde o drtivé vítězství ne zcela zvládnuté ale velmi zajímavé formy nad vcelku nicneříkajícáím a vyprázdněným obsahem... Celkový dojem: 65% (21.01.2012)

Na jednu stranu je z pohledu dnešního diváka hrozně těžké číst v novovlnných alegoriích významy, protože tyto významy jsou neoddělitelně spjaté právě s dobou vzniku. Po padesáti letech je leckdy prakticky nemožné je rozkódovat. Na stranu druhou, tyto filmy je možné číst jakoukoliv zvolenou optikou. No a zrovna v případě stylově nesmírně excesivních, anarchistických a feminismem nevyhnutelně zatížených Sedmikrásek je to i po těch padesáti letech obrovská zábava! 90 % (24.02.2018)

"Tento film je věnován těm, kteří se rozhořčují pouze nad pošlapaným salátem". Tento dovětek na konci filmu je jasnou definicí stylizované tvorby Věry Chytilové, kterou dala ihned soudruhům najevo, že to s ní rozhodně nebudou mít v budoucnosti lehké. Sedmikrásky jsou druhým celovečerákem Chytilové a zároveň její nejvíce experimentální záležitostí. Osobnost Věry Chytilové je originální a další snímky byly jejím naturelem a sžíravou kritikou socialistické společnosti a morálky pochopitelně nasáklé, což soudruhům v době temna dělalo obrovské problémy a její filmy jí zakazovali. To by ale nebyla Chytilka Chytilkou, aby se o svoje výtvory pořádně neporvala. A tak po celou dobu od svých filmových začátků do roku 1989 se se soudruhy hádala, málem kolikrát i rvala a svou výřečností a křikem je kolikrát udolala, že jí radši filmy nakonec do distribuce pustili. Díky Sedmikráskám si tato vyjímečná režisérka získala velký respekt po celém světě a svými filmy nasbírala mnoho fanoušků, mezi něž patřím i já. Nelze ještě nezmínit výtvarnou spolupráci Ester Krumbachové a obrazové barevné kompozice kameramana Jaroslava Kučery, který v té době byl manželem Věry Chytilové. "Všechno je zkažené, tak budeme zkažené i my!" (15.02.2019)

Druhové jméno pro Sedmikrásky? Hravé. Ta hravost byla patrná na scénáři a režii Věry Chytilové i na Mariích alias Jitce Cerhové a Ivaně Karbanové. Místy přímo obrazové obžerství, které není pro konzumního diváka. A musím přiznat, že i mně se občas zajídalo, ale zase díky nápaditým a vtipným dialogům jsem se celkem bavil. Být film o deset minut kratší, možná bych byl spokojenější. Rozhodně to podobenství o hledání se ve světě, který převážně tvoří plovárna, byt, restaurace a nádraží, stojí za zhlédnutí a zamyšlení. Zajímavý komentář: krtek3. (01.02.2009)

Ne až takový křupanský filtr, jak jsem si původně myslel. Ono přeci jen ne každý má dobře vyvinuté estetické vnímání, aby mohl tuto absurdní komedii patřičně docenit, ale nevidět v tomto snímku přesah, je slepota. Magie symbolů, přehršel nápadů, experimenty s barevnými filtry, to vše je radost, ale stříhací scéna je vzrušující. Setkání s jedním z našich nejlepších a nejuznávanějších filmů bylo tedy i pro mne velkolepé. Ještě, že mohu být ten tzv. intelektuál. (02.03.2022)