K.I.N.G.

Před nedávnem jsem zhlédl film Pirates of the Caribbean: On Stranger Tides. Byla to pěkně protivná osina v zadku. Proto, když nyní nadešel při pátrání po nejvýdělečnějších filmech všech dob čas připomenout si dvojku (což jsem mimochodem udělal o to radši, že vlastním původní trojici filmů na originálních DVD, které jsem kdysi dostal jako dar), doufal jsem v o něco lepší zábavu, ale mé dvě hvězdičky na kontě a naprostá absence jakékoliv vzpomínky na cokoliv z oněho snímku bohužel dávaly tušit opak. A jelikož se mé předtuchy potvrdily, tak i po 14 letech od prvního zhlédnutí mohu konstatovat, že Dead Man's Chest je zmatený konglomerát s naprosto neomluvitelnou délkou. Zcela znuděný a znechucený jsem se musel neustále nutit zajímat se o osudy nezajímavých postav a prokousat se tím navoněným svinstvem až na dno. Vlastně jsem ani nechápal, co by se mi na tom mělo líbit. Vím, že celá tato série filmů je založena hlavně na figuře (údajně) charismatického kapitána Jacka Sparrowa, který by měl v sobě nejspíš mít správně namíchané kladné i záporné stránky. Johnny Depp pojal tuto roli jako křepčivého šaška, který mnohem víc než piráta připomíná primáta. V žádném případě na této postavě neshledávám jakékoliv pozitivní vlastnosti a na rozdíl od dalších figurek ve snímku a jiných diváků a fanoušků série bych ho kdykoliv nechal utopit ve vlnách moře. Ani Zimmerova hudba, tradičně založená pouze na jednom výraznějším motivu, tomu příliš nepřidá. Pirates of the Caribbean: Dead Man's Chest je popcorn, ale ze 70% spálený.

Nyní podruhé jsem viděl životopisný snímek o "nejgeniálnějším Čechovi všech dob". Poprvé to bylo někdy v období, kdy jsem byl na ČSFD nováček a snažil jsem se zhlédnout co možná nejvíc "nejlepších" filmů, abych si doplnil základní znalosti a něco si užil, haha. Tento snímek mi tehdy přišel fantastický. Teď moje starší, kritické oči shledávají, že se jedná spíše o sled zábavných scének, nalepených na poněkud umělé kostře. Kombinace historických faktů a fikce mi už dech nebere, ale musím uznat, že podívaná je to stále příjemná a některé scény a hlášky dávno zlidověly. Nesmím opomenout ani tradičně vynikající výkon jednoho z našich nejlepších herců vůbec, Petra Čepka. Zároveň je to také jeden z mála populárních českých snímků 80. let, ve kterém se neobjevil Rudolf Hrušínský. Jára Cimrman, ležící, spící mě ani po letech opětovného kompletního zhlédnutí jistojistě nezklamal, ale zase jsem se u něj nepobavil tak exkluzivně, abych ho dál držel na čtyřech hvězdách. Odpočinul jsem si u něj a nenudil se, což určitě není málo, ale zkrátka to není dílo, ke kterému bych se v myšlenkách vracel několik dní poté, a hlavně to asi není tak úplně můj druh humoru. Poctivých 60%

„Já vás, pánové, všecky nafilmuju, abyste měli památku, až tady nebudete." Komedie Slavnosti sněženek se vyznačuje jen mírnou dějovostí, mnohem větší důraz klade na lyrický šarm života v Kersku. Nemohu ale říct, že by mně ani po několikátém zhlédnutí filmu tato chatová oblast ve středních Čechách nějak zvlášť přirostla k srdci. Je ale zajímavé sledovat různé osudy těchto komických postaviček a taky za zmínku nepochybně stojí mimořádné herecké výkony, za všechny např. velikánů Rudolfa Hrušínského st. a Petra Čepka. Krejčík s Vláčilem byli ve svých drobných rolích dokonalí. Hanzlíkovi postava Leliho sedí naprosto archetypicky. Celkově se jedná o opravdu moc pěkný atmosferický snímek, ale že by to byla komedie, u které se v jednom kuse směju nebo taková, kterou zaručeně při brouzdání televizními kanály nepřepnu, tak to asi ne. Zkrátka Menzel jen velmi obtížně vyrovnává kvality dvou výše zmíněných režisérských géniů. A taky občas trochu míň tlačit na pilu na účet uvěřitelnosti by nebylo na škodu. 70%