Réžia:
Andrea SedláčkováScenár:
Andrea SedláčkováKamera:
Vladimír HolomekHrajú:
Tatiana Dyková, Ladislav Mrkvička, Ivan Trojan, Oldřich Kaiser, David Matásek, Martin Myšička, Aňa Geislerová, Kateřina Winterová, Daniela Kolářová, Jana Bittnerová, Mojmír Kučera, Roman Pomajbo (viac)Obsahy(1)
Podzim 1988. Renata studuje žurnalistiku. Žije s žárlivým Standou, kterému je občas nevěrná. Rediguje školní časopis a je možná trochu odvážnější než ostatní, a to hlavně proto, že nechce být dcerou svého otce papaláše - zaměstnance Ministerstva vnitra. Jenže situace se vymyká z jejích rukou - Renatiny protirežimní miniaktivity a románek s disidentem Holým si vyslouží zájem STB. Otec Renatu ze strachu o kariéru a možná i z přesvědčení hodlá vydědit. Vztah se Standou se problematizuje.
Film vypráví o jednom osobním - dosti marném - hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (38)
Dejová rozmanitosť, neustále striedanie scén, slabý priestor pre zaujímavé postavy, toto všetko skôr filmu uškodilo, než že by mu nejako pridalo body. Ako by sa p. Sedláčková snažila vyrozprávať celý príbeh za 75 minút, to, fakt nejde. Napriek dobe, v ktorej som film pozeral (úmrtie mnou obľúbeného V. Havla) ma film zanechal relatívne chladným a cestu k nemu som si nenašiel. ()
Nový TV film se pokusil ukázat život v totalitním Československu. Jelikož mám stále v paměti před pár týdny uvedený TV film "PF 77", nabízí se srovnání. Potvrdilo se, že obsazení kvalitními herci ještě úspěch nezaručí. Především je to rozdílná kvalita scénáře a také režie. Jednotlivé postavy nedostaly dost prostoru na nějaké hlubší zamyšlení nad jejich osudem. Škoda. ... Zdálo se to jenom mně, že Tatiana Vilhelmová nebyla zrovna v nejlepší formě ? ()
Andrea Sedláčková je trochu moje guilty pleasure a Můj otec a ostatní muži představuje v jistém smyslu kvintesenci toho, co se mi na jejích filmech líbí. Téma emigrace těsně před Sametovou revolucí je nepochybně dostatečně zajímavé pro filmové, resp. televizní zpracování. Sedláčková natočila jeden možný pohled, který někomu možná přijde málo dramatický, myslím ale, že taková výtka není na místě, protože jedním ze základních témat filmu je právě lehkovážnost hlavní postavy. Vůbec jako sonda do ženské psýché inscenace celkem funguje, nejvíc mě bavily sexy souboje Vilhelmové s jejími sokyněmi v podání Kateřiny Winterové a neherečky, navrátivší se emigrantky Evy Perušič. Těším se, až se Andrejka jednou vykašle na politiku a natočí film čistě o vztazích a ženské rivalitě :) ()
Tady někteří zmiňují, že film postrádal skutečné drama a Tatiana Vilhelmová nebyl zrovna v nejlepší formě. Vezmu-li to popořádku, tak musím souhlasit. Film v podstatě obsahoval ve zkratce zhruba chlastání, sex Tatiany s jedním chlapem, druhým chlapem, trocha dobových reálií ve smyslu, jak ten komunismus hrozný byl, sex, chlastání, Francie, zase sex a zase chlastání, návrat zpět. Hlavní hrdinka přechází postupně z postele do postele a rozhoduje se, co se svým životem dál. Sama za sebe působí nevyrovnaným dojmem, neví co chce a zda jí vůbec režim vadí či ne. Studovat ano, otec ve straně ne. Emigrovat ano, ale vrátit se také. Chlap ji zbil, ale po prvotních zmatcích v hlavě se k němu vrátí. Opravdu děj postrádal nějakou ucelenou linku, působil chaoticky a nelíbil se mi ani scénář. Tím spíš haprovala hudba. Bohužel, tohle je velmi neuspořádaný nápad, který někdo vzal a jako zmuchlaný papír se jen pokusil narovnat. Ale stejně jako ten papír už nebude nikdy narovnaný, tenhle film už navždy zůstane takový ať v něm hrají herecké hvězdy či nikoli. Pokud se mám vyjádřit k hlavní herečce, řekl bych asi toto, při vší úctě k ní, je jen málo filmů ve kterých podle mě zazářila. Jinak je to docela průměrná ne-li podprůměrná herečka. ()
Naprostá absence jakéhokoliv dramatu, jakéhokoliv příběhu, který by směřoval odněkud někam, podráží společně s nudnou režii nohy velice schopným hercům. Možná mělo jít o reflexi tehdejší doby, ale scénář se zaobírá natolik konkrétními skutečnostmi, že jej nelze vnímat v obecnějším měřítku. Zbytečně, křečovitě a ke konci až zoufale – tak na mne působil Můj otec. S horšími herci by mi byl naprosto lhostejný, jenže oni se tolik snažili… . 45% ()
Reklama