Píseň pro Rudolfa III.

Rudolf III. není žádným habsburským monarchou, nýbrž pragmatickým socialistickým řezníkem - uzenářem Rudolfem Vandasem. Jeho dospívající dcera Šárka, v jejíž hlavince se svižně rozvíjejí feudální fantázie, v něm však dokáže bez problémů vidět vladaře, či kohokoli jiného. Seriál je založen na trefných hovorech zejména mezi otcem, dcerou či sympaticky zakřiknutým nápadníkem Vaňkem, které nenuceně vyúsťují v kostýmové videoklipové hity své doby. (28.01.2009)

Řezník Vandas (Darek Vostřel) je strašlivý protiva. Nepřímočarost jeho přízemní, uťápnuté maloměstské paničky (Lída Vostrčilová), je rovněž cosi obludného – jaký to ilustrativní pár. Před 25 lety jsem jejich povahovou vyhraněnost tolik nevnímala – mladý člověk přijímá vše, co je pro něj nové, s otevřeností a zvídavostí. Dnes mě ale oba iritují a stejně tak mě rozčiluje druh servisu, který pan Vandas ve svém řeznictví nabízí (lze-li zde vůbec při jeho ořkikování zákazníků uvažovat v intencích tohoto slova ;) ). Alespoň tak má jeho prostřednictvím generace nepoznamenaná českou formou komunismu příležitost nahlédnout do zákulisí totalitní vývařovny, v níž se spoluutvářela naše soudobá „národní povaha“. Vše křiklavé se však úspěšně rozplývá ve snových fantaziích ústředních hrdinů, kde pro zlobu není místo. Píseň pro Rudolfa III. je středněproudé rodinné melodrama, okořeněné tradičně skvělou Janžurkou v roli úplně vygumované puberťačky a navždy sympatickým Jiřím Hrzánem. Protože jde o televizní entertainment let šedesátých, je v řádu vyšší kvality, než kdyby pocházela z doby dnešní. Svou největší hodnotu má však mimochodem – coby výpověď o Čechách těsně před koncem našich posledních nadějí. Vždy jsem měla nejraději scénu, kde dámy vítají Alexandra Dubčeka, a také Hrzánovo vylepování nápisu určeného ruským vojákům. Vzpomínka na tento seriál se pro mě vlastně stala vzpomínkou na tyto záběry. Proto pro mě bylo po 25 letech překvapením, když jsem zjistila, že tento díl neexistuje, dochovaly se jen útržky, které byly po roce 1989 odvysílány v krátkém úvodu před dílem sedmým. Vryly se mi však do paměti nejvíce. Píseň pro Rudolfa III. je pro mě dnes z velké části právě jimi, a právě ony i dobový kontext se také významně podílí na mém vyšším hodnocení. Přestože jde o seriál kultovní, považuji za vrcholné filmové dědictví této výjimečné epochy jiné tituly. Hudební šlágry jsou však jeho nezpochybnitelnou dortovou třešní. V typické východoevropské setrvačnosti oprašují rozvernou melodiku padesátých let, nabízejí ale i nezaměnitelnou aktuální autorskou poetiku a nestydí se ani za coververze světových hitů (jak by se s tím asi vypořádaly dnešní autorské zákony). Do dnešní chiliastické doby nekompromisně přenášejí bezstarostný optimismus a naladí velmi pozitivně. Až by člověk na chvíli uvěřil, že bez následné normalizace bychom dnes v tak hlubokém úpadku nežili, byť takhle jednoduché to není. (22.02.2016)

Můžu říct, že je to alespoň pro mne jedna z nejlepších výpovědí své doby- nálada ve společnosti, radost ze života, prostě to na mě velmi silně zapůsobilo. Navíc uprostřed výroby seriálu přijedou Rusáci a utnou Pražské jaro, což se projeví v dalších dílech celkovým zvážněním a ztemněním písní i hrané části. Je vidět i v závěrečných dílech, jak jsou všichni zdrcení a neví co bude, nálada v těch dvou posledních dílech je fakt pohnutá, Martina Motlitba na konci Monte Christa a vánoční koledy na Půlnoční ve svatém Jakubu, toť sepětí národa v těžké chvíli, které má svou sílu i dnes. Ale krom toho se užije i spousta srandy, herecké výkony excelentní, většina velkých hitů své doby tu taky zazní. Tenhle seriál mne prostě dostal..100% (04.01.2015)

To nejlepší, co na poli televizní zábavy za dob minulých vzniklo. Neotřelý nápad, kdy normální rodina díky fantazii otce - řezníka prožívá co díl, to jiný příběh...jako třeba "Hrabě Monte Christo", "Rudolf II", "Pan Pickwick", "Vánoce"...A co teprve to obsazení herecké a pěvecké. Jednou jsme se ale díky tomu, co se tenkrát stalo, oblíbeného řezníka nedočkali. Místo toho jsme se dočkali Rusů na tancích...a nechtěně se písně "Modlitba pro Martu" a "Přejdi Jordán" staly v kontextu roku 1968 doslova odbojovými. Po letech jsem si reprízu nemohl nechat ujít! (29.09.2008)

Na tenhle serial sem narazil naprostou nahodou v ramci vysilani starsi tvorby na CT2. Kdyz se podivam na soucasnou TV produkci, je skutecne neskutecne co v Ceskoslovensku v kratkem obdobi svobody pred '68 vzniklo za neuveritelne originalni a svezi dilko. Jestli TOHLE je atmosfera a duch ktery komunisti normalizaci zabili, tak uz jen za to si zaslouzi do jednoho viset... (11.04.2005)