Hriešne noci

Vynikající mozaika, která více než ucelený příběh s jasnou pointou přináší atmosféru pornoprůmyslu na přelomu 70. a 80. let. Je to zábavné, svěží a vtipné, speciálně pak scéna s petardami je geniální. S trochou nadsázky lze říct, že to, co pro mafii udělali Goodfellas, dělá pro porno Boogie Nights. Zajímavé je, že žádná postava zde není zbytečná, všechny dýchají vlastním životem a všechny mají své dějové linky, které spolu souvisí a vykreslují jeden obraz porna, drog, flámu, ale i zoufalství. 8/10 (19.08.2009)

PTA očividně nakoukal Scorseseho v nejlepší fazóně devadesátých let, protože ty dlouhé shoty ruční kamerou bez jediného střihu jsou jak přes kopírák v porovnání s legendárním kamerovým mapováním restaurace v Goodfellas, nebo dobovými vypalovačkami a strhující sedmdesátkovou atmosférou z Casina. Je škoda, že je to plné herecké smetánky, ale místy dost nevyužité. Zároveň jsou Boogie Nights po hříchu výpravný film, který toho zase až tolik neřekne. Sice fajn mozaikovou formou, nicméně zjednodušeně řečeno na to jde režisér až na výjimky přes 5-10 velmi dlouhých steadicam sekvencí, kdy jedna je u bazénu, druhá při natáčení atd. Fajn svěží, místy správně pokleslé a hlučné, ale obří přepálená stopáž. (25.05.2017)

Koks, porno, margarita. PTA vytvoril neco podobneho Magnolii (i kdyz vlastne dva roky pred ni). Suchy humor se tu lame s tragickymi tematy jako ztrata syna ci sebevrazda. Chvilemi mate chut brecet, chvilemi se nezrizene smat. A taky za posledni dobu nejlepsi vyber pisnicek, jaky jsem ve filmu slysela. (13.09.2008)

Tak Wahlberg ako známy katolík sa raz vyjadril, vraj dúfa, že mu tento film Boh nebude mať raz za zlé, alebo v tom zmysle. Ja mu to za zlé nemám. Výborné spracovanie a prvé dve tretiny boli za plný počet. Konečná fáza trochu zastagnovala, stratilo to na dynamickosti, ale furt to ostalo nadpriemerné. Záverečná scéna trochu ujetá, ale šlo to. (09.10.2015)

Kdo má v džínách, bude hvězdou. Do té doby umýval nádobí na noční diskotéce, teď se chystá na svůj pornografický debut obklopený několika bizarními figurkami. Otrlí členové filmového štábu byli v onen okamžik hodně šokovaní. Dirk Diggler a jeho nádobíčko na scénu! Dobu divokých mejdanů a nezávazného sexu v sedmdesátých letech zkoumá ve stylu vzestup a pád talentovaný Paul Thomas Anderson (v době natáčení pouze sedmadvacetiletý scénárista a režisér) a dělá tak velmi obratně. Volí šikovný střih, dbá na dobový detail, nabízí předlouhé záběry bez přerušení, daří se mu budovat atmosféru. A vlastně i přes stopáž nenudí. Divák chvíli cítí Altmana, chvíli Scorseseho, pak zase Tarantina. Komunita pornohvězd je plná temperamentních postaviček, které do jedné mají svých pár okamžiků slávy, a režisér se snaží, aby ukázaly, kde je jejich potenciál. Snaživý (do té doby prakticky neznámý) Mark Wahlberg tuhle výzvu ustál, potěší i Burt Reynolds, Philip Seymour Hoffman nebo William H. Macy. Ač jsou tyhle minipříběhy skládající úsměv, fascinaci, křeč i kritiku pornosvěta poutavé, Anderson měl víc používat nůžky. I tak velmi solidní tragikomické retro. (25.11.2014)