Hriešne noci

Zatímco režijní debut Paula Thomase Andersona Gambler byl jen víceméně slušnou ukázkou toho jak silnou režijní ruku tento pán má, jeho druhý film Hříšné noci je definitivně mistrovské dílo, které je jedním z důkazů toho proč je Paul Thomas Anderson jako režisér a scenárista tolik vážený. Hříšné noci jsou odvážným projektem pojednávajícím o vrcholném období pornografických filmů. Anderson vždy volil velmi odvážná, obtížná či kontroverzní témata a Hříšné noci jsou dokonalou ukázkou toho, že PTA nemá problém základní dějovou kostru proměnit v audiovizuální nářez. Film založený na životě skutečného pornoherce Johna Holmese je plný atmosféry 70. let a představuje vše podstatné co ke ztělesnění 70. let patřilo- spousta alkoholu, drog a především sexu. Film je za mně dost možná životní rolí Marka Wahlberga a díky odmítnutí Leonarda DiCapria se mohl hlavní role ujmout právě on a dokázat, že je schopný neskutečného hereckého koncertu což v podstatě platí i o všech ostatních co se na plátně objeví- Burtu Reynoldsovi, Julianne Moore, John C. Reillym, Philipu Seymouru Hoffmanovi, Donu Cheadlovi nebo Williamu H. Macym. Hříšné noci jsou ukázkou té nejlepší možné zábavné biografie, která se dokáže dotknout palčivých témat a zároveň je velmi věrohodně prodat. Film obsahuje všechny negativní i pozitivní stránky pornoprůmyslu a prodává je naprosto brilantně. Zároveň skvěle pracuje s hlavním hrdinou a jeho postupným fungováním v jeho branži. Je to jednoduše celkově dohromady skvělý retro zážitek, který je jedním z vrcholů tvorby PTA. Jestli za něco chválit Paula Thomase Andersona, tak rozhodně právě za Hříšné noci. Od svého režijního debutu ušel PTA dlouhou cestou a právem se stal vyhledávaným režisérem už kvůli naprosto mistrovskému vedení a především brilantnímu scénáři, který odvětvím pornoprůmyslu proplouvá opravdu fenomenálně. Prostě a jednoduše PTA ve vrcholné formě..... (29.08.2020)

Scénář: Paul Thomas Anderson .. P. T. Anderson je jeden z mála tvůrců, u kterých je mi až líto, že jejich filmografie obsahuje tak málo produktů. Jedná se totiž o velmi chytrého scénáristy, který má každou scénu promyšlenou, pevně posazenou do děje a zároveň zručného režiséra, který pak s přehledem kočíruje velkou spoustu postav v kamerově dlouhých, obsahově náročných pasážích, plných děje a žádného střihu - tak, jak to mám rád. Samotný Dirk Diggler jako hlavní postava filmu vzniknul sice o několik let dříve, ale své nádobíčko ukázal až v Boogie Night. A jeho následný kariérní vzestup a pád je určitě zajímavý. Stopáž sice může na první pohled odrazovat, ale kdo zná Andersenův slavnější/lepší snímek Magnolia, určitě ví, že se nebude ani jednu minutu nudit! Zachycená atmosféra uvolněné doby a počátků porno průmyslu je bezchybná, režie je doslova famózní a vše umocňuje bohaté obsazení, na pár výjimek shodné s Magnolii, plné úžasných hereckých výkonů. Boogie Night jsem si rozhodně užil! Přesto, na absolutní hodnocení - nemůžu si pomoci, jako u božské Magnolia ten zážitek není - mi zde stále malinko chybí! 90%. (06.06.2006)

Dokud Wahlberg neukázal gumovýho pinďoura, tak to bylo „jenom“ docela ujetý. Na druhou stranu pravda, že jsem od režiséra Andersona vlastně ani nic jinýho nečekal. Co se týče filmařiny, jedná se o naprosto precizně odvedenou práci, která se v některých scénách představuje v nejlepším možném světle. Dokonce mi přijde, že to je jeho nejlépe natočený film. Na druhou stranu je to ale klasicky neuvěřitelně bláznivý, což je přesně režisérův rukopis a já tak nějak nejsem schopnej přes takové šílenství, hraničící s blázincem, v poklidu projít. Wahlberg se ale ukázal. Ideálnější roli na začátek jeho filmové kariéry snad ani nemohl mít. Ten zpěv si ale mohl odpustit. Zlatej Marky Mark. I když tam vlastně taky nezpíval...ale zase byl dost cool. (29.06.2015)

Andersonovo pojetí mě strašně pobavilo. Na jedné straně si z celé té velké šťastné pornografické rodiny dělá srandu ("dostávám tisíce děkovných dopisů, kolika lidem jsem pomohl zachránit svým uměním vztah") , na druhé ale ukazuje, že pod vší "pohodou" jsou citové deprivace jako prase. Ke skvělému výsledku velkou měrou přispěl scénář, který se velmi vtipně noří i do existenciálních vod, a taky fantastická herecká konstelace. (04.02.2006)

Režijně strhující náhled do společnosti alternativních hipíků, kteří prožívají jen na oko uvolněné a bezstarostné životy. Anderson exceluje v dlouhých záběrech s precizně inscenovaným pohybem po mizanscéně a v závěru také simultánním spojením pocitově se překrývajících linií. Všechny postavy jsou v podstatě jistou karikaturou a příběh nejlépe funguje v jejich přirozeném prostředí, když si režisér utahuje z nich i z jejich "umění". V prostřední části jsem měl problémy držet plnou pozornost a s postavami souznět, což vyrovnal až závěr a bizarně napínavá scéna u maniakálního Alfreda Moliny. Hříšné noci na mě působí spíše jako kreativní černohumorná satira, která by ale chtěla být něčím víc... A během těch 150 minut se jí to ne vždy daří. 80% (17.10.2019)