Mladí a slobodní

Nemohu věřit vlastnímu zraku, opravdu jsem se včera díval na tenhle film a opravdu se mi tak líbil. Byla tam vážně skvělá scéna s telefonem a ještě více překvapivých přesto však až šokujícně pravdivých scén? Ano, Mládí je opravdu jeden z nejpovedenějších snímků, které jsem v poslední době viděl. Civilní příběh se skvělými dialogy a obdařený nadhledem jasně dokazuje, že ač psychika je v různých koutech různá, lidé mají mnoho společného. Sám jsem se v mnoha momentech našel. Z jistého hlediska snímek, který roste z dobou. Ač vznikl relativně 'dávno', vůbec nezestárnul, spíše naopak, některé věci se sice nemění, ale Croweovi se podařilo vystihnout i spoustu věcí, které jsou z hlediska času jasně patrné až dnes. Skvěle sepsaný scénář a elán, se kterým je snímek natočen mu dodává pekelný 'drajv' a nám nezbývá, než si jej až do konce užít. [TOP 19/8 76%] (31.05.2007)

Film na půli cesty. Zdá se slibovat trochu komornější téma, má lehký náběh do nezávislé scény a charaktery zdánlivě nejsou úplně ploché, nejsou namířeny na juchajícího teenagera. Jenže zůstává na půli cesty, všecko je tak trochu přebarevnatělé, vtípky jsou tak nějak laciné, osudy tak nějak klišovité ( když člověk volá na záznamník holce, že ji miluje a pokud mu neodpoví, tak ji nechce vidět - a zrovna u tohohle se podělá záznamník...) Na "pravý Hollywood" moc pomalé a komorní, na alternativu banální, nicneříkající, přeplácané barvičkama a vysvětlujícím komentářem. (01.06.2007)

kingik někdy v komentáři vystihne mé pocity z filmu lépe než já, u Singles je to přesně ten případ, kdy není moc co dodávat. Film na mě také působí jako slátanina o ničem, která chce být děsně pro mladé a strašně cool, pro mladé je a strašně cool pro některé asi taky, ale připadám si jako při sledování Áčka a cítím se trapně za sebe, že na takovou blblost vůbec koukám. Ale když jsou tam ty rockové kapely, progresivní, Pearl Jam, hudby je hodně a té se taky film dost týká, tak je to asi dobré, že jo (ironie). No, já z toho takový pocit neměl a film mě nudil od začátku do konce. (20.10.2016)

Mysli globálně, jednej lokálně ... Myslím, že tohle desetiletí bude o ekologii. Je film pro pamětníky s jedovatě lokalizovaným titulem Mládí a zvukem Pearl Jam, Soundgarden, Alice In Chains, Mudhoney, Screaming Trees, Mother Love Bone a The Smashing Pumpkins ještě o něčem jiném? Moc ne. Ale to život na začátku devadesátek také nebyl. Co dalšího jeden potřeboval, když z rádia hrála Drown (na kterou jsem rád počkal do 1:29:33)? Maximálně flanelku. Hlavní hrdina vypadá a zní jako agent Cooper a zoufalecky nadhání ženskou s vizáží Stevena Tylera (šeredná Kyra Sedgwick). Bridget Fonda znervózňuje podobností s Kieranu Culkinovi... Kromě lásky k estetice grunge, vazbeného zmaru s příchutí heroinu, který ho charakterizoval, jde o trochu delší, umírněně sofistikovanější epizodu Melrose Place. Přimyslete několik triků od Woodyho Allena, bez vtipu a nadhledu ovšem, který by s amplifikovaným srdcebolem generace X neladil; ve Woodyho filmu by se frontman skupiny Citizen Dick s tváří Matta Dillona jistě jmenoval Xindl X... Přinejmenším pro někoho, komu kdysi při Smells Like Teen Spirit málem explodovala hlava, ale Cameron Crowe přichystal zážitek - tehdy magický, po sedmadvaceti (!) letech zvláštní, neboť upomínající, jak svět okolo, na rozdíl od nás, příšerně zestárl. A pomřel (Layne Staley, Chris Cornell, vkus...): Hele, moje nový hodinky Gortex s pamětí na dvacet čísel. Dnes je celý naplním! ... Bless you. (01.04.2018)

Uběhl nějaký ten pátek, co jsem tento film hodnotil 4* a co jsem ho viděl. Dnes jsem si ho znovu pustil a měním na 5*. Nebudu se pouštět do žádných pseudointelektuálních analýz zabývajících se výběrem hudby a otevřeně přiznávám, že pátou hvězdičku dávám za scénu s videoinzercí, jmenovitě toho pána ve středních letech, který s šíleným výrazem v očích upřímně říká: "Jsem strašně, strašně, ale strašně sám.":-) (02.06.2007)