Zálesák

Doležitým faktorom filmu bola samotná drsná príroda, ktorá bola parádne opísaná, včetne zvierat ( až na niektoré prestrihy, ktoré neboli natočené pre tento film ). Ak sa k tomu pridá síce jednoduchá, ale pekná a čistá rozvíjajúca sa romantika medzi grobiánskym traperom a nemou dievčinou, úspech je zaručený. Scéna prepadu vlkmi je exelentná. 4+ (02.12.2013)

Prvních půl hodinky je to takové seznamování s postavami a prostředím. Zajímavější je to od chvíle, kdy se hlavní osamocená dvojice vydá směrem ke srubu uprostřed lesů. To se z Olivera Reeda stává chlapík zocelený drsnou kanadskou přírodou a v jeho čerstvě zakoupené ženě se pozvolna začínají probouzet jisté city. Rozhodně bylo zajímavé sledovat Ritu Tushingham, jak výborně dokázala hrát němou a vlastně jen očima. Ačkoliv je Zálesák již staršího data, stále jde o kvalitnější kousek. (07.01.2011)

Starý poctivý filmový rodokaps se vším, co k němu patří. Drsňák s dobře ukrytým, ale velkým srdcem, ustrašená myška, v které se probouzí ženskost, zlí i hodní Indiáni a především vlci, ehm, samozřejmě vlčáci a škodolibě pak potěšil i utřený nos mladého nesympatického utřinosa. Velmi příjemná oddechovka, kterou si za čas určitě a s chutí zopakuju. Čtyři vlci zavile vyjí na hodnocení... (11.04.2020)

Zvláštní, drsná, ale vynikající romance. On - v dětství ztratil otce, zachránili ho indiáni a tak se na drsný svět naučil odpovídat stejně drsně. Ona - v dětství viděla hrůznou smrt svých rodičů, uzavřela se do vnitřního světa a přestala mluvit. Podobný osud, ale jiný způsob vyrovnání se s ním. Dnes máme psychology, terapeuty, diazepamy, ale tehdy se traumata řešila na pochodu. I když by divák při sledování Evina chování mohl cynicky říct, že do hor je lepší prohnaná vězenkyně než mlčící panna, právě přes něj si uvědomí, jak se teprve v dnešní době můžeme věnovat i péči o duši. (01.07.2009)

To byly časy, když muži ještě byli hrubiánští ochlastové a ženy si kradli a kupovali, místo toho aby tajtrdlíkovali na Tinderu a po klubech. Ale tisíc zlaťáků za vzpurnou traumatizovanou mlčící holku, která by vás nejradši zabila, ale bojí se co by s ní pak bylo, je trochu moc, ne? Záběry z drsné přírody, kam je proti své vůli odtažena, mají své kouzlo. Je vykreslována dost drsně a naturalisticky, i když poněkud romantizujícím způsobem. Stejně jako závěrečný návrat, který ale byl spíše o volbě menšího zla a většího pocitu bezpečí, než o lásce. O útěku od neznámého, kterému nerozumí. Ona se nění se v silnou ženu a on začíná něco cítit. Stávají se na sobě závislými, nachází si k sobě cestu, ale do lásky to má daleko. Takovéhle filmy už se dávno netočí. Vyvolávají moc nepříjemných pocitů a otázek. Ale zážitek to je silný a dobře natočený. (15.08.2024)