Kedysi dávno

Příjemný nostalgický romantický film s opravdu krásnou hudbou od Johna Barryho (a také od Sergeje Rachmaninova) a výborným hereckým obsazením (vidět Christophera Plummera nebo Jiřího Voskovce mě vždycky potěší). Líbil se mi i fantaskní, ale přesto s citem zpracovaný námět cestování v čase. Není to snímek s velkými ambicemi, přesto zanechá dojem (alespoň u romantických duší). PS: Je neuvěřitelné, že Jane Seymour je i po více jak třiceti letech od natočení "Somewhere in Time" stále ohromě sexy..:) (22.09.2014)

Výtečná romance s lehce mysteriózní zápletkou a báječným hereckým obsazením. Začátek je možná zbytečně rozvláčný a je poznat, že jde o starší snímek – zřejmě proto to pomalejší tempo. Ale pokud přistoupíte na tuto hru a nebazírujete na absurdnosti, s jakou hlavní hrdina cestoval časem, určitě vás tento příběh okouzlí a zanechá ve vás krásný pocit a chuť snít. (05.06.2009)

Láska, která překoná i čas. Viděla jsem tenhle film "kdysi dávno" a vím, že už tehdy na mě zapůsobil silnou atmosférou. Náhodně jsem si ho teď vybavila, dohledala a skoukla znovu a musím říct, že ten účinek se nezměnil. Cestování v čase by mohlo být vyřešeno vtipněji a i nepřející manažer mladé herečky na mě působil tak nějak vnuceně, jen aby tam prostě byla nějaká překážka mezi dvěma osudově zamilovanými. Ale odpustila bych cokoli výměnou za neodolatelný chlapecký šarm Christophera Reeve a křehkou krásu Jane Seymour (historické kostýmy jsou patrně jejím osudem a v šatech, které zde nosí vypadá skutečně jako éterická bytost z jiných času, stačí se dotknout a rozplyne se..). Film plyne pomalu, ale kam spěchat, já se v roce 1912 cítila neobyčejně příjemně... (28.01.2011)

Na tohle si matně pamatuju z Novy z cca. roku 2000. Ne, že by mě to nadchlo, ale bylo na tom něco zajímavýho. Až teď, po letech, jsem zjistil, že hlavní představitelé jsou filmový Superman a Solitaire-Quinnová. Samozřejmě, že je to těžkej slaďák od začátku až do konce, a tomu je podřízený vše, včetně logiky (cestování časem pomocí sugesce mě rozsekalo). Žádný zázrak se nekoná. Ale i tak to překonává velkou část superpopulárních áčkových slaďáků vznikajících od poloviny 90. let. Plus hvězdička navíc za hudbu Johna Barryho. (20.01.2020)

Takmer styridsat nudnych minut trva Supermanovi teleportovanie sa o vyse polstorocie za doktorkou Quinnovou (Jane Seymour je resp. bola krasna zenska), aby zbytok minutaze stravili v rovnako nudnom romantickom objati. Nebyt carovne melancholickej hudby Barryho a snobskych kostymov hornych desattisic tak by sa to "nevydriapalo" ani na 4/10. Casocestovka zaseknuta na patdesiatich percentach! (02.09.2022)