Karel a já

Tato milá pamětnická komedie má originální příběh o dojemném přátelství starého muže a koně, doplněný další spíše tuctovou zápletkou o napravení ztraceného lenivého syna. Z herců zaujal kromě dobráckého Jindřicha Plachty a lidového Jaroslava Marvana i skvělý výkon Růženy Naskové v malé ale vtipné roli chápavé matky. Interiéry kulisové, exteriéry zajímavé, celkově lepší průměr. Některé hlášky z filmu jsou stále aktuální : „Dnešní mládež je spolehlivá jen ve své nespolehlivosti.“ (28.01.2012)

Svižná cikánská komedie natáčená za heydrichiády. Vyzdvižení tělesné práce (všichni Češi budou dělat/sloužit bez ohledu na společenský statut) je přitom plně v souladu s dobou. Karel a Jindřich Plachtovi jsou zde skutečnou ozdobou, líbil se mi i frenetický Ladislav Pešek. Navíc bych řekl, že s dialogy a gagy pomáhali Cikánovi a Mottlovi samotní herci. (08.10.2018)

Období normalizace a protektorátu má plno významových paralel a styčných bodů, jedním z nich je fakt, že ony pohnuté doby přály vzniku filmových komedií, bylo důležité mít alespoň na pár chvil možnost někam utéci z šedivého bezčasí reality. V roce 1942 (tedy těsně po období heydrichiády) velezkušený režisér Miroslav Cikán natočil komedii skutečně maximálně únikovou, sentimentálně bezstarostnou letní veselohru, kde ani náznakem není nastíněno nic z pozadí pohnuté doby vzniku. Stejně jako v 70. letech i tady hraje skoro celá dobová herecká špička, v níž ale dominuje rozverný Jindřich Plachta v roli drožkáře Šourka (komediálním vrcholem jsou jeho promluvy s koněm Karlem), a stejně jako za času normalizace i tady je, tak typicky pro český národ, poukázáno na nefunkčnost národních elit a coby jádro národa je tu prezentována manuálně pracující vrstva obyvatelstva. Ta nezkažená ryzí povaha obyčejného člověka je to, co nás ochrání před zhoubným vlivem zvenčí a co má trvalou hodnotu, ale to už tu známe od dob národního obrození a Panklovic Babičky... (zajímavé je také zamyslet se, proč zrovna tenhle film tehdy němečtí okupanti dovolili realizovat a jak moc k tomu přispělo ideové vybavení díla, v němž Češi jsou interpretováni coby budoucí dělníci Evropy...) (05.07.2011)

Pohádka o tom, kterak zhýralý mladík byl napraven. Je ale pravdou, že nejvíce selhal jeho otec, který situaci řešil až když bylo skoro pozdě. Herecké bsazení je více než uspokojivé, především díky upovídanému Plachtovi, bodrému Marvanovi, ale také roztomilým dámám. Na dobu vzniku obdivuhodně humorné. (28.10.2020)

Jindřich Plachta během protektorátu vytvořil mnoho skvělých rolí a v roce 1942 to byli hnedle čtyři, pochopitelně nejvíce ceněná byla asi role obecního blázna Janka Pudeše ve filmu podle románu Jana Drdy "Městečko na dlani", to byla opravdu pamětihodná a významná role, i když ne přímo jedna z hlavních, ale divákovi opravdu lehce zapamatovatelná. Ale zpět k filmu "Karel a já". V charakteristice tohoto filmu najdeme mnoho komických situací, nejen mezi Plachatou a Karlem, ale i mezi Marvanem a Dohnalem, či kominíkem Peškem a Janou Dítětovou (filmový debut a to ji bylo teprve 15 let!), či Dohnalem a Dítětovou. Jaroslav Marvan, tu vytvořil nezapomenutelnou a do té doby vskutku nezvyklou a neobvyklou roli cihlářského dělníka Tondy. Opravdu velice výrazná role i co se týče peprně vystříbřeného a trochu nezvyklého slovníku, doplněném o tehdejší dobové výrazy. Montérkový Tonda - kolikrát předtím a kolikrát ještě potom? Ale veškerou pozornost na sebe opět upoutal dobrácký Jindřich Plachta se svým drožkařským koněm Karlem (s koněm hrál Plachta vůbec často viz napříkald filmy Tonka Šibenice nebo Obrácení Ferdyše Pištory), se kterým jednal opravdu jako s živým kamarádem, jedním z nejvěrnějším. Všechny ty vážné rozmluvy s Karlem, neměly opravdu žádnou chybu, to se musí prostě vidět. Krásné bylo i okomentování kominíka Peška. Jedná se víceméně o docela slušný lidový film, lepší tehdejší průměr, Ale přeci jenom to byl stále velmi jednoduchý až prostoduchý příběh, poslepovaný dohromady, jak se jen dá, a jen díky Plachtovi a jeho koni Karlovi, kteří jsou ve filmu hlavními postavami, to ještě jakžtakž dopadlo, bez nich by to bylo možná ještě o poznání horší. Abych to konečně už nějak ukončil, na tento optimistický film s prostředí obyčejných lidiček velkoměsta, jakoby ještě z časů první republiky (nicméně už v době protektorátu) se rád kdykoliv znovu podívám, prostě se mi líbil a kdykoliv si ho znovu rád připomenu a lidé v tý těžké době hltali všechno české méně kriticky, zato s vědším nadšením. A za co ty 3*? Tak určitě za herecké výkony Plachty, Marvana, Dohnala, za dobrou kameru a za pěkné exteriéry, tuším, že někde z Berounky a ze Zbraslavi. (24.09.2007)