Lucerna

Krásná moudrá kněžna, jak mají pohádkové kněžny být. Svých práv si vědomý mlynář, ochotný bojovat pro princip a hrdost, jak už tak je hrdinům předurčeno. Méně okázalý hrdina, zakladatel archetypu deptaného učitele (když vezmu v potaz třeba současné slučování zvláštních - to jsou ty pro hloupé děti - a normálních škol, vnímám tuto postavu jako proroka černé budoucnosti českých pedagogů), pekelná xantipa a její manžel, křehká a přesto rázná mlynářova schovanka, zlý správce a suita jeho podivných zlolajných přicmrndávačů a celé to spěje k poznání, že kde jsou lidé zlí, jsou strašidla hodná a lidské spravedlnosti občas musí pomoct kouzlo. (28.10.2015)

Krásná filmová pohádka, od našeho z nejlepších spisovatelů 19. století. Příběh o povinnosti, robotě a vrchnosti ukazuje jak člověk lpí-li na svých zásadách a nenechá se zastrašit peklem ničemnosti vyhraje nad hloupostí a byrokracií. Prostředí je přímo pohádkové, vodníci, hejkal a světýlka obývající les a místa okolo mlýna, nebo zámečku v lese. Skvělý výkon Radoslava Brzobohatého a Jaroslavy Obermaierové v tomto milém českém původním filmu. (07.01.2016)

Česká pohádková tvorba je dlouhodobě na nejhlubším dnu. A těch opravdu dobých pohádek je celkově jako šafránu. Lucerna se ovšem mimořádně povedla. Kdyby se vás nějaký cizinec někdy zeptal na to, jací jsou Češi, tak máte 2 možnosti. Buď se mu to pokusíte sáhodlouze vysvětlovat, přičemž se skutečnosti pravděpodobně ani nepřiblížíte. Nebo mu raději pustíte tento film. Do necelých 2 hodin se toho vešlo proklatě hodně. Takřka po celou stopáž má snímek hloubku a přitom vás nenudí. K tomu si přidejte výkvět z české herecké smetánky. Mimořádně příjemné překvapení. Jsem nadšený. [85 %] (30.12.2021)

Podceňovaný Jirásek-autor historických próz se do českého povědomí současnosti dokázal překvapivě prosadit jinak: svou méně prezentovanou tvorbou dramatickou. Jako velmi často v případě historických televizních adaptací mu přitom byl nápomocen režisér František Filip. Motiv osvícené vrchnosti. snová myšlenka české poddanské rezistence feudální minulosti, se dostává i tady do popředí. Báchorečné prolínání pohádkového a skutečného světra je zdařilé i pro vynikající výkony předních herců, kteří byli do rěchto rolí obsazeni. Iscenaci jako celek lze označit za jakýsi koncentrát všech podstatnějších konstruktivních částí celku novodobého češství. Je v nás přítomno víc, než jsme s to sami sobě přiznat. Na závěr mi nezbývá než opakovaně a udiveně konstatovat, že neznám důvod, pro který nejlepší věci české televizní tvorby již dávno nebyly zařazeny pro zpracování na DVD nosičích. K našemu zlatému fondu bychom se v každém případě měli chovat s větší úctou. Zaráží to určitě nejen mne. (20.10.2007)

Převést divadelní hru na televizní obrazovku a obsadit ji vynikajícími herci, to byla obvyklá strategie Františka Filipa. V tomto případě se mu to opět povedlo. Inscenace nepostrádá nic z předlohy a zároveň má něco navíc. Jednu ze svých posledních rolí zde vytvořila v televizi a na filmovém plátně již odepsaná HEROINA českého divadla Leopolda Dostalová. Velmi hrubě opomíjená Vlasta Fialová ukázala, že její herectví je na nejvyšší úrovni, stejně jako Mistři Jan Pivec a Zdeněk Štěpánek. Mohu doporučit všem milovníkům televizní a divadelní klasiky. (01.02.2004)