Lucerna

Klasika. Jiráskův blízký vztah k prostým lidem a krajině, z níž sám pocházel, je tóninou, která trvale rozeznívá rozvážnou melodii jeho široce založeného díla. Lucerna není v tomto směru výjimkou, naopak se s odstupem času zdá, že právě v této jevištní hře se tehdy víc než padesátiletý spisovatel vrátil k bezpečným jistotám svého dětství, kdy se zážitek skutečně prožitý stejně jako vysněný mísí s tajemstvím krajiny, která se jednou provždy každému z nás zapíše do paměti jako představa domova. Filipova inscenace vytváří prostřednictvím televizní kamery jedinečnou atmosféru jako stvořenou pro uvolněnou představivost – hranice mezi realitou a fantazií jako by tu vlastně ani neexistovala, mnohem výraznější dojem zanechává až jakási hororová tajemnost šera a tmy, z níž se vynořují pohádkové bytosti. Galerie hereckých osobností předznamenává cosi o velikánech své doby: v popředí divácké paměti stojí bezesporu famózní Pivcova kreace zámeckého vrchního, Brzobohatého tvrdohlavý mlynář, hájící Haničku, svá práva i stoletou lípu, Kemrův vodník Michal se svými pentličkami a lidskou touhou po lásce, falešný panský dvůr i komičtí venkovští muzikanti. Nepomíjivý půvab Jiráskovy Lucerny vznikl ze skutečnosti, že právě v této hře, milované a vyhledávané už několikátou lidskou generací, dokonale splynulo povědomí domoviny, vlasti s bezpečím a sladkosti dětství. (12.04.2016)

V podstate som nenašiel žiadnu chybu na tejto rozprávke v podobe filmovej divadelnej hry. Snáď len to, že bola trochu dlhá, ale asi musela byť, keď mala byť verná českej literárnej klasike. Niekto sa vrchnosti klania až príliš, niekto sa jej spravodlivo postaví, a nebola by to rozprávka bez hastrmana a múdrej kňažnej. Bohužiaľ, mi to celé nesadlo až tak, ako iné české rozprávkové klasiky. (08.05.2018)

"Buď požehnána a žij na věky..." Jiráskova Lucerna o hrdém a nepoddajném mlynáři i velkorysé paní kněžně budiž stále živa. Na divadle jsem ji viděl minimálně dvakrát a nikdy jsem nebyl zklamán. V tomto televizním zpracování se však Františku Filipovi podařilo vyčarovat vskutku pohádkovou atmosféru. Ač se velká část děje odehrává za večera, inscenace je po většinu času zalita světlem, které člověka doslova vábí, aby snil o časech, kdy se po českých jevištích i  filmové plátnu pohybovali takové osobnosti jako Vlasta Fialová, Jan Pivec, Radovan Lukavský. Snad každý z herců této inscenace by stál za samostatný komentář, mě ale svou energií doslova připoutala k obrazovce Iva Janžurová coby Klásková. Fakt pěkná dryáčnice :D (02.03.2023)

V školních letech byl Jirásek jedním z těch otravných čítankových autorů. Staré pověsti české ještě šly, ale na povinnou četbu Filosofské historie nelze vzpomínat jinak, než jako na duševní šikanu. Leč po shlédnutí této inscenace je vše odpuštěno, Aloisi! Tohleto je dokonalý filmeček. Vynikající herecké obsazení i těch nejmenších rolí. Kamera, světlo a hudba, které vyčarovávají opravdu pohádkovou atmosféru. Humor namixovaný s mírným patosem. Tohleto je dílko z jednoho kusu, v kterém není prasklina. (30.01.2011)

Podceňovaný Jirásek-autor historických próz se do českého povědomí současnosti dokázal překvapivě prosadit jinak: svou méně prezentovanou tvorbou dramatickou. Jako velmi často v případě historických televizních adaptací mu přitom byl nápomocen režisér František Filip. Motiv osvícené vrchnosti. snová myšlenka české poddanské rezistence feudální minulosti, se dostává i tady do popředí. Báchorečné prolínání pohádkového a skutečného světra je zdařilé i pro vynikající výkony předních herců, kteří byli do rěchto rolí obsazeni. Iscenaci jako celek lze označit za jakýsi koncentrát všech podstatnějších konstruktivních částí celku novodobého češství. Je v nás přítomno víc, než jsme s to sami sobě přiznat. Na závěr mi nezbývá než opakovaně a udiveně konstatovat, že neznám důvod, pro který nejlepší věci české televizní tvorby již dávno nebyly zařazeny pro zpracování na DVD nosičích. K našemu zlatému fondu bychom se v každém případě měli chovat s větší úctou. Zaráží to určitě nejen mne. (20.10.2007)