Obsahy(1)
Ráno jako každé jiné. Na ulici rachotí tramvaje, dlažbu rozezněly kroky prvních chodců. Teď by měl zazvonit budík a dvaašedesátiletý Jan Mrákota (L. Pešek) by pod peřinou vychutnával poslední okamžiky příjemného tepla. Ale budík nezvoní. Pravidelný ranní rytmus zakolísal na tom nezvyklém tichu a od té chvíle je všechno jiné… Snímek režiséra Antonína Moskalyka podle scénáře Jiřího Hubače získal v roce 1971 na mezinárodním televizním festivalu v Praze v kategorii dramatických děl hlavní cenu – Zlatou Prahu a Cenu československých televizních diváků. Vedle L. Peška (Jan Mrákota) se můžete těšit i na další skvělé herce jako A. Hegerlíkovou (jeho žena Blažena), V. Galatíkovou (jeho dcera Věra) či J. Valu (Věřin manžel Karel). (Česká televize)
(viac)Recenzie (25)
Podzim stáří, jehož aktivní život končí a ten vytoužený penzijní, plný pochyb a nejistot, nastává. Muž v okamžiku, který tak trochu připomíná předěl mládí a dospělosti, v moudrosti, která nepostrádá pochyby ani existenciální úzkost. A posléze poznání, že tímto předělem sice mnohé opravdu končí, ale nejméně tolik je toho, co naopak začíná. V ztvárnění předních českých herců i tvůrců se nejen tehdy, ale i dnes dostává českému divákovi zážitku, na který se nezapomíná. Pod jednou podmínkou ovšem: že dílo je dostupné v technologii, jejíž masové zvládnutí ji dnes činí nepopiratelně lidovou. Nemusím jistě dodávat, že mám na mysli digitalizaci a DVD, případně jiné alternativní nosiče. ()
První díl diptychu dua Hubač, Moskalyk se soustředí na starší generaci. Což by samo o sobě nebylo na závadu. Druhá část, Pozdní léto, je mi přece jen sympatičtější. A možná je to i změnou představitelky paní Mrákotové. Hegerlíková sice není špatná, ale s Medřickou se rovnat nemůže. Galatíková je zde v nepatrné roli, takže nemá šanci něco předvést. Velký prostor dostal Pešek a dokázal, že neuměl hrát jen dobráky od kosti. ()
Nádherná dramatická televizní inscenace od J. Hubače s dobrými hereckými výkony všech představitelů. Navíc získala na mezinárodním filmovém festivalu v roce 1971 dvě ceny. Nejlepší a nejhezčí scéna ve filmu je ta kdy pan Mrákota vynikající (L. Pešek) nádherně a mistrně vystihl první den penzisty, kdy si vychutnává dopolední siestu a kdy navíc je sám doma nikým nerušen a kdy si chce v klidu přečíst své noviny a nemůže najít nebo takhle nemůže se správně uvelebit na tom svém otomanu určitě to všichni známe. Stále málo pod hlavou! ()
Je to film o stáří. Pešek má tu smůlu, že nechlastá, jako my všichni nemocní starci. Jen tak si lze vysvětlit, že je celý šťasten, že ho podnik povolal k mašině, jako pracujícího důchodce. Kdyby mě moje matka atomová elektrárna povolala za standard 55 000, vzkázal bych jí: Vyserte si voko pitomci, natrápili jste mě dost! ()
Hubačův jímavý příběh o lidech na předělu. Život ve stáří, dnes i před bezmála půl stoletím, má i svou odvrácenou tvář, onen hořký pocit, kterým se člověk, dosud aktivní a plný energie, zalyká při pomyšlení na to, že je najednou zbytečný, nepotřebný a odepsaný. Tento nelehký úděl dokázal právě Ladislav Pešek interpretovat s maximálním zaujetím a téměř neuvěřitelnou přesností a koncentrací. A sluší se připomenout i neméně skvělé herecké partnery, zejména Antonii Hegerlíkovou a Bedřicha Prokoše. Stáří je boj, který nesmíme prohrát. ()
Galéria (8)
Fotka © Česká televize / Vlasta Gronská
Zaujímavosti (5)
- Mrákota (Ladislav Pešek) si zapne televizi, po chvíli ji opět vypne. Tehdy už měl na výběr, ČST sice dlouho vysílala pouze jeden program. Od května 1970 však začala vysílat i na druhém programu, byť pouze zkušebně. Ale ke konci roku 1970 již druhý program vysílal pravidelně. (Snorlax)
Reklama