Obsahy(1)
Ráno jako každé jiné. Na ulici rachotí tramvaje, dlažbu rozezněly kroky prvních chodců. Teď by měl zazvonit budík a dvaašedesátiletý Jan Mrákota (L. Pešek) by pod peřinou vychutnával poslední okamžiky příjemného tepla. Ale budík nezvoní. Pravidelný ranní rytmus zakolísal na tom nezvyklém tichu a od té chvíle je všechno jiné… Snímek režiséra Antonína Moskalyka podle scénáře Jiřího Hubače získal v roce 1971 na mezinárodním televizním festivalu v Praze v kategorii dramatických děl hlavní cenu – Zlatou Prahu a Cenu československých televizních diváků. Vedle L. Peška (Jan Mrákota) se můžete těšit i na další skvělé herce jako A. Hegerlíkovou (jeho žena Blažena), V. Galatíkovou (jeho dcera Věra) či J. Valu (Věřin manžel Karel). (Česká televize)
(viac)Recenzie (25)
Odchod do důchodu se blíží a až teprve tehdy si člověk uvědomí, že nebude mít vlastně co dělat, protože zajetý stereotyp, který každodenně zná a umí se nedá změnit ze dne na den. 50% ()
Nádherná dramatická televizní inscenace od J. Hubače s dobrými hereckými výkony všech představitelů. Navíc získala na mezinárodním filmovém festivalu v roce 1971 dvě ceny. Nejlepší a nejhezčí scéna ve filmu je ta kdy pan Mrákota vynikající (L. Pešek) nádherně a mistrně vystihl první den penzisty, kdy si vychutnává dopolední siestu a kdy navíc je sám doma nikým nerušen a kdy si chce v klidu přečíst své noviny a nemůže najít nebo takhle nemůže se správně uvelebit na tom svém otomanu určitě to všichni známe. Stále málo pod hlavou! ()
Ještě to nezabalit, ještě nevysedávat a nekafrat o ničem, ještě žít, nečekat jen na smrt. ()
Podzim stáří, jehož aktivní život končí a ten vytoužený penzijní, plný pochyb a nejistot, nastává. Muž v okamžiku, který tak trochu připomíná předěl mládí a dospělosti, v moudrosti, která nepostrádá pochyby ani existenciální úzkost. A posléze poznání, že tímto předělem sice mnohé opravdu končí, ale nejméně tolik je toho, co naopak začíná. V ztvárnění předních českých herců i tvůrců se nejen tehdy, ale i dnes dostává českému divákovi zážitku, na který se nezapomíná. Pod jednou podmínkou ovšem: že dílo je dostupné v technologii, jejíž masové zvládnutí ji dnes činí nepopiratelně lidovou. Nemusím jistě dodávat, že mám na mysli digitalizaci a DVD, případně jiné alternativní nosiče. ()
Nádherně dramatický a těžký pravdivý příběh lidského stárnutí a potřeba dokázat si, že ještě někomu jsem k užitku..! Moskalyk opět prokázal toliko velký talent pro dramatičnost za výrazného příspění hudby Luboše Fišera, s kterým dlouhá léta spolupracovali...:-) ()
První díl diptychu dua Hubač, Moskalyk se soustředí na starší generaci. Což by samo o sobě nebylo na závadu. Druhá část, Pozdní léto, je mi přece jen sympatičtější. A možná je to i změnou představitelky paní Mrákotové. Hegerlíková sice není špatná, ale s Medřickou se rovnat nemůže. Galatíková je zde v nepatrné roli, takže nemá šanci něco předvést. Velký prostor dostal Pešek a dokázal, že neuměl hrát jen dobráky od kosti. ()
Hubačův jímavý příběh o lidech na předělu. Život ve stáří, dnes i před bezmála půl stoletím, má i svou odvrácenou tvář, onen hořký pocit, kterým se člověk, dosud aktivní a plný energie, zalyká při pomyšlení na to, že je najednou zbytečný, nepotřebný a odepsaný. Tento nelehký úděl dokázal právě Ladislav Pešek interpretovat s maximálním zaujetím a téměř neuvěřitelnou přesností a koncentrací. A sluší se připomenout i neméně skvělé herecké partnery, zejména Antonii Hegerlíkovou a Bedřicha Prokoše. Stáří je boj, který nesmíme prohrát. ()
Lehce podobný námět jako u Michálkova Babího léta, ostatně scénárista je v obou případech stejný (Hubač). Tentokrát roli stárnoucího kmeta, který se těžko vyrovnává s podzimem života, ztvárnil Ladislav Pešek, jenž obecně při herecky vypjatých momentech vkládá do svých rolí tolik bolavého sentimentu, až je to někdy nepříjemně příjemné (a naopak). Zde k tomu měl opět několik příležitostí, přičemž nepromarnil ani jednu. Tedy opět silný zážitek, který nedokázal pokazit ani Jiří Vala svými technickými chybami, když se asi 10krát kouknul do kamery... 75% ()
Inscenace postavená na primitivní zápletce mi nesedne navzdory panu Peškovi a závažnosti tématu. 1) Přechod do důchodu - oblíbené téma socialistické televize. Ovšem tak, jak je věc představena v této inscenaci, mi přijde až trapné. Pan Mrákota nemá žádné zájmy, žádné koníčky, žije jedině svou prací v dílně. Na důchod se nijak nepřipravoval. Jeho intelektuální úrovni pak odpovídá i to, jak novou situaci snáší. Proč bych měl s jeho nepřizpůsobivostí nějak sympatizovat? Protože ho hraje Ladislav Pešek?_____ 2) Věc má ještě jeden aspekt. Bytová nouze přispívá k morálně pochybnému tlaku "mladých" na otce, aby se odstěhoval a uvolnil jim byt. Důchodce Mrákota poctivě pracoval a žil, svým dětem očividně pomáhal a nechal je bydlet ve svém malém nepostačujícím bytě (dcera je už osm let po svatbě) a oni se ho nyní chystají vylifrovat jinam, aby jim byt zůstal celý. Jejich jednání je pochopitelné, ale není košer a nelíbí se mi, ať už byly tehdejší bytové poměry jakékoli._____ 3) 65letý Ladislav Pešek a ostatní promlouvají Hubačovou vázanou řečí a přispívají k poněkud hořké pachuti z celého díla._____ 4) Výstižný moudře smírný koment s nadhledem: rozum a cit (nehodnotila). ()
Dobře napsané, zrežírované a zahrané. --- Kolik životů komunisté nenapravitelně otrávili svojí "sociální" bytovou politikou? ()
Odchodem do důchodu se člověku mění život. Množství volného času může zamotat hlavu i tvrďákovi. Náš hrdina se dostane díky volnému času a přemýšlení o budoucnosti do deprese, připadá si zbytečný, přepočetný. Hledá důvod, proč jít dál, pod tlakem svých dětí, ty mají své plány s jeho bytem, ale bez něho v něm. Emocionálně založený Mrákota (Ladislav Pešek ) bojuje svůj boj, "každý den je bitvou", ovšem není úplně jasné, zač se vlastně pere. Za svůj pocit nepostradatelnosti, za svou pozici hlavy rodiny, ze zoufalství z odchodu z továrny, magoření z nečinnosti nebo proč vlastně? Musí se uklidnit a srovnat si to všechno v hlavě.... Vynikající Pešek v roli stárnoucího pána koncertuje, pluje scénou a skoro nikoho dalšího ve filmu ani nepotřebuje. Moskalykovi se tohle důchodové drama fakt povedlo...90% ()
Taková obyčejná inscenace... Inscenace obdržela v soutěži dramatických pořadů ocenění "Zlatou Prahu" a "Cenu televizních diváků". ()
Je to film o stáří. Pešek má tu smůlu, že nechlastá, jako my všichni nemocní starci. Jen tak si lze vysvětlit, že je celý šťasten, že ho podnik povolal k mašině, jako pracujícího důchodce. Kdyby mě moje matka atomová elektrárna povolala za standard 55 000, vzkázal bych jí: Vyserte si voko pitomci, natrápili jste mě dost! ()
Nevím proč, ale poslední dobou mi připadají ty kvalitní československé socialistické černobílé filmy či seriály strašně negativní a depresivní. ()
Pesek jde do duchodu. Cas travi tim, ze sedi doma a prudi celou rodinu. Neni to nejak veselej film, i protoze Pesek je dobrej herec, a tak je i v ty negativite pekne hustej... :) ()
Hra byla nastudována již v roce 1961 v režii Jaroslava Dudka. Moskalykova inscenace je již druhou verzí. ()
Scénář Jiří Hubač. Hlavní cena v kategorii dramatických pořadů, Cena čs. televizních diváků - MTF Zlatá Praha 1971. ()
"Tak už mi to taky začalo, pane Bože!" Excelentní výkon Ladislava Peška v tomto trochu depresivním televizním dramatu. "Hlavní je na nic nemyslet a žít!" ()
Československý televizní film podle scénáře J. Hubače o těžkém smiřováním se se stárnutím. Čerstvý penzista Jan Mrákota má velké problémy uvědomit si, že splněním pracovních povinností nemusí skončit také veškerý aktivní život a že starý člověk nutně nemusí být na obtíž, pokud svým despotickým, vztahovačným a zároveň uplakaným chováním tomu nebude dávat příčinu. V hlavní roli otce rodiny uvidíme výborného L. Peška, starého muže, jenž neví, k čemu kromě práce věnovat svůj čas a současně ho chce trávit důstojně a užitečně (viz návštěva ´Trampského klubu´ v čele s nezvykle vtipným B. Prokošem). Zejména noční rozhovory s jeho milující ženou A. Hegerlíkovou ukázaly kvalitu Hubačovy předlohy v pravém světle. Rodinu dále doplňovali syn J. Vala, mající problémy s dějepisnými znalostmi a snacha V. Galatíková, oba sdílející byt společně s rodiči. Nikdy mne nenapadlo, co všechno se může skrývat za nehybnými a strnulými pohledy starců a stařen z okna na ulici, tento snímek mi to dostatečně osvětlil a současně se jednalo o jednu z nejlepších scén, v níž se projevilo Peškovo jedinečné herectví. Moskalykovo televizní drama hodnotím jako velmi zajímavou podívanou, plnou Hubačovy, jehož dílo nesmírně obdivuji, moudrosti. ()
Láďa jde ve dvaašedesáti do penze, a má Pešek - v televizi v roce 70 nic nedávají, on nemá žádný koníček, a ani do hospody se mu nechce. Vždyť kdo by taky chtěl poslouchat ty dědky, jak s kytárou vzpomínají na Askalonu! Uvědomuje si, že díky brzkému odchodu do důchodu může také strávit dalších třeba 30 let u okna jako zombie počítáním tramvají nebo svých jaterních skvrn, a tak se s tím musí něco udělat. Jenže zrovna hádky s rodinou asi nebudou ta správná cesta, jak smysluplně trávit podzim života, i když vzhledem k tomu, že mají všichni plné zuby dvougeneračního bydlení v jednom bytě, je to nabíledni. Východisko, které Hubač nabízí (Český Brod), není úplně optimistické, o to víc však uvěřitelné. A zaplaťpánbů se tu neřeší zdraví, takže se může divák u tohohle konkrétního přechodu z aktívu do babího léta i docela bavit. ()
Reklama