Réžia:
Miroslav CikánKamera:
Jan RothHrajú:
Jarmila Beránková, Jára Kohout, Božena Svobodová, Zita Kabátová, Vlasta Hrubá, Jiří Dohnal, Antonín Novotný, Míla Svoboda, Světla Svozilová, Helena Bušová (viac)Obsahy(1)
Idylická vesnička Nemanice je vzrušena neobvyklou podívanou. V oblacích se vznáší letadlo, jehož motor zřejmě přestává pracovat. Po chvíli někdo vyskakuje z letadla padákem a letadlo přistává na nedaleké louce. Muž s padákem se snesl na střechu nemanického mlýna, kam se seběhne celá vesnička. V první řadě místní poslíček Jikra, který obstarává vesničanům pochůzky na poštu, potom Lojzička, obecní sirotek. Ti musí býti u všeho první. Jikra vyleze na střechu a pomáhá letci, který je zamotán do šňůr padáku. Z rozhovoru vyjde na jevo, že se letec jmenuje Jean Poulard a že letěl se svým společníkem Drozdem do Píšťan, kde měli pořádati módní přehlídku... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (13)
Objektivně vzato by to u mě taky byly dvě hvězdičky, ale pro milou Jarmilu Beránkovou a kupodivu tentokrát skutečně velmi vtipného Járu Kohouta o hvězdičku víc. Jinak je to miloučký, ale plytký a hloupoučký film plný reálných nesmyslů, spíš taková taškařice, třeba když jsou dva letci zavřeni do chlívku, Dohnal je neskutečně trapný s pokusem nerozumět, ale přece jen trochu mluvit česky, tvůrcem filmu je prostě normální běžný Cikán (Miroslav), od něhož nelze čekat nějaké veledílo. ()
Lojzička, stejnojmenná a tehdy značně populární lidová opereta Jiřího Baldy a Járy Kohouta, měla všechny předpoklady k tomu, aby zaujala nemalý okruh diváků i na filmovém plátně. Trochu legrace, trochu milování, něco intrik a něco písniček, ale především mnoho nevkusu a pitvoření. Jára Kohout, jeden ze spoluautorů tohoto prapodivného folklorního mainstreamu, si ve filmu zahrál na míru střiženou figurku šmatlavého obecního listonoše, který sype z rukávu otřepané vtípky a na klimbajícího diváka spiklenecky pomrkává – neber nic vážně! Jak bychom také mohli, chce se říct. ()
Jedny z nejkrásnějších děveček měli kdysi v Nemanicích, krásná podívaná. Škoda, že se film držel dobového, naivně romantického standardu s kapkou dramatu, který ovšem nikterak nezachraňuje předpověditelný děj, zúčastněné krásky se jednoduše rozdělí mezi zúčastněné, tentokráte přímo z nebe spadlé, hochy, zajistí se jim finančně neomezená budoucnost a vše končí zalité sluncem. Ke všemu to Jára se svým kabaretním projevem zase trochu přepískl, ale dialogy celkově nejsou špatné, přirozené, humor dokonce vtipný, pěkné exteriéry vesnice i pár záběrů z dobové Prahy a Helenka Bušová v kroji...no. Špetka toho zpívání není, v tomto případě, vůbec naškodu, celkový dojem milý. ()
Svůj jediný scénář dle divadelní hry zde i fyzicky převedl na plátno Jára Kohout. Film trochu zmateně vypráví v hlavní dějové lince pobyt dvou pilotů ve vesnici, jejíž obyvatelé trpí předsudky. Nejprve k osobám hlavních hrdinů jako takových a pak i když mají zájem o zdejší dívky. Lojzička přitom vůbec nepůsobí jako by měla, jak název napovídá, hrát prim. V celkem nezáživných konverzacích se děj pomalu posunuje a milí pořadatelé módní přehlídky přehodnotí život. O ten dosavadní jim najednou ani tolik nejde, a tak je moc netrápí, co jejich blízcí a přátelé, když nedorazili kam měli. A pak se vše opět obrátí. Pro mě osobně film nezachránil ani Jára Kohout, který snad jako jediný přeci jen za něco stál. Ve filmu se objevil i Jaroslav Marvan, ale snímek mu nedával moc možností jak vyniknout. ()
Jankovcova opereta Lojzička (1935) patří mezi tu množinu filmových hudebních veseloher (1936), které se sami sobě podobaly jako vejce vejci. Adaptace často přišla maximálně do dvou let, klíčový byl kontrast mezi vesnicí a moderním městem se všemi jeho neduhy. Jak s tím začaly U sv. Antoníčka, tak se pokračovalo celou další dekádu. Často i se stejnými herci jen v odlišných rolích, vyhráno bylo, pokud ensemble doplnil nějaký skutečný zpěvák, jinak to celé leželo na činohercích a v takových případech původní kvality předlohy musely vystřídat jiné. Konkrétně případ Lojzičky je patrně zajímavý z několika dílčích aspektů. Jarmila Beránková zde získala konečně velkou roli odpovídající jejímu naturelu, Zita Kabátová tu navázala spolupráci s Járou Kohoutem, Jiří Dohnal si zahrál mužskou verzi Čechoameričanky ze Sv. Antoníčka ve francouzské variantě a konečně Světla Svozilová uplatnila svůj sex-appeal. ()
Reklama